28 Cdo 1473/2011 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1473/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 1. 2012 Spisová značka:28 Cdo 1473/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1473.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Promlčení Dotčené předpisy:§ 107 obč. zák. § 397 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1473/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně ANIDOR s.r.o., IČ 27473261, se sídlem v Bystrém, Sulkovská 80, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému Mgr. P. S., se sídlem v H., jako správci konkursní podstaty úpadkyně VITKA Brněnec a.s., IČ 00174131, se sídlem v České Skalici, Pod Vinicí 729, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125, o zaplacení 2.173.863,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 2/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2011, č. j. 20 Co 519/2010-343, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám Mgr. Mariana Pavlova, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2.173.863,- Kč s přísl. z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout tím, že z účtu žalobkyně byl na účet žalovaného (resp. úpadkyně VITKA Brněnec a.s., dále jen „úpadkyně“) poukázán finanční obnos ve výši žalované částky bez právního důvodu. Převod byl uskutečněn dvěma platbami provedenými ve dnech 18. 7. 2005 a 16. 8. 2005. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 18. 8. 2010, č. j. 10 C 2/2010-295, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Dospěl k závěru, že předmětné finanční prostředky sice byly z účtu žalobkyně převedeny na účet úpadkyně, avšak žalovaný vznesl důvodně námitku promlčení. Mezi účastníky před provedením plateb neexistoval obchodněprávní vztah. Bez právního důvodu tak došlo k převodu určité částky z účtu jedné obchodní společnosti na účet jiné obchodní společnosti, přičemž plnění nevyplývalo z jejich podnikatelské činnosti. Ke vzniku bezdůvodného obohacení tak nedošlo v rámci obchodněprávního vztahu, a promlčecí doba proto nemůže být čtyřletá. Žalobkyně se o tom, že plnila bez právního důvodu, musela dozvědět ihned poté, co plnění poskytla. Přesto však podala žalobu dne 17. 7. 2009, tedy rok poté, do uplynula objektivní promlčecí doba, resp. dva roky poté, co uplynula promlčecí doba subjektivní. Právo žalobkyně je tedy promlčeno. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 1. 2011, č. j. 20 Co 519/2010-343, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud zdůraznil, že samotná žalobkyně uvedla, že nebyla s úpadkyní v žádném vztahu, nikdy s ní neobchodovala a neuzavřela žádné smlouvy. Obchodněprávní vztah tak mezi nimi nemohl vzniknout jen na základě toho, že z účtu žalobkyně byly převedeny peníze na účet úpadkyně, aniž by k tomu existoval důvod. Judikatura, na niž žalobkyně odkazuje, se vztahuje na případy, kdy bezdůvodné obohacení spočívalo v poskytnutí služeb jedním podnikatelem jinému podnikateli, a to bezesmluvně či na základě neplatné smlouvy. Se závěry žalobkyní namítaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 383/2001, se pak odvolací soud ztotožňuje. V citovaném rozhodnutí se říká, že je-li vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění bez právního důvodu obchodním závazkovým vztahem, je promlčecí doba čtyřletá (ust. § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“). Pro posuzovanou věc je však klíčová jiná část tohoto rozhodnutí, podle níž je k závěru, že vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění bez právního důvodu je obchodním závazkovým vztahem, nezbytný předchozí úsudek, že majetkový prospěch, o jehož vydání se žádá, byl získán na základě vztahu, který svým pojetím odpovídá ust. § 261 odst. 1 až 3 obch. zák. K převodu zde však došlo bez existence jakéhokoliv vztahu mezi žalobkyní a úpadkyní. Námitka promlčení tak měla být posouzena podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), což ostatně soud prvního stupně učinil. Ani nepřípustná nová tvrzení žalobkyně (ust. § 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) nemohou na právním posouzení nic změnit. Jednatel žalobkyně uvedl, že o tom, komu patří účet, na nějž byly peníze poukázány, se dozvěděl až ze zprávy Č. s. ze dne 17. 8. 2009, avšak žaloba byla sepsána již dne 16. 7. 2009. Tvrzení žalobkyně v tomto směru jsou tedy zjevně účelová. Pokud by však nárok nebyl promlčen ve dvouleté subjektivní promlčecí době, byl by promlčen v tříleté objektivní promlčecí době. Z ničeho nevyplývá, že by bezdůvodné obohacení mělo být získáno úmyslně, jak tvrdí žalobkyně. Úmysl měl dle tvrzení žalobkyně realizovat F. O., avšak tato osoba byla v době, kdy k převodu peněz na účet úpadkyně došlo, v pracovněprávním vztahu ke společnosti D. s.r.o., resp. k žalobkyni. Úpadkyně navíc v době od 1. 6. 2005 do 12. 9. 2005 nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost, protože její podnik byl smlouvou o prodeji podniku ze dne 1. 6. 2005 (od níž bylo následně odstoupeno) prodán společnosti D. s. r. o. Úpadkyně tedy v souvislosti s převodem peněz nijak nejednala. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu, důvodnost pak v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že vztah z bezdůvodného obohacení, který vznikl mezi ní a úpadkyní, je vztahem občanskoprávním. Zdůraznila, že předmětné platby byly provedeny mezi dvěma podnikateli, resp. mezi účty používanými těmito podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Převod finančních prostředků tak souvisel s podnikatelskou činností. V daném případě se tedy jedná o vztah obchodněprávní, neboť došlo k bezesmluvnímu plnění mezi dvěma podnikateli (v této souvislosti žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2436/2009). Dovolatelka dále připomněla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3442/2008, a rozsudek téhož soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 249/2005, z nichž vyplývá, že pod ust. § 261 odst. 1 obch. zák. nespadají jen závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, kteří jsou účastníky tohoto vztahu, ale i závazky, které s jejich podnikáním souvisejí, a jsou tedy uzavírány ve vazbě na podnikání těchto podnikatelů, jež dané smlouvy uzavírají. Dovolatelka je tedy přesvědčena, že vzhledem k tomu, že vztah mezi ní a úpadkyní měl být posouzen jako obchodněprávní, nebyla námitka promlčení vznesena důvodně. Žalobkyně rovněž popírá, že jí bylo před podáním žaloby známo, kdo se na její úkor bezdůvodně obohatil. Věděla pouze, že z jejího účtu peníze odeslal F. O., avšak nebylo jí známo, komu byly odeslány. Žalobu podala pouze z opatrnosti a to, že bezdůvodně se obohatila úpadkyně, se žalobkyně dozvěděla teprve ze zprávy České spořitelny ze dne 17. 8. 2009. Již dříve podnikla kroky k tomu, aby zjistila, kdo se na její úkor bezdůvodně obohatil, avšak marně. Dovolatelka je rovněž přesvědčena, že úpadkyně získala bezdůvodné obohacení na její úkor úmyslně, takže objektivní promlčecí doba měla být desetiletá a nikoliv tříletá. Závěrem žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání vyjádřil v tom směru, že je považuje za nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam. Z pouhého převodu peněžních prostředků mezi dvěma účty (i kdyby šlo o účty podnikatelské) nelze bez dalšího dovozovat, že by se v daném případě mělo jednat o obchodněprávní vztah. Úpadkyně navíc v inkriminované době žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjela. Mezi dovolatelkou a úpadkyní před převodem peněz neexistoval žádný vztah, nedošlo k uzavření smlouvy ani k bezesmluvnímu plnění. Je tedy třeba věc posuzovat dle občanskoprávní úpravy tak, že právo dovolatelky je promlčeno. Žalobkyně se o tom, na čí účet byly prostředky převedeny, mohla dozvědět již dříve. Žalovaný dále popírá, že by bezdůvodné o