28 Cdo 1510/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1510/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 7. 2025 Spisová značka:28 Cdo 1510/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.1510.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastoupení Nezletilí Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 461 odst. 1 o. z. § 104 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.10.2025I.ÚS 3019/25 Dita Řepková odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost27. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1510/2025-103 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: AAAAA (pseudonym), zastoupené zákonným zástupcem M. Z., právně zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, proti žalovanému: Mgr. Petr Řehák, IČ 475 70 474, se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, zastoupenému Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 409/19, o 130.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 C 284/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2024, č. j. 28 Co 286/2024-86, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. 13 C 284/2024-73, zamítl žádost žalobkyně o opakované prodloužení lhůty k tomu, aby navrhla soudu schválení podání předmětné žaloby (výrok I), řízení o žalobě zastavil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) i soudním poplatku (výrok IV). Soud konstatoval, že jménem nezletilé žalobkyně byla podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení, aniž bylo doloženo, že by s jejím podáním vyslovil souhlas opatrovnický soud, přestože se nejedná o běžnou záležitost správy jmění ve smyslu § 461 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Soud proto žalobkyni vyzval, aby doložila přivolení opatrovnického soudu, a když této výzvě nebylo vyhověno, řízení podle § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. 2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. 28 Co 286/2024-86, usnesení soudu první instance k odvolání žalobkyně ve výrocích II i III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud uvedl, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je k podání jakékoli žaloby jménem nezletilého zapotřebí schválení opatrovnického soudu, což platí jak v režimu právní úpravy účinné do 31.12. 2013, tak podle občanského zákoníku účinného nyní. Absence uvedeného souhlasu pak zakládá nedostatek procesní podmínky, pro který je nutno řízení zastavit dle § 104 odst. 2 o. s. ř. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž Nejvyššímu soudu předkládá – judikaturou podle jejího mínění dosud neřešený – problém, zdali je k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení jménem nezletilé zapotřebí souhlasu opatrovnického soudu. Podle názoru dovolatelky se § 461 odst. 1 o. z. týká toliko schvalování hmotněprávních jednání, nikoli procesních úkonů. Neexistuje tak žádná zákonná norma, jež by podřizovala nutnosti schválení soudem podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. K věcným argumentům pro nezbytnost soudního přivolení k uplatnění takového návrhu uvádí, že vlastní náklady bude za žalobkyni v řízení platit její zákonný zástupce, a kdyby jí vznikla povinnost k náhradě nákladů protistrany, bude mít právo na kompenzaci této újmy proti zmíněnému zákonnému zástupci. Odkázal-li pak odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 501/2021, jež přebírá názor o potřebě přivolení soudu do nové právní úpravy, nejde o citaci přiléhavou, jelikož v oné věci se řešilo podání návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru uzavřeného ve věci osoby zastoupené opatrovníkem z důvodu omezení na svéprávnosti, přičemž se jednalo o zjevné zneužití práva. 4. Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Praha-západ k meritornímu projednání. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání žalobkyně není přípustné. 9. Judikatura Nejvyššího soudu při výkladu § 28 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), – podle něhož byli zákonní zástupci povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejednalo-li se o běžnou záležitost, potřebovali k nakládání s majetkem zastoupených schválení soudu – dovozovala, že podání jakékoliv žaloby je neběžnou záležitostí, která může mít dalekosáhlé dopady na sféru zastoupeného (např. v podobě nutnosti hradit náklady soudního řízení). Zákonní zástupci nezletilého žalobce proto potřebovali k podání žaloby v jeho zastoupení souhlas soudu rozhodujícího ve věcech péče o nezletilé (srovnej kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2289/2011, ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1930/2016, či ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3887/2016, nebo jeho usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014, ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3421/2016, a ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 663/2018). 10. Důvody, pro něž by měl na otázku potřebnosti přivolení soudu k uplatnění nároku soudní cestou nahlížet odlišně, pak dovolací soud neshledal ani v případě, kdy byla jménem nezletilého podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2170/2013). 11. S ohledem na kontinuitu mezi § 28 obč. zák. a § 461 odst. 1 o. z. lze závěry vyslovované při výkladu prve zmíněného ustanovení pokládat za použitelné i v režimu právní úpravy nynější (takto viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 24 Cdo 501/2021, nebo usnesení téhož soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3474/2019, a ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2880/2019, souhlasně srovnej též Wenzlová, M. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 513). 12. Argumenty, jež dovolatelka pro vyvrácení stabilizovaného názoru o potřebě soudního přivolení k podání žaloby jménem nezletilého předestírá, nejsou podle Nejvyššího soudu přesvědčivé. Jakkoli nelze popřít, že se § 461 odst. 1 o. z. dle svého jazykového znění vztahuje na právní jednání, kterými zákonný zástupce či opatrovník nakládají se jměním nezletilého, respektive opatrovance, smysl a účel daného ustanovení si vyžaduje jeho použití též na procesní úkony typu podání žaloby, které mohou mít pro majetkovou sféru nezletilého, potažmo opatrovance srovnatelné následky jako hmotněprávní dispozice, zejména v podobě nutnosti platit soudní poplatek a náklady spojené s vedením sporu či v případě neúspěchu nahradit náklady řízení vzniklé protistraně. Tato ekonomická břemena by přitom v řízení zatěžovala přímo dovolatelku jako stranu sporu (§ 140 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.) a případná možnost požadovat kompenzaci řečených plateb po zákonném zástupci žalobkyně není způsobilá naznačený negativní efekt vedení civilního procesu na jmění účastnice neutralizovat – ať již (v obecné rovině) s ohledem na insolvenční riziko zákonného zástupce, nebo proto, že by i tento nárok musel být za procesně nezpůsobilou žalobkyni uplatňován jejím zástupcem. 13. Vzhledem k tomu, že § 461 odst. 1 o. z. staví zákonné zastoupení (například nezletilého jeho rodiči) a opatrovnictví naroveň, nelze oproti názoru dovolatelky rozsudek sp. zn. 24 Cdo 501/2021, v němž bylo zdůrazněno, že je podání jakékoliv civilní žaloby neběžnou záležitostí správy jmění zastoupeného, pokládat za nepoužitelný v kontextu pr