28 Cdo 1568/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1568/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 6. 2010 Spisová značka:28 Cdo 1568/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1568.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Privatizace Dotčené předpisy:§ 451 obč. zák. § 15 předpisu č. 92/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 7. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.09.2010III.ÚS 2638/10JUDr. Jiří Muchaodmítnuto01.20.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1568/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně M. H., zastoupené JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250, proti žalované UNICA TECHNOLOGIES akciová společnost, IČ: 41695381, se sídlem v Praze 4, Novodvorská 82/803, zastoupené Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, o zaplacení částky 12.110.820,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 1377/92, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. února 2009, č. j. 28 Co 446/2008-1285, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Dovolání žalobkyně v části, v níž byl napaden výrok I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2009, č. j. 28 Co 446/2008-1285, jímž bylo rozhodnuto o náhradě škody ve výši 834,- Kč s přísl., a v části, v níž byl napaden výrok II. tohoto rozsudku, jímž byl v částce 7.826.656,20 Kč s přísl. potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, se odmítá. III. Dovolání žalobkyně v části, v níž byl napaden výrok II. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2009, č. j. 28 Co 446/2008-1285, jímž byl v částce 3.128.595,80 Kč s přísl. potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, se zamítá. IV. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2009, č. j. 28 Co 446/2008-1285, se ve výroku I. vyjma částky 834,- Kč s přísl., ohledně níž bylo dovolání odmítnuto, a v nákladových výrocích III. – VI. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se v řízení domáhala vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované užíváním pozemků v katastrálním území L. nad L. vedené pod p. č. 579/1, p. č. 3726 a p. č. 579/7, které jsou ve vlastnictví žalobkyně a k jejichž užívání žalovaná není oprávněna. Původní žalobou ze dne 24. 11. 1992 se domáhala vydání bezdůvodného obohacení za období od 12. 8. 1992 do 30. 9. 1992, dalšími podáními žalobu rozšířila i na období od 1. 10. 1992 do 30. 9. 1993, od 1. 10. 1995 do 2. 4. 1998 a od 1. 4. 2002 do 30. 4. 2003. Věc byla dále spojena s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 4 C 1111/95, v níž žalobkyně požadovala bezdůvodné obohacení ze stejného důvodu za období od 1. 10. 1993 do 31. 12. 1994 a od 1. 1. až 30. 9. 1995, a s věcí vedenou pod sp. zn. 6 C 522/99, v níž šlo o období od 3. 4. 1998 do 31. 3. 2002. V návaznosti na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 1997, č. j. 28 Co 107/96-104, jímž byl zrušen v pořadí první rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 5. 1995, č. j. 7 C 1377/92-34, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 582.923,- Kč (výrok I.) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.), a věc byla vrácena za účelem doplnění dokazování, Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 22. 4. 2005, č. j. 7 C 1377/92-850, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.117.040,55 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zároveň zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7.738.629,45 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV. a V.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 12. 10. 2005, č. j. 7 C 1377/92-925, pak tentýž soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 167.123,25 Kč (výrok VI.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 88.026.75 Kč (výrok VII.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok VIII.). Poté, co byly oba posledně uvedené rozsudky zrušeny usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, č. j. 28 Co 126,127/2006-945, uložil Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 29. 2. 2008, č. j. 7 C 1377/92-1218, žalované zaplatit žalobkyni částku 1.155.568,- Kč s příslušenstvím blíže specifikovaným v rozsudku (výrok I.), ve zbytku žalované částky (10.955.252,- Kč) a příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV. a V.). Okresní soud, vázán právním názorem soudu odvolacího, se věnoval určení kategorií jednotlivých pozemků a v návaznosti na tato zjištění zadal provedení revizního znaleckého posudku za účelem stanovení obecné ceny nájemného v žalovaném období pro posouzení výše bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním těchto pozemků. Z pokynu odvolacího soudu se soud prvního stupně zabýval rovněž rozsahem a způsobem užívání pozemků žalovanou a okolností, zda v případě, že žalovaná pozemky přímo neužívá, nevzniká žalobkyni škoda, znemožňuje-li žalovaná užívání těchto pozemků žalobkyní, a konstatoval, že zatímco pozemky p. č. 579/1 a p. č. 3726 žalovaná užívá přímo, v případě pozemku p. č. 579/7 brání jeho užívání žalobkyní tím, že kolem něj vystavěla oplocení, čímž žalobkyni vzniká škoda ve výši odpovídající částce neregulovaného nájemného (tedy obecné ceny nájemného). Z usnesení odvolacího soudu vyšel Okresní soud v Nymburce i při posouzení otázky, zda je v projednávaném sporu žalovaná pasivně legitimována, přičemž odkázal na výše uvedené zrušující usnesení krajského soudu, v němž k odvolací námitce zpochybňující pasivní věcnou legitimaci žalované bylo uvedeno, že žalovaná se stala právní nástupkyní původního žalovaného – Výzkumného ústavu mechanizace stavebnictví Praha s. p. (dále též jen „původní žalovaný“). Majetek tohoto státního podniku byl v roce 1993 převeden na Fond národního majetku a ten ho prodal kupní smlouvou ze dne 1. 10. 1993 žalované. Žalovaná se tak stala právním nástupcem i ohledně všech práv, závazků a pohledávek vážících se k převáděnému majetku, a tedy i právním nástupcem ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, které tvoří areál žalované, jež po většinu řízení nepopírala, že pozemky užívá a že se cítí i v této věci být právním nástupcem státního podniku. Za těchto okolností by bylo zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní věcné legitimace nemravné. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná se užíváním dvou pozemků na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, výše tohoto obohacení odpovídá obvyklému nájemnému stanovenému podle znaleckého posudku, za pozemek, jenž žalovaná přímo neužívá, ale znemožňuje jeho užívání žalobkyni, náleží žalobkyni náhrada škody. Soud by rovněž žalobkyni přiznal nárok na úroky z prodlení ode dne následujícího poté, co byly jednotlivé návrhy a změny žaloby doručeny žalované, přihlédl však k tomu, že žalobkyně vznesla svůj požadavek na jejich vyplacení až od 1. 11. 1994 podáním ze dne 11. 3. 1997, a přiznal je tedy od tohoto data. Námitku promlčení vznesenou žalovanou soud neshledal důvodnou, neboť výše uvedená data vylučují uplynutí tříleté promlčecí doby. K odvolání žalobkyně i žalované přezkoumal posledně uvedený rozsudek Okresního soudu v Nymburce Krajský soud v Praze a rozsudkem ze dne 5. 2. 2009, č. j. 28 Co 446/2008-1285, jej změnil ve výroku I. tak, že žalobu zamítl o dalších 68.746,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), jinak jej ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV., V. a VI.). Odvolací soud shledal správnými zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná užívá výše specifikované pozemky žalobkyně od 1. 10. 1993, kdy se na základě smlouvy uzavřené s Fondem národního majetku stala vlastnicí pozemků sousedních a začala užívat i pozemky žalobkyně. Odvolací soud se znovu zabýval i námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace žalované a uvedl, že nabyla-li žalovaná pozemky kupní smlouvu od Fondu národního majetku, jenž majetek původního žalovaného získal na základě rozhodnutí ministra průmyslu v rámci velké privatizace, není jeho právní nástupkyní. Byla-li však původní žaloba ze dne 1. 10. 1992 rozšířena podáním žalobkyně ze dne 29. 9. 1994 a v tomto návrhu (obohacení za dobu od 1. 10. 1992 do 31. 10. 1992) byla již jako žalovaná označena UNICA TECHNOLOGIES akciová společnost, je nepochybné, že žalobkyně uplatnila svůj návrh vůči současné žalované od 1. 10. 1992 do budoucna a „upřesnila“ označení žalované i pr