28 Cdo 1571/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1571/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2020 Spisová značka:28 Cdo 1571/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.1571.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Konfiskace Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 předpisu č. 12/1945Sb. § 5 předpisu č. 28/1945Sb. § 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 9. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2795/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1571/2020-237USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, IČO 00408026, zastoupeného JUDr. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, proti žalovaným 1) K. K., narozené dne XY, bytem XY, a 2) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, Územní pracoviště Ústí nad Labem, Mírové náměstí 36, o určení vlastnického práva státu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 33 C 17/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. prosince 2019, č. j. 10 Co 352/2018-202, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem výrokem I. rozsudku ze dne 2. 12. 2019, č. j. 10 Co 352/2018-202, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 6. 2018, č. j. 33 C 17/2015-164 [jímž zamítl žalobu o určení, že „Česká republika je vlastníkem pozemků parc. XY - vinice a parc. XY - vinice, které jsou vedeny v současné době na listě vlastnictví XY pro katastrální území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY“, a kterým dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) částku ve výši 3.000 Kč a žalované 2) částku ve výši 4.500 Kč] a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení žalované 1) částku 300 Kč a žalované 2) částku 600 Kč (výroky II. a III.). Soudy obou stupňů takto rozhodly o žalobě podané žalobcem podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. - dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), odůvodněné tím, že jeho právní předchůdce byl historickým vlastníkem původních nemovitých věcí (pozemků PK), které mu byly odňaty po 25. 2. 1948 bez náhrady rozhodnutím ONV v Mostu ze dne 4. 1. 1954 dle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) - dále jen „zákon č. 46/1948 Sb.“, a že na žalovanou 1) byly tyto pozemky (již nově označené v katastru nemovitostí) převedeny kupní smlouvou uzavřenou s Pozemkovým fondem ČR dne 19. 7. 2004 v rozporu s § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), či § 3 zákona č. 91/1992 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“). Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná po obsáhlém dokazování, která doplnil vlastními zjištěními z provedených důkazů, a vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce byl vlastníkem původních pozemkových parcel XY, že parcely XY a části parcel XY jsou částí pozemku vedeného nyní jako parc. XY v k. ú. XY, parcely XY a části parcel XY jsou částí pozemku vedeného nyní jako parc. XY v k. ú. XY, jejichž vlastnicí zapsanou v katastru nemovitostí je žalovaná 1) na základě kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2004 uzavřené s Pozemkovým fondem ČR. V řízení bylo dále prokázáno, že po 2. světové válce nabídl právní předchůdce žalobce původní pozemky PK v jeho vlastnictví ke směně (výměně) za jiné pozemky, a souhlasil s tím, aby pro účely přídělového řízení byly pojaty do celku s majetkem konfiskovaným podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. (dále jen „dekret č. 12/1945 Sb.“), že za tyto původní parcely PK byly právnímu předchůdci žalobce poskytnuty náhradní pozemky v rámci přídělu XY č. 396, což vyplývá z dobových listinných důkazů, a to z přípisu Osidlovací komise adresovaného Ústřední kanceláři rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou v Praze ze dne 4. 12. 1946, č. j. 286-4.XII.1946, ve věci směny pozemků [na němž se nachází souhlasné vyjádření velmistra řádu („schválení z usnesení gen. Konsilia“) s výměnou pozemků podle návrhu Osidlovací komise jím podepsané dne 12. 6. 1947], z protokolu Osídlovací komise Ministerstva zemědělství v Mostě (dále též jen „Osídlovací komise“) ze dne 4. 12. 1946 (přílohy k č. j. 413.843/46.IX/B-11), sepsaného dne 4. 12. 1946 v Mostě se zástupcem Řádu Křížovníků v Praze a podepsaného velmistrem tohoto řádu (v němž se uvádí, že tento řád, vlastník parcel dle přiloženého seznamu pod č. j. 413.843/46.IX/B-11 v kat. území XY souhlasí s tím, aby parcely byly pojaty „do aroda s půdou konfiskovanou dekretem č. 12/45 Sb. za podmínkou, že se mu dostane náhradního pozemku stejné hodnoty se zřením na jakost, výměru apod., přičemž bližší určení náhradního pozemku bude dohodnuto při vypracování přídělového plánu“; pod protokolem je na místě vyznačeném pro podpis knihovního vlastníka připojeno razítko řádu a podpis velmistra), z listiny označené jako Výkaz směn a z návrhu přídělu XY [v němž je jako přídělce uveden „Řád Křížovníků s červenou hvězdou Praha“, přičemž v kolonce „nemovitosti ke směně nabízené“ jsou uvedeny pozemky o celkové výměře 29 ha 67 a 26 m2, mezi nimi i pozemky XY, a v kolonce „náhradní pozemky“ jsou vyjmenovány jiné pozemky o celkové výměře 31 ha 68 a 79 m2]. Všechny uvedené původní pozemkové parcely PK právního předchůdce žalobce byly spolu s půdou konfiskovanou podle dekretu č. 12/1945 Sb. součástí přídělů dle tohoto dekretu a dekretu č. 28/1945 Sb., a to konkrétně parcely XY byly součástí přídělu č. 10 přídělce J. V., kterému je Ministerstvo zemědělství přidělilo do vlastnictví podle těchto dekretů, a za přidělený zemědělský majetek mu byla předepsána peněžitá úhrada, přičemž držby tohoto přídělu se ujal nejpozději dne 1. 3. 1946 (a jehož se vzdal ve prospěch Československého státu dne 6. 8. 1959), což vyplývá z řady listinných důkazů provedených soudem prvního stupně, parcely XY byly součástí přídělu č. 400, který spravoval přídělce Státní statky n. p. v Mostě, a právnímu předchůdci žalobce byl přidělen za vyměněné pozemky příděl XY. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce jako církevní právnická osoba, jejímž zřizovatelem je Církev římskokatolická [a která by jinak byla oprávněnou osobou podle § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb.], sice prokázal, že předmětné pozemky byly převedeny v roce 2004 z majetku státu do vlastnictví žalované 1), neprokázal však, že tyto pozemky byly původním církevním majetkem, resp. že byly v rozhodném období (od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) ve vlastnictví jeho právního předchůdce, který by tak jejich odnětím bez náhrady utrpěl majetkovou újmu ve smyslu § 5 zákona č. 428/2012 Sb., bylo-li v řízení zjištěno, že právní předchůdce žalobce jím vlastněné pozemky PK směnil za jiné pozemky zahrnuté do přídělu XY ještě před rozhodným obdobím. Pokud žalobce namítal, že u schvalovacího prohlášení velmistra žalobce ze dne 12. 6. 1947 k výměně pozemků podle návrhu Osídlovací komise absentuje podpis komandéra v XY jako statutárního orgánu, bez jehož právního jednání nemohlo ke směně pozemků dojít, odvolací soud uvedl – aniž by se uchýlil k nepřípustnému výkladu vnitřních církevních norem - že velmistr jako nejvyšší autorita řádu byl oprávněn, navíc z usnesení gen. konsilia, schválit výměnu pozemků podle návrhu Osídlovací komise, a že to odpovídá obecně vnímané představě o právním jednání za takový subjekt, přičemž tomuto schválení nutně muselo předcházet právní jednání komandéra v XY ve věci výměny těchto pozemků. Výměna pozemků, jak bylo v řízení taktéž zjištěno, nebyla zapsána v pozemkových knihá