28 Cdo 1576/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1576/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2011 Spisová značka:28 Cdo 1576/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1576.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 123 předpisu č. 40/1964Sb. předpisu č. 44/1988Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 11. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.09.2012II.ÚS 76/12JUDr. Dagmar Lastovecká Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1576/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky J. Č., zastoupené JUDr. MUDr. Martinem Kalistou, advokátem, 110 00 Praha 1, Panská 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 9. 10. 2008, sp. zn. 27 Co 249/2008, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 273/2006 (žalobce Meta Servis, s. r. o., IČ 2561 6757, Černošice, U Vodárny 1450, zastoupeného Mgr. Petrem Pytlíkem, advokátem, 180 00 Praha 8, Sokolovská 200, o uložení povinnosti rekultivace pozemku), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníku řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 273/2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 5. 3. 2008, č. j. 3 C 273/2006-168. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce Meta Servis, s. r. o., domáhajícího se uložení povinnosti žalované J. Č. strpět rekultivaci pozemku parc. č. 352 v katastrálním území K., a to tak, aby tento pozemek mohlo sloužit svému původnímu účelu – zemědělské výrobě, s tím, že „obnovením tohoto stavu povinnost žalované zaniká“. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 11.300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 9. 10. 2008, sp. zn. 27 Co 249/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu Praha – západ z 5. 3. 2008, č. j. 3 C 273/2006-168, změněn tak, že žalované byla uložena povinnost strpět rekultivaci pozemku parc. č. 352 v katastrálním území K., tak, aby tento pozemek mohlo sloužit svému původnímu účelu – zemědělské výrobě. Náhrada nákladů řízení nebyla žalobci přiznána. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a násl. občanského soudního řádu a shledal odvolání žalující Meta Servis, s. r. o., důvodným. Odvolací soud vycházel z nepochybných zjištění soudu prvního stupně v této právní věci, že totiž žalovaná má vlastnické právo k pozemku parc. č. 352 v katastrálním území K., okres Praha-západ, avšak žalobce měl podle rozhodnutí bývalého Okresního národního výboru Praha-západ (odbor výstavby a územního plánování) z 25. 4. 1978, č. j. 328/2-145/78/Kr./Dr., přiznáno právo těžby nerostu – štěrkopísku ve vymezeném dobývacím prostoru, tvořeném i pozemkem parc. č. 352 v katastrálním území K., o nějž jde v tomto soudním řízení, přičemž měl uloženou povinnost po skončení těžby provést rekultivaci pozemku, na němž těžil. O tomto právu těžby bylo rozhodnuto v době, kdy byl pozemek ve vlastnictví státu a stát, jako vlastník, dal souhlas k těžbě; právo těžby pak přešlo z uživatelského subjektu Pražského průmyslu kamene, n. p., Praha, přes Fond národního majetku na nabyvatele privatizovaného majetku K. T. a dále (na základě smlouvy uzavřené 31. 12. 1997) na žalobce Meta Servis, s. r. o. Odvolací soud dovozoval, že v době vzniku povinnosti provést rekultivaci pozemku tu nebyla tato povinnost vázána na souhlas žalované vlastnice pozemku parc. č. 352 v katastrálním území K. Odvolací soud je toho názoru, že uložená povinnost rekultivace nebyla dosud splněna, nedošlo k jejímu zániku a tudíž trvá; povinnosti žalobce, rekultivovat pozemek, odpovídá povinnost žalované strpět tuto rekultivaci, která byla stanovena bez ohledu na její souhlas. Z rozhodnutí Okresního úřadu Praha-západ ze 6. 2. 1991, č. j. Zem.201/2-453/91-Ča, a z rozhodnutí téhož úřadu z 20. 8. 1998, č. j. Zem. 201/2-1622/394/98-Ha, jimiž bylo rozhodnuto o dočasném odnětí pozemku žalované, vyplývá, že tak bylo učiněno za předpokladu následné rekultivace pozemku, jako pozemku určeného k zemědělské výrobě. Odvolací soud měl za to, že povinnost rekultivovat pozemek parc. č. 352 v katastrálním území K., zasaženého těžbou štěrkopísku, vyplývá i z rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze 3. 12. 2007, které ukládá rekultivaci tohoto pozemku žalobci, dále i z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z 18. 12. 2004, Zp 48325/02-06, a z rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze 7. 3. 2007, č. j. 500/2285/50520/06; jde o povinnost vyplývající z ustanovení § 5 vyhlášky č. 175/1992 Sb. Pokud šlo o oprávnění provádět rekultivaci i na pozemku, o nějž jde v tomto řízení, přešlo toto oprávnění na žalobce z předchozího nabyvatele privatizovaného majetku Karla Tatara, což je zřejmé ze smlouvy o prodeji privatizovaného majetku z 1. 9. 1997. Odvolací soud dále dovozoval, že povinnost provést rekultivaci pozemku po skončení těžby štěrkopísku byla uložena uvedenými správními rozhodnutími a vyplývá i ze zákona č. 44/1988 Sb; není-li rekultivace po skončení těžby provedena tím, kdo těžbu provedl, hrozí mu sankce; jde tedy na straně žalobce o uloženou povinnost rekultivovat pozemek, který užíval, a tato povinnost není dosud splněna. Již v rozhodnutí Okresního úřadu Praha-západ ze 6. 2. 1991, č. j. Zem 201/2-453/91-Ča, byl schválen plán rekultivace pozemků včetně pozemku parc. č. 352 v katastrálním území K. Také v rozhodnutí Okresního úřadu Praha-západ z 20. 8. 1998, č. j. Zem 201/2-1622/394//98-Ha, byla připomenuta právnímu předchůdci žalobce – K. T. povinnost následné rekultivace pozemků, včetně pozemku, o nějž jde v tomto soudním řízení. Odvolací soud proto z těchto uvedených důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu poté, když při posouzení této právní věci zaujal odvolací soud jiný právní názor než soud prvního stupně. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud odůvodnil ustanovením § 150 občanského soudního řádu, a to zejména s přihlížením k právní povaze projednávané právní věci, právně složité, a k rozdílnému posouzení věci soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovanou v řízení zastupoval, dne 9. 12. 2008 a dovolání ze strany této dovolatelky bylo dne 30. 1. 2009 podáno u soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka poukazovala co do přípustnosti jejího dovolání na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém zjištění, které nemá podle obsahu spisu v opodstatněné části oporu v provedeném dokazování, a že toto rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka především připomínala, že povinnost rekultivovat pozemek vznikla v daném případě v době, kdy ona vlastnicí pozemku nebyla, a to proto, že byla v rozhodné době (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990) tohoto pozemku protiprávně zbavena; je proto toho názoru, že posouzení vzniku povinnosti rekultivovat pozemek bez jejího souhlasu nelze v uvedeném kontextu brát jako splatné. Dovolatelka dále poukazovala na to, že na pozemku, o nějž jde v tomto soudním řízení, dosud nedošlo ke skončení těžby štěrkopísku a bánský úřad zde v této oblasti registruje ještě asi 160.000 m2 zásob štěrkopísku, který je třeba vytěžit (§ 19 odst. 4 zákona č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě). Podle názoru dovolatelky dokud tento štěrkopísek nebude vytěžen, nemůže na pozemku probíhat jakákoli rekultivace, neboť tím by došlo k znehodnocení suroviny, což je v rozporu s báňskými předpisy; ze žádného žalobcem uváděného správního rozhodnutí nevyplývá právo na těžbu na pozemku ve vlastnictví žalované bez jejího souhlasu. V daném případě se jedná o nevýhradní ložisko a proto tu není stanoven dobývací prostor (jak je tomu u výhradního ložiska (viz § 25 zákona č. 44/188 Sb., horního zákona). Při privatizaci pozemku, o nějž jde v tomto řízení, nebylo a nemohlo být převedeno žádné právo stavby, protože takové právo na ložisku nevyhrazeného nerostu ze zákona ne