28 Cdo 1596/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1596/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 7. 2011 Spisová značka:28 Cdo 1596/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1596.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konfiskace Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 2 předpisu č. 243/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1596/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky B. S., zastoupené JUDr. Filipem Horákem, advokátem, 602 00 Brno, Radnická 11, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 25. 10. 2007, sp. zn. 18 Co 190/2007, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 119/2006 (žalobců: a) B. S., b) T. K., a c) F. K., zastoupených Vratislavem Pěchotou, Jr., Esq., New York, 14 Penn Plazza, 225 West 34th Street, Suite 1816, N. Y. 10122 /USA/, a dalších účastníků řízení: 1. B. S., zastoupené JUDr. Filipem Horákem, advokátem, 602 00 Brno, Radnická 11, 2. Statutárního města Brna, IČ 4499 2785, 600 00 Brno, Dominikánské náměstí č. 1, 3. Ministerstva vnitra, 170 00 Praha 7, Nad Štolou 3, a 4. Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu ohledně vlastnictví pozemků), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobců B. S., T. K. a F. K., podané u soudu 16. 5. 2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně z 26. 1. 2007, č. j. 39 C 119/2006-72. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno z 18. 4. 2006, č. j. 3239/92/43-RBD, RN, bylo nahrazeno rozhodnutím soudu, jímž by bylo určeno, že B. S. B. S., T. K.a F. K. byli spoluvlastníky (každý z jedné ideální čtvrtiny) části zemědělských pozemků, zapsaných v pozemkové knize pro katastrální území B., parc. č. 276 (o výměře 402 m2), dále zapsaných v pozemkové knize pro katastrální území L. jako parc. č. 2286 (o výměře 951 m2) a jako parc. č. 2293/1 (o výměře 457 m2). Žalobcům bylo uloženo zaplatit účastnici řízení B. S. na náhradu nákladů řízení 5.890,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a Ministerstvem zemědělství ČR, Pozemkovým fondem ČR, Statutárním městem Brnem, Ministerstvem vnitra ČR nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 25. 10. 2007, sp. zn. 18 Co 190/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Městského soudu v Brně z 26. 1. 2007, č. j. 39 C 119/2006-72, změněn (ve výroku o věci samé, označeném I.) tak, že bylo určeno, že B. S., B. S., T. K. a F. K. jsou spoluvlastníky (každý z nich z jedné ideální čtvrtiny) pozemků (jak jsou vedeny v katastru nemovitostí) parc. č. 1197 (o výměře 273 m2) a parc. č. 1197/64 (o výměře 129 m2) v katastrálním území B., dále pozemku parc. č. 2565/5 (o výměře 951 m2) v katastrálním území L. a pozemku parc. č. 2565/6 (o výměře 957 m2) v katastrálním území B. Také v dalších výrocích (označených II. a III.) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobci ani žádný jiný účastník řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Bylo také vysloveno, že „tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno z 18. 4. 2006, č. j. 3239/92/43-RBD, RN. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobci, ani jiný účastník tohoto řízení nemají právo na náhradu těchto nákladů. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v mezích, ve kterých se žalobci tohoto přezkoumání domáhali, změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 občanského soudního řádu rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě žalobců vyhověl (jak to ve výroku o věci samé vyslovil), a to proto, že odvolací soud dospěl k jinému právnímu závěru než soud prvního stupně v otázce posouzení toho, zda jsou žalobci (společně s B. S.) oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení zákona č. 243/1992 Sb. (ve znění zákona č. 212/2000 Sb.). Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo řízení u Pozemkového úřadu Brno, který rozhodnutím z 18. 4. 2006, č. j. 3239/92/43-RBD, RN, rozhodl, že vlastníky částí pozemků (jak byly označeny v pozemkových knihách) parc. č. (PK) 276 v katastrálním území B. a parc. č. (PK) 2286 a 2293/1 v katastrálním území L. jsou žalobci a B. S. (každý z jedné ideální čtvrtiny). Pozemkový úřadu byl toho názoru, že na daný případ je třeba aplikovat ustanovení zákonů č. 243/192 Sb. a č. 229/1991 Sb., když v řízení bylo zjištěno, že majetek původního vlastníka uvedených pozemků P. K. byl konfiskován podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., ale P. K. se neprovinil ve válečném a okupačním období proti Československému státu a nabyl zpět československé státní občanství na základě dekretu č. 33/1945 Sb.; měl proto pozemkový úřad za to, že původní vlastník P. K. byl oprávněnou osobou podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. a po jeho smrti v roce 1951 se stali oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona B. S. (manželka P. K.) a B. S., T. K. a F. K. (děti původního vlastníka P. K.). Soud prvního stupně se ztotožnil s právními závěry pozemkového úřadu, ale byl toho názoru, že lhůta pro uplatnění restitučního nároku (která byla dána ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb.) tu uplynula dnem 15. 7. 1996. Podle názoru soudu prvního stupně „v této lhůtě uplatnila pouze Berta Schmidtová svůj nárok, takže jedinou oprávněnou osobou, která svůj nárok uplatnila správně a včas, je tady jen B. S.“. Odvolací soud naproti tomu argumentoval tím, že „stanovilo-li ustanovení § 11a zákona č. 243/1992 Sb. (ve znění zákona č. 212/2000 Sb.) lhůtu pro uplatnění nároku oprávněnými osobami podle nového ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. do 30. června 2001, pak je třeba výzvu k vydání nemovitostí původního vlastníka Pavla Kohna, podanou žalobci dne 8. 8. 1946 považovat za podanou včas“. Odvolací soud měl za to, že „do skončení zákonem stanovené nejzazší lhůty, ve které bylo možno uplatnit restituční nárok podle § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. (ve znění zákona č. 212/2000 Sb.), tj. do 30. 6. 2001, splnili žalobci všechny zákonné požadavky pro oprávněné osoby podle § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb.“. Odvolací soud tu dále argumentoval tím, že „použití právního předpisu, který obsahuje speciální restituční titul, tedy zákon č. 212/2000 Sb., má přednost před zákonem obecnější povahy, kterým je tu zákon č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě)“. Odvolací soud ještě dodával, že v tomto soudním řízení nebylo zpochybněno „zjištění správního orgánu (pozemkového úřadu) o tom, kdo je v dané věci povinnou osobou, když předmětné pozemky byly původně ve vlastnictví P. K., v době nacistické okupace Československé republiky byl v pozemkového knize zapsán zábor tohoto majetku státní policií a následně byla vyznačena konfiskace majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb., třebaže se tu jednalo o dosud nevrácený židovský majetek (tedy spadající nyní pod ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb.). Odvolací soud dospěl tedy k jinému právnímu závěru, že totiž žalobci jsou oprávněnými osobami společně s B. S., a proto změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že ke sporným pozemkům určil vlastnictví účastnice řízení B. S., ale i žalobců B. S., T. K. a F. K., a to u každého z těchto oprávněných osob k jedné ideální čtvrtině. O nákladech řízení před soudem prvního stupně i odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 245 a § 150 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 28. 11. 2007 doručen advokátu, který účastnici řízení Bertu Schmidtovou před soudy obou stupňů v řízení zastupoval, a dovolání ze strany této dovolatelky bylo dne 19. 12. 2007 podáno u Městského soudu v Brně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka B. S. ve svém dovolání navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 25. 10. 2007 a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení v této právní věci. Dovolatelka poukazovala na to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu; z obsahu tohoto dovolání vyplývalo, že dovola