28 Cdo 1688/2021 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1688/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 7. 2021 Spisová značka:28 Cdo 1688/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1688.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2 odst. 2 předpisu č. 243/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 10. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2456/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1688/2021-197 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců: a) M. H., narozen XY, bytem XY, b) S. R. H., narozen XY, bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, za účasti: 1) hlavního města Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, identifikační číslo osoby: 00064581, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, 2) městské části Praha 5, se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 1381/4, identifikační číslo osoby: 00063631, 3) Bytového podniku v Praze 5, státního podniku v likvidaci, se sídlem v Praze 5, Nádražní 24, identifikační číslo osoby: 000063606, zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 353/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2021, č. j. 29 Co 383/2020-150, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Státní pozemkový úřad, Krajský úřad pro hlavní město Prahu, rozhodnutím ze dne 27. 9. 2019, č. j. PÚ 1854/01/29, zn. SPÚ 388732/2019 (dále „rozhodnutí správního orgánu“), rozhodl ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „zákon o půdě“) a podle zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. (dále „zákon č. 243/1992 Sb.“) o tom, že žalobci nejsou vlastníky (každý v podílu ideální 1/10 k celku) pozemků dle pozemkového katastru č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY a č. XY, dosud zapsaných pro obec XY a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, a pozemků dle pozemkového katastru č. XY, č. XY, č. XY, č. XY a č. XY, dosud zapsaných pro obec XY a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu (dále „předmětné pozemky“). 2. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2020, č. j. 25 C 353/2019-106, zamítl žalobu na nahrazení rozhodnutí Státní pozemkového úřadu, Krajského úřadu pro hlavní město Prahu, ze dne 27. 9. 2019, č. j. PÚ 1854/01/29, zn. SPÚ 388732/2019 (výrok I.). Dále žalobcům uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně dalším účastníkům řízení náklady řízení (v případě hlavního města Prahy ve výši 16.456,- Kč a Bytového podniku v Praze 5, státního podniku v likvidaci, ve výši 17.000,- Kč k rukám jejich zástupců a Městské části Praha 5 ve výši 600,- Kč) – výroky II. až IV. 3. Soud prvního stupně převzal skutková zjištění vyplývající z rozhodnutí správního orgánu. Dovodil, že žalobci nejsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb., neboť k odnětí vlastnického práva právní předchůdkyně žalobců, paní K. H., nedošlo v období od 29. 9. 1938 až 8. 5. 1945, ale až v roce 1950 na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (dále „dekret č. 108/1945 Sb.“). Tento závěr učinil soud prvního stupně na základě zjištění, že vlastnické právo k předmětným pozemkům sice bylo právní předchůdkyni žalobců odňato orgány německé okupační moci v důsledku rasové perzekuce, nicméně k jeho obnovení došlo podle zápisu v pozemkové knize ke dni 20. 1. 1944. Soud prvního stupně připustil, že navrácení odňatého majetku osobě židovské národnosti, která pravděpodobně zahynula v koncentračním táboře v roce 1942 (v roce 1947 byla úředně prohlášena za mrtvou), v roce 1944 bylo sice velmi zvláštní, nicméně k obnovení vlastnického práva podle listinných důkazů došlo. Nedůvodnost žaloby a nemožnost naturální restituce soud prvního stupně rovněž shledal i v zastavěnosti pozemků čistě obytnými stavbami a jejich veřejným funkčním využitím, což jednak tvoří překážku k jejich vydání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a dále v případě zastavěných pozemků vylučuje aplikaci zákona o půdě, neboť pozemky nejsou součástí zemědělského nebo lesního půdního fondu a nejedná se ani o jiný zemědělský majetek [soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) a b) zákona o půdě]. 4. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 18. 3. 2021, č. j. 29 Co 383/2020-150, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. o nákladech řízení změnil tak, že žalobci jsou povinni nahradit hlavnímu městu Praha k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 1.200,- Kč a dále ve zbylém znění tento výrok potvrdil (výrok II.). Žalobcům uložil povinnost nahradit dalším účastníkům řízení náklady odvolacího řízení (v případě hlavního města Prahy ve výši 300,- Kč a Bytového podniku v Praze 5, státního podniku v likvidaci, ve výši 4.114,- Kč k rukám jejich zástupců a Městské části Praha 5 ve výši 300,- Kč) – výrok III. 5. Odvolací soud vycházeje (shodně jako soud prvního stupně) ze skutkových zjištění správního orgánu korigoval závěr soudu prvního stupně, že restituční nárok žalobců nepodléhá posouzení podle zákona o půdě, za použití argumentace, že předmětné pozemky náležely k zemědělské usedlosti a byly v době odnětí vlastnického práva užívány k zemědělským účelům. Dále se však ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci nejsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. (ve smyslu tohoto ustanovení uplatnili restituční nárok včas), neboť k odnětí vlastnického práva k předmětným pozemkům jejich právní předchůdkyni, paní K. H., jež byla prohlášena za mrtvou ke dni 21. 4. 1942 (zahynula v koncentračním táboře Lodž), nedošlo v rozhodném období vymezeném citovaným ustanovením, ale až na základě dekretu č. 108/1945 Sb. ke dni jeho účinnosti, tj. ke dni 30. 10. 1945. Odvolací soud tento závěr opřel (shodně se soudem prvního stupně) o stav zápisu v pozemkové knize, kdy v roce 1944 byl podíl ideální 1/5 na předmětných pozemcích původní vlastnici vrácen a majetek se tak dostal do tzv. ležící pozůstalosti. Takový majetek pak nemohl být odevzdací listinou v roce 1947 odevzdán ani přihlášenému dědici, pozůstalému synovi F. H., otci žalobců; majetek již totiž nebyl v důsledku konfiskace podle dekretu č. 108/1945 Sb. součástí pozůstalosti. Odvolací soud dále nad rámec výše uvedeného doplnil, že restituční nárok žalobců by nemohl být uspokojen ani v režimu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., neboť prekluzivní lhůta k uplatnění nároku upravená v ustanovení § 11a odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. marně uplynula ke dni 15. 7. 1996; žalobci však v domnění, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. restituční nárok uplatnili dne 26. 6. 2001, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 11a odst. 3 zákona č. 243/1992 Sb. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci majíce je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. za přípustné pro odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího a ohlásili uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. i se zřetelem k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15 (tento nález, stejně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz). Mají současně za to, že řízení před odvolacím soudem je postiženou vadou, která měla vliv na správnost dovoláním dotčeného rozhodnutí odvolacího soudu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu specifikovaná v dovolání žalobci připomínají, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy vedoucí jej k závěru, že vlastnické právo právní předchůdkyně žalobců k předmětným pozemkům b