28 Cdo 1690/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1690/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2010 Spisová značka:28 Cdo 1690/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1690.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 3 pdst- 1 předpisu č. 40/1964Sb. předpisu č. 114/1995Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1690/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky JUDr. Hany Kozákové, Klučov č. 168, okres Kolín, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, 120 00 Praha 2, Sokolská 60, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, z 30. 10. 2008, sp. zn. 35 Co 875/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně, pod sp. zn. 18 C 267/2006 (žalující Obce Hřensko, IČ 00261351, 407 17 Hřensko, zastoupené Narcisem Tomáškem, advokátem, 405 00 Děčín, Masarykovo náměstí č. 2, proti žalované JUDr. H. K., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, o vyklizení pozemků), takto: I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 30. 10. 2008, sp. zn. 35 Co 875/2007, i rozsudek Okresního soudu v Děčíně z 24. 5. 2007, č. j. 18 C 267/2006-100. II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobkyně, podané u soudu 28. 11. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Děčíně z 24. 5. 2007, č. j. 18 C 267/2006-100. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalované JUDr. Haně Kozákové uloženo vyklidit a „ve vyklizeném stavu předat“ žalující Obci Hřensko pozemky parc. č. 307/3 a parc. č. 309/10, zapsané na listu vlastnictví č. 10 001 pro katastrální území M. u H. u Katastrálního úřadu pro Ú. k.. Žalované bylo také uloženo zaplatit žalující obci na náklady řízení 14.637 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalované proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec z 30. 10. 2008, sp. zn. 35 Co 875/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Děčíně z 24. 5. 2007, č. j. 18 C 267/2006-100, potvrzen ve výroku o věci samé (o vyklizení pozemků). Ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalující obci na náhradu nákladů řízení 10.115,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Na náhradu nákladů řízení odvolacího bylo žalované uloženo zaplatit žalující obci 11.336,60,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem přezkoumán spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo, a po doplnění řízení dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované proti výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé není důvodné. Odvolací soud především konstatoval, že shodně jako ve svém předchozím rozsudku, vydaném v této právní věci, dne 22. 2. 2006, pod sp. zn. 35 Co 533/2005, dospěl k závěru, že žalující Obec Hřensko je vlastníkem pozemků parc. č. 307/3 a parc. č. 309/10 v katastrálním území M. u H., o něž jde v tomto řízení. Ze zjištění učiněných v tomto řízení měl pak odvolací soud za prokázané, že tyto pozemky jsou „užívány k turistickým účelům a jsou veřejnosti přístupné“. Žalovaná v souvislosti s těmito pozemky provozuje podnikatelskou činnost – lodičkovou dopravu na řece Kamenici, a to v soutěskách této řeky; v období zimních měsíců žalovaná užívá pozemky k uložení svých lodí, které se vykládají na břeh (jde o deset plavidel uvedených v plavebním rejstříku ČR). Soudy obou stupňů měly k dispozici smlouvu o zřízení věcného břemene z 3. 3. 2003, uzavřenou mezi Povodím Ohře, státním podnikem, a žalovanou JUDr. Hanou Kozákovou, na základě níž je touto žalovanou provozována lodičková doprava na řece Kamenici v Soutěskách u Hřenska (tj. na intravilánu obce Hřenska, přičemž vodní tok řeky Kamenice protéká po pozemkové parcele č. 329, který je lemován pozemky uvedenými v žalobě žalující Obce Hřensko). Lodě žalované jsou umístěny na vodních soutěskách po celý rok; lodě se uvazují k zábradlí obce, umístěným na březích; na zimu se vytahují na břeh, kde se obracejí dnem vzhůru. Odvolací soud dospěl proto k závěru, že „za situace, kdy nebyl dán ze strany plavebního úřadu žalované JUDr. Haně Kozákové souhlas (ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 114/1995 Sb.) se zřízením a provozováním přístaviště na předmětných pozemcích žalující obce, nemá zařízení na pozemcích žalující obce, k němuž žalovaná uvazuje své lodě, parametry vyvazovacích přístavů a nejde tak ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1, § 6 odst. 1 a přílohy č. 1 zákona č. 114/1995 Sb. o součást vodní cesty, kterou by byla žalovaná oprávněna využívat i bez souhlasu žalobkyně (která je vlastníkem pozemků, jehož součástí je vyvazovací zařízení) ze zákona, a to i za situace, kdy má žalovaná oprávnění k užívání vodního toku řeky Kamenice v soutěskách. Žalovaná tedy, podle názoru odvolacího soudu, přikračuje k přímým formám užívání pozemků žalující obce (k uvazování lodí k vyvazovacímu zařízení v době turistické sezóny od března do října do konce října a v zimním období k odkládání lodí, po vytažení na břeh, na pozemky žalující obce). Odvolací soud proto potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu výrok rozsudku soudu prvního stupně (vyhotovující žalobnímu návrhu žalující obce na vyklizení pozemků žalující obce žalovanou), neboť měl za to, že tu je na místě poskytnutí ochrany vlastnici pozemků proti užívání těchto pozemků žalovanou, a to žalobkyní uváděnými způsoby. Ohledně výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení přikročil odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 3 občanského soudního řádu k jeho změně, a to z důvodu potřebného odstranění dílčího nesprávného výpočtu nákladů řízení ze strany soudu prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 224 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalující obec v řízení zastupoval, dne 12. 12. 2008 a dovolání ze strany této dovolatelky bylo dne 11. 2. 2009 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Děčíně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu), ale také že v tomto řízení došlo k vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu). Dovolatelka především zdůrazňovala svůj názor, že ze strany žalující obce jde o výkon vlastnického práva v rozporu s dobrými mravy, jak to má na zřeteli ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku. S touto otázkou se však soudy obou stupňů nedostatečně vypořádaly, dovozovala dovolatelka. Dále dovolatelka ve svém dovolání předkládala i další otázky závažné pro posouzení důvodnosti vyklizovací žaloby žalující obce. Dovolatelka poukazovala zejména na otázku, zda vyvazovací zařízení přístavu, který byl zřízen za účinnosti dříve platných předpisů (před účinností nyní platného zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě), kdy ještě souhlas se zřízením a provozováním přístavu nebyl vyžadován, jsou při absenci tohoto souhlasu (nutného podle nové právní úpravy / § 6 odst. 2 zákona č. 114/1995 Sb./) součástí vodní cesty či nikoli, a zda tedy tento souhlas plavebního úřadu musí být vydán. Posouzení této otázky totiž umožní následně posoudit i to, zda žalovaná užíváním přístavních zařízení zasahuje do vlastnického práva žalující obce či nikoli. Dovolatelka v této otázce zaujímá právní závěr, že uvedená vyvazovací zařízení jsou součástí vodní cesty (srov. § 4 dříve platného zákona č. 26/1964 Sb. i bod 7 přílohy k nyní platnému zákonu č. 114/1995 Sb.), vzniklé historicky za účinnosti dřívějších právních předpisů, které souhlas se zřízením a provozem přístavu nevyžadovaly; žalovaná je tu provozovatelkou lodní dopravy a má tedy za to, že je ze zákona o vnitropozemské plavbě oprávněna přístav užívat. Dále má dovolatelka za to, že odvolací soud se nesprávně po procesní stránce vypořádal se žalobkyní uváděnými důvody její žaloby o vyklizení pozemku, tj. i s odkládáním lodí žalované (po vytažení na břeh v z