28 Cdo 1714/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1714/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2023 Spisová značka:28 Cdo 1714/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1714.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Církev (náboženská společnost) Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 8 písm. f) předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 9. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2609/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1714/2023-319 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně: Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, se sídlem v Praze 1, Hrad III. nádvoří 48/2, identifikační číslo osoby: 14451115, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, za účasti: Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo osoby: 42196451, o vydání nemovitých věcí a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 197/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2022, č. j. 4 Co 398/2021-274, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 6 2021, č. j. 38 C 197/2016-240, vydal žalobkyni nemovité věci v obci Lešany a katastrálním území Lešany nad Sázavou, a to pozemky parc. č. 1274 – lesní pozemek o výměře 9.337 m2 a parc. č. 1275 – lesní pozemek o výměře 3.471 m2 (výrok I.), a tím nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 23. 6. 2016, č. j. SPU 323340/2016, sp. zn. SP5136/2015-537205 (výrok II.). Dalšímu účastníku řízení uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 28.798,- Kč (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), a že jí žalobou nárokované pozemky byly odňaty v důsledku skutečností uvedených v ustanovení § 5 odkazovaného předpisu. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda vydání žalobou vymezených pozemků žalobkyni jakožto oprávněné osobě brání ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zmíněný výlukový důvod se v případě nárokovaných pozemků neuplatní, jelikož po aktualizaci Zásad územního rozvoje Středočeského kraje účinné od 4. 9. 2018 nejsou dané pozemky zasaženy plánovanou výstavbou veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – stavbou dálnice D3, byť ke dni doručení výzvy k vydání sporných pozemků povinné osobě byly zákonné podmínky výlukového důvodu uvedeného v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. naplněny. 3. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání dalšího účastníka řízení rozsudkem ze dne 2. 6. 2022, č. j. 4 Co 398/2021-274, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnil tak, že zamítl žalobu o vydání pozemků to pozemky parc. č. 1274 – lesní pozemek o výměře 9.337 m2 a parc. č. 1275 – lesní pozemek o výměře 3.471 m2, v obci Lešany a katastrálním území Lešany nad Sázavou, a tím nenahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 23. 6. 2016, č. j. SPU 323340/2016, sp. zn. SP5136/2015-537205; jinak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně v rozsahu rozhodnutí o eventuálním petitu a o nákladech řízení vrátil k dalšímu řízení. 4. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil existenci překážky pro vydání předmětných pozemků žalobkyni dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Konstatoval, že k okamžiku doručení výzvy povinné osobě k vydání nemovitostí (tj. ke dni 13. 12. 2013) byly předmětné pozemky určeny v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje, účinných od 22. 2. 2012, pro vybudování veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury (dálnice D3). Uvedl, že koridorem pro vybudování veřejně prospěšné stavby dálnice D3 jsou předmětné pozemky zasaženy i dle územního plánu obce Lešany účinného od 14. 5. 2015, k jehož aktualizaci k tomuto datu došlo proto, aby odpovídal Zásadám územního rozvoje Středočeského kraje, účinným od 22. 2. 2012. Uzavřel přitom, že je třeba postupovat podle podrobnějšího územního plánu obce Lešany účinného od 14. 5. 2015, nikoli podle obecnějších Zásad územního rozvoje Středočeského kraje účinných od 4. 9. 2018. Na základě doplněného dokazování o zprávu Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 2. 3. 2022 dále dovodil, že plánovaný koridor veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – dálnice D3 – nebyl dotčen ani 2. aktualizací zásad územního rozvoje kraje ze dne 4. 9. 2018. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu (proti části rozsudečného výroku před středníkem) podala žalobkyně dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i pro existenci otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené. Namítá, že po podání výzvy k vydání předmětných pozemků, odvolacím soudem dovozený výlukový důvod, odpadl v důsledku změny zásad územního rozvoje kraje a předmětné pozemky tak již nejsou dotčeny koridorem – veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – dálnice D3, k čemuž odvolací soud – v rozporu se zásadou ex favore restitutionis – nepřihlédl. Namísto toho při určení, zda jsou předmětné pozemky dotčeny výlukovým důvodem, vycházel z územního plánu obce Lešany (účinného od 14. 5. 2015), který koridor pro stavbu dálnice D3 vymezuje – v rozporu s platnými Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje – v širším rozsahu (tak že jsou jím dotčeny i předmětné pozemky) než zásady územního rozvoje kraje, podle nichž měl odvolací soud v daném případě existenci výlukového důvodu posuzovat. Pokud by odvolací soud pokládal Zásady územního rozvoje Středočeského kraje za nedostatečně určité, měl dle názoru žalobkyně postupovat při posuzování výlukového důvodu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. dle územního plánu obce Lešany ze dne 1. 3. 2009, který byl účinný v době podání výzvy k vydání předmětných pozemků. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrzuje, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Další účastník řízení ve vyjádření k dovolání přisvědčil správnosti rozsudku odvolacího soudu. Má rovněž za to, že uplatněná dovolací argumentace představuje pouhou polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu, jež přípustnost dovolání nezakládá. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě zamítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 2. 6. 2022 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dov