28 Cdo 1740/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1740/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2005 Spisová značka:28 Cdo 1740/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1740.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1740/2004 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatelů: 1. J. K., zastoupených advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. 6. 2003, sp. zn. 19 Co 223/2003, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 146/95 (žalobců J. K. a N. K., zastoupených advokátem, proti žalovanému J. H., o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věcí), takto: I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze z 18. 6. 2003, sp. zn. 19 Co 223/2003, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z 13. 12. 2001, čj. 13 C 146/95-298. II. Věc se vrací k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 6. O d ů v o d n ě n í: Žalobou, podanou u soudu 12. 4.1995, se žalobci domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 110 v P. s pozemky parc. č. 1984, parc. č. 1985 a parc. č. 1986 v katastrálním území D., zapsanými na listu vlastnictví č. 17 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu h. m. P., a to každému ze žalobců jednou ideální polovinou. V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti propadly ve prospěch státu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 z 11. 2. 1981. sp. zn. 2 T 18/81, jímž byli žalobci odsouzení pro tehdy trestný čin podle ustanovení § 109 odst. 2 trestního zákona (ke zrušení tohoto rozsudku došlo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 z 24. 8. 1990, sp. zn. 1 Rt 162/90). V roce 1981 byly tyto nemovitosti převedeny hospodářskou smlouvou do správy Obvodního podniku bytového hospodářství v P. Žalovaný koupil dům čp. 110 od uvedeného podniku kupní smlouvou z 12. 2. 1982 a pozemky získal do osobního užívání. Podle názoru žalobců žalovaný nabyl tyto nemovitosti v rozporu s tehdy platnými právními předpisy a na základě protiprávního zvýhodnění jako tehdy čelný funkcionář KSČ a pracovník Úřadu předsednictva vlády. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, a to zejména proto, že provedenými přestavbami došlo ke změně stavebně technického charakteru domu čp. 110 v P. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 z 1. 4. 1997, čj. 13 C 146/95-60, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze z 27. 6. 1997, sp. zn. 18 Co 298/97, bylo vydáno předběžné opatření, jímž bylo žalovanému uloženo zdržet se právních dispozic s nemovitostmi, a to s rodinným domem čp. 110 v P., a pozemky parc. č. 1984, parc. č. 1985 a parc. č. 1986 v katastrálním území D. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 z 13. 12. 2001, čj. 13 C 146/95 – 298, byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhající se, aby žalovanému bylo uloženo vydat každému ze žalobců jednu ideální polovinu domu čp. 110 a pozemků parc. č. 1984 (o výměře 257 m2), parc č. 1985 (o výměře 2.205 m2), parc. č. 1986/1 (o výměře 1.207 m2), parc č. 1986/2 (o výměře 36 m2) a parc. č. 1986 (o výměře 2 m2) v katastrálním území D., zapsaných na listu vlastnictví č. 1811 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 na náhradu nákladů řízení placených ze státních prostředků 15.110 Kč. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že na podkladě v řízení provedených důkazů, zejména posudků znalců, měl soud dostatek výsledků dokazování pro své rozhodnutí ve věci. Žalobce pokládal soud prvního stupně za oprávněné osoby podle zákona č. 87/1991 Sb., které pozbyly svého vlastnictví k nemovitostem, uvedeným v jejich žalobě, rozhodnutím trestního soudu v roce 1981 (jež bylo zrušeno v roce 1990 podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci). Žalobci vyzvali žalovaného písemně výzvami ze 6. 3. 1995 a ze 14. 3. 1995 k vydání v žalobě uvedených nemovitostí. Dům čp. 110 v P. zakoupili žalobci dne 1. 7. 1965 za 56.000 Kč a v období 1973-1977 na něm provedli „stavební úpravy a dílčí rekonstrukční práce, o jejichž rozsahu se nedochovala kompletní dokumentace“. V roce 1982 byl dům oceněn znalcem architektem K. částkou 58. 413, 50 Kč. Po té, co žalovaný koupil dům na základě kupní smlouvy z 12. 2. 1981 (a dohodou z 31. 10. 1983 získal pozemky s domem souvisící do osobního užívání), provedl v období 1983-1í86 celkovou rekonstrukci domu a vedlejších staveb s příslušenstvím, protože nemovitost byla v havarijním stavu, neobyvatelná a postižená především prosakující vlhkostí; došlo i ke zpuchření stropních trámů a k prohnutí stropu. Na základě závěrů znaleckých posudků znalců P. F. a Ing. P. N. pokládal soud prvního stupně za doloženo, že tu ze strany žalovaného byly provedeny rekonstrukční a stavební práce v důsledku nichž došlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl konstrukcí prvků dlouhodobé životnosti stavby a kromě toho tu bylo vytvořeno nové schodiště, které tvoří součást nosného systému stavby. To vyplynulo i z dalšího znaleckého posudku znalce Ing. P. H., který označil poměr nových a původních konstrukcí stropů u domu čp. 110 v Š. ú. poměrem 44,01% ku 55,99% a v případě nové stavby schodiště poměrem stoprocentním jako u schodiště zcela nového. Pokud šlo o nabytí nemovitostí, uváděných v žalobě žalobců, ze strany žalovaného, soud prvního stupně uváděl, že o koupi domu čp. 110 v Š. ú. „se přihlásilo devět zájemců, ze kterých tehdejší předseda Obvodního národního výboru v P. vybral žalovaného“, neboť hodnotil žalovaného jako jednoho z předních žadatelů o koupi, když „ také primátor h. m. P. s prodejem žalovanému souhlasil“. Časová odhadní cena byla stanovena částkou 58. 413, 50 Kč a dům pak byl prodán žalovanému za 61.484 Kč s tím, že byl prodán včetně oplocení, venkovních úprav, přípojek a ostatního příslušenství. Smlouva z 12. 2. 1982, uzavřená o koupi domu mezi Obvodním podnikem bytového hospodářství v P. a žalovaným, byla registrována bývalým Státním notářstvím pro P. dne 26. 5. 1982 pod sp. zn. 6 R I 113/82. Dne 31. 10. 1983 byla mezi uvedeným podnikem a žalovaným uzavřena dohoda o osobním užívání pozemků parc. č. 1984, parc. č. 1985 a parc. č. 1986 v katastrálním území D. za úhradu 35.590 Kč; dohoda byla registrována bývalým Státním notářstvím pro P. dne 19. 6. 1984 pod sp. zn. R II 15/84. Ve smlouvě i v dohodě uváděné ceny nebylo možné, podle názoru soudu prvního stupně, označit jako odporující tehdy platným cenovým předpisům, když tyoto sjednané ceny podle znaleckých posudků, provedených v tomto řízení, činily u prodávaného domu jen nepatrný rozdíl 4 % až 7 %. Soud prvního stupně posuzoval i to, zda na straně žalovaného došlo k protiprávnímu zvýhodnění ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. V tomto smyslu vycházel soud prvního stupně ze závěru, že „nebylo prokázáno tvrzení žalobců o tom, že žalovaný s ohledem na své tehdejší prominentní postavení ve společnosti byl zvýhodněn při výběru z ostatních žadatelů o zakoupení nemovitosti“. Soud prvního stupně pokládal za zjištěno, že o výběru žadatelů o zakoupení domu čp. 110 v Šáreckém údolí rozhodl tehdejší předseda Obvodního národního výboru v P. F. (jako představitel nadřízeného orgánu ve vztahu k tehdejšímu Obvodnímu podniku bytového hospodářství v P.), který tak učinil po zjištění stanoviska tehdejšího Národního výboru h. m. P., „přičemž se jednalo o zavedený a běžný postup ve věci“; ani z výpovědi svědka Ing. Š., tehdejšího primátora h. m. P., „ soud nezjistil zvýhodnění žalovaného při výběru zájemců o koupi“. Nebylo také doloženo, že by byl žalovaný zvýhodněn tím, že by mu byly předem poskytnuty klíče od objektu čp. 110 v katastrálním území D., a ani to, že by žalovaný byl nesprávně pověřen dočasnou správou nemovitostí do vyřízení registrace smlouvy. Nebylo také doloženo, že by došlo k nějakému protiprávnímu zvýhodnění žalovaného při získání pozemků do osobního užívání. Soud prvního stupně se zabýval i námitkou žalobců, že žalovaný údajně nabyl nemovitosti do svého výlučného vlastnictví v rozporu s tehdy platným ustanovením § 143 občanského zákoníku (upravujícím tehdy bezpodílové spoluvlastnictví manželů). Soud prvního stupně tu vycházel z obsahu písemného prohlášení bývalé manželky žalovaného M. M.-H. o tom, že žalovaný zakoupil nemovitosti do svého vlastnictví z peněz, které nabyl ještě před uzavřením manželství