28 Cdo 1816/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1816/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 7. 2009 Spisová značka:28 Cdo 1816/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1816.2009.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1816/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce M. H. p. B., zastoupeného advokátem , proti žalovanému Ing. J. Š., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 1.240.677,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 13 C 122/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15.10.2008, č.j. 29 Co 339/2008-181, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobce se žalobou podanou dne 12.9.2001 domáhal zaplacení částky 1.240.677,- Kč s 0,05% poplatkem z prodlení denně od 1.4.2000 do zaplacení. Uvedl, že dne 30.5.1991 uzavřel se žalovaným smlouvu o konsorciu s názvem „H.“ (dále jen „smlouva“) pro společné podnikání v oblasti péče o lesy, včetně těžby dřeva a jeho prodeje. Podle smlouvy měl žalobce obdržet 52% a žalovaný 48% ročního zisku, přičemž o roční náklady se měli dělit rovným dílem. Dne 11.1.1994 byla mezi účastníky sepsána dohoda o odkladu úhrady nákladů, v níž se žalobce zavázal, že náklady vzniklé v letech 1993 až 1998 bude splácet v letech 1999 až 2008, a to vždy jednu desetinu těchto nákladů ročně spolu s běžnou úhradou nákladů vzniklých v letech 1999 až 2008. Žalovaný v období od ledna do prosince 1999 vytěžil z lesů ve vlastnictví žalobce dřevo, z něhož podle vyúčtování vypracovaného žalovaným a převzatého žalobcem dne 20.1.2000 pod názvem „Přehled o množství vytěženého dřeva“ získalo sdružení celkový příjem ve výši 4.363.265,- Kč. Žalovaný vyčíslil náklady ve výši 1.660.905,- Kč. Podíl žalobce měl dle smlouvy činit částku 2.268.894,- Kč, od níž žalovaný odečetl polovinu nákladů ve výši 830.452,- Kč a splátku podílu nákladů z let 1993 až 1998 ve výši 410.225,- Kč. Žalovaný tak vyplatil žalobci částku 1.028.217,- Kč. Žalobce měl za to, že výše nákladů za těžbu uváděná žalovaným je nadhodnocená a požadoval proto zaplacení další částky 1.240.677,- Kč. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.1.2004, č.j. 47 Cm 192/2002-55 žalobu zamítl s odůvodněním, že smlouva nikdy platně nevznikla, protože ujednání účastníků ze dne 30.5.1991 neobsahovalo podstatné náležitosti podle § 360a odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění k 30.5.1991. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28.2.2005, č.j. 3 Cmo 148/2004-80, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že nárok by žalobci bylo možno přiznat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Soudu prvního stupně uložil, aby žalobce poučil podle § 118a o.s.ř. Žalobce k výzvě soudu doplnil svá tvrzení podáním ze dne 4.10.2005, doručeným soudu dne 7.10.2005 tak, že žalovaný v období od ledna do prosince 1999 vytěžil z lesů ve vlastnictví žalobce dřevo v obvyklé tržní ceně 5.566.820,- Kč. Žalovaný vytěžené dřevo nevrátil a zaplatil žalobci pouze částku 1.028.217,- Kč, a proto se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil minimálně o částku 4.538.603,- Kč. Žalobce však proti žalovanému uplatnil pouze část této pohledávky ve výši 1.240.677,- Kč. Zároveň navrhl, aby soud připustil rozšíření žaloby o úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně ode dne podání žaloby do zaplacení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17.2.2006, č.j. Ncp 3023/2005-99, byla věc postoupena Okresnímu soudu v Berouně jako soudu věcně a místně příslušnému. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 25.8.2007, č.j. 13 C 122/2006-114,  připustil změnu žaloby podle podání ze dne 4.10.2005. Následně rozsudkem ze dne 3.12.2007, č.j. 13 C 122/2006-147, žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že k bezdůvodnému obohacení došlo v průběhu roku 1999 a nárok z titulu bezdůvodného obohacení byl žalobcem uplatněn připuštěnou změnou žaloby až 7.10.2005, je podle soudu prvního stupně nárok žalobce promlčen podle § 107 odst. 2 občanského zákoníku. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.10.2008, č.j. 29 Co 339/2008-181, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 1.240.677,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tj. od 12.9.2001, do zaplacení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně nesprávně posoudil podání žalobce doručené soudu dne 7.10.2005 jako změnu žaloby, ačkoli bylo pouhým doplněním a upřesněním původních žalobních tvrzení. Soud prvního stupně proto o podání ze dne 4.10.2005 neměl vůbec tzv. změnu žaloby rozhodnutím připouštět. Protože podáním ze dne 4.10.2005 nedošlo k uplatnění nového nároku, není podle odvolacího soudu nárok žalobce promlčen. B. Dovolání Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Konkrétně namítal, že: odvolací soud nesprávně zhodnotil obsah žalobcova podání ze dne 7.10.2005, neboť žalobce změnil nejen právní kvalifikaci, ale zcela změnil i skutková tvrzení, včetně rozsahu uplatněného nároku v podobě změny úroků z prodlení, rozsudek odvolacího soudu je vnitřně rozporný. Ignoruje usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 25.8.2007, č.j. 13 C 122/2006-147, o připuštění změny žaloby a na druhé straně rozhoduje ve prospěch změněného návrhu žalobce, ve kterém je příslušenství domnělé pohledávky oproti původní žalobě změněné a nikoliv doplněné (původně 0,05% denně, poté 8,5% ročně). Pokud soud ignoroval rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění změny žaloby a přiznal žalobci úroky ve výši 8,5% ročně, měl také formulovat výrok, kterým by uplatněný úrok z prodlení ve výši 0,05% denně zamítl,odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení, neboť je třeba vést dokazování k otázce, kdy se žalobce dozvěděl, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Jestliže podáním žaloby dne 12.9.2001 se žalobce domáhá náhrady za bezdůvodné obohacení za dřevo vytěžené v průběhu roku 1999, pak je pravděpodobné, že v té době již bylo právo na náhradu od 1.1.1999 do 11.9.1999 promlčené. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. C. Přípustnost Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřed¬nictvím advokáta a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o.s.ř. Protože dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, je dovolání přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. D. Důvodnost K námitce ad a) a b) – nesprávné zhodnocení obsahu podání, vnitřně rozporný rozsudek odvolacího soudu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu právní kvalifikace nároku, i když je v žalobě uvedena, není pro soud závazná a soud je při rozhodování vázán zjištěným skutkovým stavem, ne však tím, jak účastník řízení skutkový stav právně posuzuje. […] Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu lze žalobci přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobce svůj nárok po právní stránce kvalifikoval, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobci plnění přiznat. Překročením návrhu a porušením dispoziční zásady řízení by bylo pouze přiznání jiného plnění, než které žalobce v žalobním petitu požadoval, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového stavu, než který byl tvrzen v žalobě a byl předmětem dokazování v soudním řízení. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2008, sp. zn. 33 Odo 1042/2006). Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož podáním ze dne 4.10.2005 žalobce na výzvu soudu podle § 118a odst. 2 o.s.ř. pouze doplnil a upřesnil původní žalobní tvrzení. Ke změně základních skutkových tvrzení obsažených v původní žalobě nedošlo, neboť žalobce se i nadále domáhal úhrady ceny dřeva, které žalovaný vytěžil v jeho lesích. Podáním ze dne 4.10.2005 žalobce zároveň změnil požadované příslušenství z 0,05 % denně na 8,5 % ročně. Protože úrok 0,05 % denně odpovídá úroku 18,25 % ročně (vezmeme-li v úvahu, že rok má 365 dní), jednalo se