28 Cdo 1842/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1842/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2004 Spisová značka:28 Cdo 1842/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1842.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 3 odst. 2 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1842/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složené z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání P. H. U. (Spolková republika Německo), zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 8.3.2004, sp.zn. 10 Co 465/2003, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp.zn. 7 C 1141/95 (žalobce P. H. U., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových - územní pracoviště v Ú., 2. MUDr. J. P. a 3. H. P., oběma zastoupeným advokátem, o vydání věcí podle zákona č. 87/1991 Sb.), takto: I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 8.3.2004, sp.zn. 10 Co 465/2003, i rozsudek Okresního soudu v Lounech z 11.4.2003, čj. 7 C 1141/95-154. II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Lounech k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 31.10.1995, aby žalované Nemocnici s poliklinikou v P. bylo uloženo uzavřít s ním dohodu o vydání domu čp. 231 s pozemkem parc. č. 958 v katastrálním území P. V žalobě bylo uvedeno, že původními spoluvlastníky těchto nemovitostí byli K. U. (babička žalobce) z jedné poloviny, H. J. U. (bratr žalobce) z jedné čtvrtiny a žalobce (také z jedné čtvrtiny); K. U. zahynula za války v koncentračním táboře; nárok jejího syna R. U. (otce žalobce) po jeho matce K. U. však nebyl uspokojen podle zákona č. 128/1946 Sb. Podle názoru žalobce přešly uváděné nemovitosti na stát bez právního důvodu. Žalobce vyzval Nemocnici s poliklinikou v P. k vydání v žalobě uvedených nemovitostí, ale bezvýsledně. Podáním z 11.1.1999 žalobce navrhl soudci, aby připustil přistoupení dalších účastníků tohoto řízení – žalovaných MUDr. J. P. a H. P., kteří dne 1.6.1996 uzavřeli kupní smlouvu s F. n. m. ČR o koupi domu čp. 231 a pozemku parc. č. 958 v katastrálním území P. Okresní soud v Lounech svým usnesením z 10.8.2000, čj. 7 C 1141/95-20, připustil, aby do řízení vstoupili na straně žalované jako další účastníci MUDr. J. P. a H. P. Uvedení další účastníci řízení navrhli svým podáním ze 4.9.2000 soudu, aby žalobci byla zamítnuta jeho žaloba, neboť měli za to, že žalobcem uvedení žalovaní nejsou v tomto sporu pasívně legitimováni. Poukazovali na to, že nemovitosti uváděné v žalobě žalobce byly ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. ve správě bývalého Okresního ústavu národního zdraví v L.; tento ústav byl zrušen k 30.4.1992 a jeho právním nástupcem nebyla Nemocnice s poliklinikou v P., která samá byla zrušena k 30.9.1997. Podle názoru žalovaných MUDr. J. P. a H. P. nebyla ze strany žalobce podána řádně a včas výzva k vydání nemovitostí podle ustanovení § 5 zákona č. 87/1991 Sb.; v potvrzení připojeném k privatizačnímu projektu č. 29086, týkajícím se nemovitostí, o něž v tomto řízení jde, bylo také uvedeno, že nárok na vydání těchto nemovitostí před jejich zařazením do privatizačního projektu nebyl uplatněn. V uvedeném podání MUDr. J. P. a H. P. ze 4.9.2000 bylo dále namítáno, že na straně žalobce není doloženo, že je státním občanem ČR, jak tvrdí, a není rovněž dokládáno, že by tu bylo ze strany právních nástupců původních vlastníků uplatněn v poválečném období restituční nárok podle zákona č. 128/1946 Sb., ani to, že by takovému návrhu nebylo po 25.2.1948 vyhověno z důvodů uvedených v § 2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb. Za žalovanou Nemocnici s poliklinikou v P. navrhl Ústav pro zastupování státu ve věcech majetkových zamítnutí žaloby s tím, že ze strany žalobce nebylo prokázáno, že by uvedená nemocnice byla povinnou osobou v této právní věci, nebyl žalobcem vůbec prokázán způsob převzetí věcí, uváděných v žalobě, státem a nebylo také doloženo, z jakého právního důvodu žalobce uplatňuje nárok na vydání jím uváděných nemovitostí jako celku, když sám uvádí, že byl původním spoluvlastníkem jen co do jedné ideální čtvrtiny nemovitostí. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech z 11.4.2003, čj. 7 C 1141/95-154, byla zamítnuta žaloba žalobce P.H.U., aby Nemocnici s poliklinikou v P. i žalovaným MUDr. J. P. a H. P. bylo uloženo uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 231 a pozemků parc. č. 263 a parc. č. 3452 (nyní parc. č. 958) v katastrálním území P. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným MUDr. J. P. a H. P. na náhradu nákladů řízení 8.793 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedeného rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobce svou výzvu z 26.4.1995 k vydání nemovitostí učinil u Nemocnice s poliklinikou v P., ale touto nemocnicí požadované doklady k doložení nároku žalobce, zaslal žalobce řediteli této nemocnice až 6.8.1995, tedy po více než dvou letech. Část majetku Nemocnice s poliklinikou v P. byla od 1.6.1996 vyjmuta z této státní příspěvkové organizace a přešla na F. n. m. ČR. Šlo o majetek, který byl pak uveden v privatizačním projektu č. 29086, který řešil privatizaci rodinného domku čp. 231 v P. prodejem nabyvatelům MUDr. J. P. a H. P.; privatizační projekt byl schválen dne 11.12.1995. Nemocnice s poliklinikou v P. byla zrušena k 30.9.1997 a práva a závazky této nemocnice přešly na jejího zřizovatele, tj. na Okresní úřad v L.; u Nemocnice s poliklinikou v P. šlo o rozpočtovou organizaci založenou ke dni 1.10.1991. Ohledně žalobce bylo soudem prvního stupně zjištěno, že mu bylo dne 2.7.1996 vystaveno osvědčení o státním občanství ČR. Soud prvního stupně dále uváděl, že žalobce uplatňuje nárok na vydání domu čp. 231 v P., jehož původním spoluvlastníkem žalobce byl z jedné ideální čtvrtiny, a to spolu se svou babičkou K. U. (která vlastnila ½ uvedeného domu) a se svým bratrem H. J. U. (který vlastnil také ¼ uvedeného domu); K. U. zahynula za války v koncentračním táboře v důsledku rasové perzekuce, ale ohledně H. J. U., který byl osobou německé národnosti, nebylo v řízení zjištěno, zda zemřel nebo zda žije. Dům čp. 231 byl podle výměru bývalého Okresního národního výboru v P. z 30.7.1946, čj. 216/5, konfiskován podle dekretu č. 108/1945 Sb. Žalobní návrh žalobce neshledal soud prvního stupně důvodným. K tomu soud prvního stupně dovozoval, že tu nebyla učiněna řádná výzva k vydání nemovitostí podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., když výzva žalobce z 28.4.1995 byla, podle názoru soudu prvního stupně, „pouhou informací nezakládající žádné povinnosti“. Kromě toho byl soud prvního stupně toho názoru, že povinnou osobou ke dni nabytí účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. (tj. ke dni 1.4.1991) měl být v daném případě Okresní ústav národního zdraví v L., na jehož pasívní legitimaci tu nemohla nic změnit ani změna v držbě věcí. Nemocnice s poliklinikou v P., která vznikla až 1.10.1991 nemohla v tomto případě převzít povinnost povinné osoby podle zákona č. 87/1991 Sb.; ani v souvislosti s delimitací Okresního ústavu národního zdraví v L. nemohla přejít příslušná práva a povinnosti na uvedenou nemocnici, neboť práva a závazky zrušené organizace tu přecházely dnem zániku organizace na jejího zřizovatele (podle § 31 odst. 4 zákona č. 576/1990 Sb.). Jestliže v daném případě část privatizovaného majetku (včetně rodinného domku čp. 231 v P.) byla z privatizovaného majetku vyjmuta a převedena k 1.6.1996 na F. n. m. ČR, šlo tu o privatizaci formou přímého prodeje; privatizační rozhodnutí nemohou být soudem přezkoumávána. Dospěl proto soud prvního stupně k výslednému závěru, že všichni žalovaní tu nejsou pasívně legitimováni, neboť nejsou povinnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 87/1991 Sb. Majetek, který patřil původně spoluvlastníkům K. U. (z ½) a H. U. (z ¼) i P. U. (z ¼), k němuž se původní majitelé po skončení války po roce 1945 nějak svých práv a povinnosti nijak nedomáhali, stal se pak předmětem konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb. v roce 1946. Došlo tu tedy k přechodu majetku na stát ke dni účinnosti uvedeného dekretu zpětně, tj. k 30.10.1945; stalo se tak před rozhodným obdobím ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 87/1991 Sb. (tj. před obdobím 25.2.1948 – 1.1.1990). Pokud tu nedošlo k vynětí majetku z národní správy, která byla ohledně tohoto majetku zřízena, a k vrácení majetku na základě uplatněného nároku podle ustanovení § 1 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona č. 128/1946 Sb. (o neplatnosti některých majetkových právních jednání