28 Cdo 1857/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1857/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2013 Spisová značka:28 Cdo 1857/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.1857.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Odstoupení od smlouvy Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 457 obč. zák. § 622 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 11. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1857/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Janem Balciarem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalované AUTO ZEMAN s. r. o., IČ 480 33 481, se sídlem v Praze 9, Poděbradská 887/54, zastoupené JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, o zaplacení částky 984.742,- Kč s příslušenstvím oproti vydání osobního automobilu Mazda CX-7, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 288/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2012, č. j. 55 Co 172/2012-156, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.197,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Balciara. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 19. 1. 2012, č. j. 14 C 288/2010-102, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 984.742,- Kč s příslušenstvím oproti vydání osobního vozidla MAZDA CX-7, VIN JMZER893680117211, RZ 3L2 7053 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení i o vrácení přeplatku na záloze na znalecký posudek (výroky II. až IV.). Žalobce svůj žalobní nárok zdůvodňoval tím, že ve výroku specifikované vozidlo nabyl od žalované na základě kupní smlouvy, od níž však posléze v souladu s ustanovením § 622 odst. 2 obč. zák. odstoupil, neboť na vozidle se v záruční době opakovaně vyskytly závady, jež nebyly odstraněny, pročež se domáhal vrácení kupní ceny (976.292,- Kč) a náhrady za znalecký posudek (8.450,- Kč), jenž nechal vyhotovit k doložení vad. Žalovaná však měla za to, že vytýkané vady jsou běžné, odstranitelné a u ní prvně uplatněné, pročež žalobce platně odstoupit od smlouvy nemohl. Na základě provedeného dokazování soud shledal, že v době odstoupení od smlouvy vozidlo vykazovalo nejméně pět vad, a to zejména vadu ruční brzdy, klepání pravé přední nápravy vozidla při průjezdu nerovností, únik oleje ze zadní části hnacího ústrojí vozidla, nemožnost manipulace se zadními dveřmi při stání na terénní nerovnosti a zpuchýřování laku litých kol vozidla. Tyto vady ve svém souhrnu bránily v užívání věci jako věci bez vady. V souladu s ustálenou judikaturou přitom trpí věc větším počtem vad, má-li v době uplatnění nároku současně alespoň tři odstranitelné vady bránící užívání věci jak bezvadné. Za těchto okolností je tedy na úvaze kupujícího, zda uplatní právo na výměnu věci nebo právo na odstoupení od smlouvy. Navíc vada spočívající ve sníženém účinku ruční brzy se vyskytla opakovaně a byla již žalobcem reklamována, žalovaná ruční brzdu pouze seřídila, přičemž neměla za to, že by se závada projevila. Snížený účinek ruční brzdy byl přitom konstatován jak při státní technické kontrole, tak i v rámci znaleckého posouzení vad vozidla. Jelikož o opětovném výskytu vad po opravě je možno hovořit tehdy, byla-li vada v záruční době odstraňována nejméně dvakrát a opětovně se vyskytne, došlo u předmětného vozidla i k opětovnému výskytu vad po opravě ve smyslu § 622 odst. 2, věta druhá, obč. zák. Odstoupení od smlouvy přitom bylo učiněno v zákonné dvouleté záruční lhůtě, neboť vozidlo bylo žalobci předáno dne 11. 8. 2008 a odstoupení od kupní smlouvy bylo žalované doručeno dne 10. 8. 2010, a lze je pokládat za důvodné. Žalobce jakožto kupující nemohl vozidlo pro opětovný výskyt vady po opravě a pro větší počet vad řádně užívat. Tvrzení žalované o neopatrném nakládání s vozidlem ze strany žalobce přitom nebylo prokázáno. Soud tak žalobci přiznal v souladu s § 619 odst. 1, § 622 odst. 2 a § 457 obč. zák. právo na vrácení kupní ceny oproti vydání předmětného automobilu, jakož i na náhradu nákladů vynaložených na znalecký posudek vyhotovený za účelem zjištění vad, neboť dle § 509 odst. 1 obč. zák. má žalobce právo na náhradu nutných nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. K tvrzení žalované, že s ohledem na počet najetých kilometrů a opotřebení vozidla je v rozporu s dobrými mravy, aby žalobci byla vrácena kupní cena v původní výši, soud uvedl, že bylo na žalované, aby se případně řádně uplatněným návrhem po žalobci domáhala vydání bezdůvodného obohacení, jež mu vzniklo užíváním vozidla. Neučinila-li tak, nemohl se soud touto otázkou zabývat. K odvolání žalované přezkoumal uvedené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 7. 8. 2012, č. j. 55 Co 172/2012-156, ve výroku I. o věci samé a ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který přiléhavě zhodnotil i po právní stránce. Ustanovení § 622 odst. 2 obč. zák. aplikoval zcela v souladu s ustálenou soudní praxí (např. zhodnocení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1983 pod č. 22, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 348/2009), od níž není důvodu se odchylovat. Z provedených důkazů lze mít za prokázané, že na předmětném vozidle se v době odstoupení od smlouvy žalobcem vyskytoval větší počet vad (klepání a bouchání v pravé přední části nápravy, nedostatečná účinnost ruční brzdy, zpuchýřování disků kol, obtížné zavírání pátých dveří a únik oleje ze zadní části hnacího ústrojí vozidla). Některé z fakticky odstranitelných vad (např. nedostatečná účinnost ruční brzdy) se na vozidle vyskytly opakovaně, avšak žalovanou odstraněny nebyly, jedna vada byla vadou fakticky neodstranitelnou (obtížné zavírání pátých dveří) a dvě fakticky odstranitelné vady (klepání a bouchání pravé přední nápravy a nedostatečná účinnost ruční brzdy) lze považovat za neodstranitelné právní fikcí, jelikož tyto nedostatky nebyly odstraněny řádně a včas ve smyslu § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Každá z těchto skutečností představovala sama o sobě samostatný důvod pro odstoupení od smlouvy. Dle závěrů znalce Ing. Hrubce bylo s ohledem na zjištění některých vad (neúčinná ruční brzda, vůle v čepech přední nápravy) možno vozidlo považovat za technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, z čehož je zřejmé, že se jednalo o vady, jež v rozporu s kupní smlouvou činily vozidlo neupotřebitelným, na čemž nic nemění fakt, že vozidlo bylo žalobcem i po odstoupení od smlouvy ještě určitou dobu fakticky užíváno za situace, v níž žalovaná měla odstoupení za nedůvodné. K návrhu žalované, aby byl vypracován znalecký posudek k obecné ceně vozidla, odvolací soud připomněl, že již soud prvního stupně správně uvedl, že žalovaná nikdy netvrdila ani nenavrhovala důkazy k prokázání toho, že by se měl žalobce užíváním vozidla obohatit. Znalecké ocenění aktuální ceny vozidla se jeví jako nadbytečné, stíhá-li žalovanou dle § 457 obč. zák. povinnost vrátit nikoliv obecnou cenu vozidla ke dni odstoupení od smlouvy, nýbrž celou kupní cenu. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně (mimo odvoláním nenapadeného výroku IV.) jako správný potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež pokládá za přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Dovolatelka zdůraznila, že od počátku řízení zastává názor, že výklad pojmu „větší počet vad“ není možné činit dle právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem ČSR před 30 lety. Uvedla, že je jí známo, že některé soudy řeší obdobné spory ohledně silničních vozidel odlišně s přihlédnutím k výrazně delší záruční době i zvláštnímu charakteru silničních vozidel, při jejichž prodeji se odstraňování běžných vad a průběžná servisní činnost předpokládá již při uzavírání kupní smlouvy, což zákazník akceptuje jejím podpisem. S ohledem na potřebu sjednotit současnou rozhodovací praxi i s přihlédnutím k delší záruční době a zvláštnímu charakteru silničních vozidel je tak třeba pohlížet na dovolání jako na přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Soudy obou stupňů zohledňovaný výklad pojmu „větší počet vad“ obsažený ve zhodnocení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, byl činěn ve vztahu k