28 Cdo 1971/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1971/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2010 Spisová značka:28 Cdo 1971/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1971.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 87 odst. 4 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 1. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 03.08.2011I.ÚS 718/11JUDr. Ivana Janů Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1971/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů : 1) Ing. V. B., a 2) RNDr. D. P., zastoupených JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou, 584 01 Ledeč nad Sázavou, Husovo náměstí č. 65, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 16. 7. 2009, sp. zn. 20 Co 166/2009, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 28/2005 (žalobců Ing. Václava Bakaláře a RNDr. Drahomíry Prokšové, zastoupených JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, 110 00 Praha 1, Těšnov 17, o 197.704,- Kč), takto : I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 28/2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 19. 12. 2007, č. j. 21 C 28/2005-65 (ve znění doplňujícího rozsudku z 15. 10. 2008, č. j. 21 C 28/2005-80). Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby žalované České republice – Ministerstvu zemědělství bylo uloženo zaplatit žalobci Ing. V. B. 98.852,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 9. 3. 2005 do zaplacení a žalobkyni RNDr. D. P. rovněž 98.852,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 9. 3. 2005 do zaplacení. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalobcům bylo dále uloženo zaplatit společně a nerozdílně na úhradu placeného znalečného Obvodnímu soudu pro Prahu 12.734,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze 16. 7. 2009, sp. zn. 20 Co 166/2009. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 z 19. 12. 2007, č. j. 21 C 28/2005-65 (ve znění doplňujícího rozsudku z 15. 10. 2008, č. j. 21 C 28/2005-80), potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (v rozsahu daném ustanoveními § 212 a § 212a občanského soudního řádu), ale dospěl k závěru, že odvolání odvolatelů není důvodné. Podle názoru odvolacího soudu provedl soud prvního stupně dostatečná skutková zjištění, z nichž vyvodil i v zásadě správné právní závěry. Odvolací soud poukazoval na to, že žalobci se domáhali, aby každému z nich bylo ze strany žalované České republiky – Ministerstva zemědělství zaplaceno 101.976,- Kč z titulu vrácení kupní ceny a úhrady nákladů, vynaložených na nemovitosti, které na základě rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 30. 4. 1997, sp. zn. 5 C 368/1992, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 21. 1. 2002, sp. zn. 23 Co 387/2001, přešly do vlastnictví oprávněných osob (podle zákona č. 229/1991 Sb.), a to A. F. (ohledně 1 těchto nemovitostí), A. P. (ohledně ideální 1 těchto nemovitostí) a F. F. (ohledně ideální 1 těchto nemovitostí). Žalobci uplatnili svůj nárok podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. u Ministerstva zemědělství. Ministerstvo zemědělství postoupilo tuto žádost k vyřízení svému pracovišti v Havlíčkově Brodě, které zajistilo zpracování znaleckého posudku ohledně výše investovaných nákladů do nemovitostí, a z posudku vyplývalo ocenění částkou 237.245,- Kč. Odvolací soud dále konstatoval, že ze strany žalované České republiky – Ministerstvo zemědělství byla v tomto soudním řízení vznesena námitka promlčení nároku žalobců s odůvodněním, že žalobci podali žalobu u soudu až po marném uplynutí tříleté promlčecí doby. Odvolací soud dovozoval, že nabylo-li rozhodnutí o přechodu vlastnického práva k nemovitostem právní moci 19. 4. 2000, pak od této doby vznikl Ing. V. B. a RNDr. D. P. nárok na vrácení kupní ceny a na úhradu nákladů účelně vynaložených na nemovitosti, který bylo třeba ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 243/1992 Sb. uplatnit u Ministerstva zemědělství ČR. Ing. V. B. a RNDr. D. P. uplatnili nárok u Ministerstva zemědělství ČR dne 6. 9. 2000, ale žalobu u soudu podali až 9. 2. 2005. Odvolací soud byl toho názoru, že zákon č. 229/1991 Sb. „nemá ustanovení o tom, v jaké lhůtě je třeba nárok u soudu uplatnit, takže je tu třeba vycházet z obecných ustanovení občanského zákoníku o promlčení“. Odvolací soud měl tedy za to, že vznesenou námitku promlčení je tu třeba posoudit podle ustanovení § 100, § 101, § 102 a násl. občanského zákoníku, takže promlčecí doba je tu tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Jestliže žalobci podali žalobu u soudu 9. 2. 2005 a žalovaný vznesl námitku promlčení, byl jimi uplatněný nárok promlčen a žaloba žalobců byla důvodně zamítnuta. Odvolací soud sdílel i názor soudu prvního stupně, že tu pouhým uplatněním nároku podle § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. nemohlo dojít ke stavení promlčecí doby podle ustanovení § 112 občanského zákoníku, když nešlo o uplatnění práva u soudu nebo orgánu, jenž by mohl rozhodnout v řízení před ním konaném o uplatněném nároku. Shodně s názorem soudu prvního stupně odvolací soud tu neshledal, že uplatněná námitka promlčení ze strany žalované České republiky – Ministerstva zemědělství by byla v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, když Ministerstvo zemědělství nárok nynějších žalobců od roku 2000 nevyřídilo, neboť žalobci měli možnost obrátit se se svým nárokem na soud před uplynutím lhůty k promlčení podle občanského zákoníku. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalobců potvrdil, jako věcně správný ve smyslu ustanovení § 219 občanského soudního řádu (včetně výroku o nákladech řízení). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 11. 9. 2009 a dovolání ze strany žalobců bylo dne 5. 11. 2009 předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 1, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé ve svém dovolání navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a z obsahu jejich dovolání vyplývalo, že jako dovolací důvod uplatňují, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé především zdůrazňovali, že odvolací soud nesprávně posoudil námitku promlčení, uplatněnou ze strany žalované, a to ve vazbě na otázku počátku běhu promlčecí lhůty. Dovolatelé poukazovali na to, že ze strany Ministerstva zemědělství nedošlo v tříleté lhůtě od uplatnění nároku k jeho vyčíslení, ačkoliv žalobci v tomto směru poskytli veškerou potřebnou součinnost a několikrát vyřízení věci urgovali. Dovolatelé poukazovali na to, že Ministerstvo zemědělství „určilo osobu znalce, který s oceňováním nároku neměl žádné zkušenosti a zpracování znaleckého posudku po dobu několika let způsobilo, že žalobci podali žalobu až po vyčíslení jejich nároku znalcem určeným žalovaným. Dovolatelé dále uváděli, že žalobcům nemohla být známa zejména částka odpovídající výši nákladů, vynaložených na nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, když podstatou část investic nečinili oni,ale činili je jejich právních předchůdci (tj. rodiče žalobců). Podle názoru dovolatelů „nemohl započít běh promlčecí lhůty dříve, než žalobcům byla známa výše jejich nároku, a to zejména za situace, kdy výši tohoto nároku formou znaleckého posudku stanovil žalovaný“. Bylo by v rozporu se zákonem č. 229/1991 Sb., měli za to dovolatelé, aby si znalecký posudek nechali zpracovat žalobci v tomto případě, a to svým nákladem; tuto výši nároků s ohledem na komplikovanost výpočtu, který byl náročný i pro soudního znalce, nemoh