28 Cdo 1983/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1983/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2007 Spisová značka:28 Cdo 1983/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1983.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1983/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: 1. V. R., a 2. P. R., zastoupených advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 3. 2. 2005, sp. zn. 23 Co 800/2004, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 215/2003 (žalobců V. R. a P. R., zastoupených advokátkou, proti žalovanému M. O., zastoupenému advokátem, o vyklizení nebytových prostor), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 30. 6. 2003 (jako vzájemný návrh v souvislosti s řízením ve věci sp. zn. 12 C 118/2003 Okresního soudu v Karlových Varech, vyloučený k samostatnému projednání), bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech z 31. 8. 2004, čj. 12 C 215/2003-366. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se vyklizení a předání nebytových prostor (skladů, prodejen a kanceláří), o celkové výměře 2131 m2, v domech čp. 706, 707, 708, 709, 710, 711 a 712 na Mírovém náměstí v O., zapsaných na listu vlastnictví č. 1 pro katastrální území O. n. O. u Katastrálního úřadu v K. V. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovanému městu na náhradu nákladů řízení 4.968,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze 3. 2. 2005, sp. zn. 13 Co 800/2004. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovanému městu na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.095,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že ohledně nebytových prostor, uváděných v žalobě žalobců, bylo v minulosti uzavřeno několik nájemních smluv, z nichž pouze smlouva z 26. 11. 1996 byla uzavřena s oběma žalobci. Odvolací soud byl (shodně se soudem prvního stupně) toho názoru, že smlouva z 26. 11. 1996 není pokračováním původního nájemního vztahu, založeného smlouvou z 1. 11. 1992, neboť nyní tu na straně nájemců vystupuje nejen původní nájemce P. R., ale i jeho manželka V. R., takže tu jde o nové nájemní vztahy. Odvolací soud z toho dovozoval, že tu bylo třeba vyžádat ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o nájmu a pronájmu nebytových prostor, před uzavřením smlouvy souhlas obecního úřadu. Na tuto okolnost bylo již v této právní věci poukázáno i v rozsudku dovolacího soudu z 29. 4. 2003 (28 Cdo 1134/2002 Nejvyššího soudu); dovolací soud v tomto svém rozhodnutí poukazoval i na to, že se soudy nevypořádaly s otázkou existence nájemného vztahu, založeného smlouvou z 1. 11. 1992 (která byla uzavřena na dobu určitou, a to do října 2010). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) měl za to, že po nájemní smlouvě z 1. 11. 1992 došlo k novému ujednání smluvních stran, jímž tato smlouva byla změněna, takže je tu nutno posuzovat vztah mezi žalobci a žalovaným městem podle ustanovení § 570 občanského zákoníku tak, že dosavadní závazek tu byl nahrazen závazkem novým, čímž dosavadní závazek zanikl a bylo nutno plnit závazek nový. Podle názoru odvolacího soudu tuto skutečnost potvrdil v průběhu řízení o této právní věci žalobce P. R. a uvedená skutečnost nahrazení původního závazku závazkem novým vyplývala i z usnesení rady M. O. z 12. 11. 1996 č. 312/96. Odvolací soud v této souvislosti dovozoval, že ze zákona č. 116/1990 Sb. nevyplývá, že by tu nebylo možné uzavřít nájemní smlouvu ohledně nebytových prostor s několika nájemci (přičemž jejich postavení ve vztahu k pronajimateli pak vyplývá z ustanovení § 512 odst. 2 občanského zákoníku). Odvolací soud proto (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k výslednému závěru, že tu poměry účastníků tohoto řízení byly upraveny smlouvou z 26. 11. 1996, která nahradila smlouvu z 1. 11. 1992. Nájemní vztah žalobců k nebytovým prostorám, uvedeným v jejich žalobě, tu zanikl na základě výpovědi z 25. 10. 1999, vycházející z nového závazku podle smlouvy z 26. 11. 1996. Pokud šlo o aplikaci ustanovení § 3 odst. 2, věta druhá, zákona č. 116/1990 Sb. (byť i bylo od 3. 12. 1999 zrušeno zákonem č. 202/1999 Sb.) na daný případ, odvolací soud s poukazem na jemu známou judikaturu dovolacího soudu uváděl, že setrvává na závěru, že uvedená smlouva z 26. 11. 1996 je pro absenci předchozího souhlasu obecního úřadu k jejímu uzavření neplatná a užívání nebytových prostor podle ní bylo užíváním bez právního důvodu. Proto odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný a o nákladech odvolacího řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 8. 4. 2005 a dovolání ze strany žalobců bylo předáno dne 8. 6. 2005 na poště k doručení Okresnímu soudu v Karlových Varech, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, protože podle názoru dovolatelů rozhodnutím odvolacího soudu „bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí, pokud šlo o účastníky řízení v této věci“. Jako dovolací důvody dovolatelé uplatňovali, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že toto rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé především připomínali, že jejich žaloba se týká vyklizení nebytových prostor v domech čp. 706, 707, 708, 709, 710, 711 a 712 v O. n. O. (které jsou všeobecně v městě známy pod označením „O. d. P. O.“), že při dražbě v rámci privatizace tohoto obchodního objektu ve smyslu zákona č. 92/1991 Sb. žalobce P. R. vydražil dne 30. 10. 1992 tuto privatizovanou jednotku a nabyl k ní vlastnictví přiklepem licitátora, takže má podle § 15 zákona č. 427/1990 Sb. právo na uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor, v nichž je provozní jednotka umístěna, a to vůči žalovanému, který uváděné domovní nemovitosti (v nichž O. d. P. je) nabyl podle zákona č. 172/1991 Sb. Dne 1. 11. 1992 byla mezi žalobcem P. R. a žalovaným M. O. n. O. uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor v celkové výměře 2.131 m2 a nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou do října 2010; podle názoru dovolatelů k této nájemní smlouvě nebylo třeba souhlasu obce ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 116/1990 Sb. Dovolatelé rozhodně nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů, že v daném případě byla dne 26. 11. 1996 uzavřena žalovaným městem se žalobci P. R. a V. R. smlouva o nájmu nebytových prostor, uvedených v žalobě žalobců (a že tato smlouva byla i následně změněna dodatkem z 12. 11. 1997). Podle názoru dovolatelů je nájemní smlouva z 26. 11. 1996 absolutně neplatná, protože „nelze opakovaně sjednat stejná práva a stejné povinnosti k jednomu předmětu nájmu několika různým osobám“. Žalobci ke dni podpisu smlouvy z 26. 11. 1996 nebyli bezpodílovými spoluvlastníky, neboť jejich bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech z 27. 9. 1994, sp. zn. 9 C 244/94, a toto zrušené spoluvlastnictví bylo i vypořádáno dohodou ze 14. 2. 1996. Z obsahu smlouvy z 26. 11. 1996 nevyplývala vůle smluvních stran, která by směřovala k zániku původního závazku (ze smlouvy z 1. 11. 1992) a k jeho nahrazení závazkem jiným. Dovolatelé dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v daném případě žalované město učinilo vůči žalobcům řádnou a účinnou výpověď (z 9. 6. 1998, z 11. 2. 1999 a z 11. 3. 1999) z nájmu nebytových prostor.