28 Cdo 2052/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2052/2005 citace  Název judikátu:*Restituce. Provedení přestavby. Procesní. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2005 Spisová značka:28 Cdo 2052/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.2052.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 6 odst. 2 předpisu č. 87/1991Sb. § 8 odst. 1 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2052/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání České republiky-Kanceláře prezidenta republiky, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště v Hlavním městě Praze, 100 00 Praha, 10, Kodaňská 1441/96, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 3.3.2005, sp.zn. 20 Co 536/2004, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 12 C 25/2000 (žalobců 1. V. T., 2. N. T., 3. J. Š., zastoupených advokátkou, proti žalované České republice-Kanceláří prezidenta republiky, 119 08 Praha 1-Hrad, za niž jednal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, o vydání nemovitostí, za vedlejšího účastenství v řízení S. P. h., zastoupené advokátem, takto: I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze z 3.3.2005, sp.zn. 20 Co 536/2004, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21.9.2004, čj. 12 C 25/2000-68. II. Věc se vrací k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 10.2.2000, aby žalované bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání domu čp. 193 s pozemkem parc. č. 374 (o výměře 275 m2) v P. V žalobě bylo uvedeno, že původní vlastnicí uvedených nemovitostí byla J. J., která zemřela 2.8.1962. Žalobci jsou jejími potomky a dědici. Podle názoru žalobců byly uvedené nemovitosti převzaty státem v roce 1956 s poukazem na vládní nařízení č. 55/1954 Sb., ale stalo se tak v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Správní rozhodnutí v této souvislosti bylo vydáno rozhodnutí jen o výši náhrady za nemovitosti v chráněné oblasti P. h., z 21.2.1956, čj. Výst./13-278 78/55-Po, Výst./99-d-193/IV, odboru výstavby bývalého Úřadního národního výboru h. m. P. Žalobci vyzvali k vydání těchto nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaná Česká republika-Kancelář prezidenta republiky, měla za to, že by řízení v této právní věci mělo být zastaveno, když žalobci nesprávně označili žalovanou jako Českou republiku-S P. h., která jako příspěvková organizace žalobci uváděné nemovitosti pouze spravuje, ale nemá k nim právo hospodaření. Jinak byla žalovaná toho názoru, že žalobci uváděné nemovitosti přešly na stát v souladu s ustanoveními vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti P. h., a podle vyhlášky Ústředního národního výboru h. m. P. č. 27/1955, o vymezení chráněné oblasti P. h.; na základě těchto právních předpisů bylo také vydáno rozhodnutí odboru pro výstavbu rady Ústředního národního výboru h. m. P., čj. Výst. 13-28 834/55-Po, o tom, že tyto nemovitosti přecházejí do vlastnictví státu a že se za ně poskytuje náhrada. Mezi žalobci a S. p. h. probíhalo rovněž předcházející řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 16 C 2/92, které skončilo zamítnutím žaloby žalobců. V průběhu řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 12 C 25/2000 vstoupila S. p. h. do tohoto řízení jako vedlejší účastník; podle názoru tohoto vedlejšího účastníka řízení ztratil žalobci uváděný dům čp. 193 v P. provedenou přestavbou svůj stavebně technický charakter. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21.9.2004, čj. 12 C 25/2000-68, bylo rozhodnuto, že se ukládá žalované České republice-Kanceláři prezidenta republiky uzavřít (do 3 dnů od právní moci rozsudku) se žalobci dohodu o vydání domu čp. 193 s pozemkem parc. č. 374 (o výměře 275 m2), a to žalobkyni J. Š. z jedné ideální poloviny, žalobci V. T. z jedné ideální čtvrtiny a žalobkyni N. T. z jedné ideální čtvrtiny. Žalované bylo uloženo nahradit žalobcům 5.375 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že původním vlastníkem domu čp. 193 a pozemku parc. č. 374 (o výměře 275 m2) byla J. J. a že podle výsledků řízení o dědictví po této zůstavitelce (jež bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 1 D 821/62) i v řízení i po jejím dědici V. M. (jež bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 13 D 1057/2002) jsou žalobci právními nástupci původní vlastnice J. J., a to žalobkyně Julie Šedivá z jedné poloviny a žalobci V. T. a N. T. každý z jedné čtvrtiny. Uvedené žalobce pokládal soud prvního stupně za oprávněné osoby podle ustanovení § 3 zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění zákona č. 164/1994 Sb.); podle názoru soudu prvního stupně žalobci vyzvali žalovanou do 6 měsíců k vydání nemovitostí podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Žalovanou pokládal soud prvního stupně za povinnou osobu, která je nyní v soudním řízení zastoupena ve smyslu ustanovení zákona č. 201/2002 Sb. Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Pokud šlo o přechod vlastnického práva k žalobci uváděným nemovitostem, dospěl soud prvního stupně k závěru, že tu nemohlo přejít na stát podle vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti P. h., a ani podle vyhlášky Ústředního národního výboru h. m. P., uveřejněné v částce 14/1955 Sbírky nařízení, vyhlášek a instrukcí Ústředního národního výboru h. m. P. Tehdy platná Ústava (zákon č. 150/1948 Sb.) umožňovala omezit soukromé vlastnictví jen zákonem a vyvlastnit jej jen na základě zákona, což se v daném případě nestalo. Rozhodnutí odboru výstavby rady Ústředního národního výboru h. m. P. z 21.2.1956, čj. Výst. 13 278 78/55, bylo pak pouze rozhodnutím o náhradě za nemovitosti uváděné žalobci. Dospěl proto soud prvního stupně k závěru, že k přechodu vlastnického práva na stát tu došlo bez právního důvodu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Shledal proto soud prvního stupně žalobu žalobců důvodnou. Námitku žalované (jakož i vedlejšího účastníka řízení), že domovní nemovitost tu ztratila svůj stavebně technický charakter, pokládal soud prvního stupně za účelovou, když „tato námitka byla poprvé vznesena v roce 2004, tedy po uplynutí 12 let poté, kdy se žalobci domáhali vydání sporných nemovitostí“. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalované České republiky a vedlejšího účastníka řízení-S. p. h. proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21.9.2004, čj. 12 C 25/2000-68, rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 3.3.2005, sp.zn. 20 Co 536/2004. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku ve věci samé. Ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn jen tak, že výše náhrady nákladů řízení byla stanovena částkou 12.450 Kč (namísto soudem prvního stupně stanovené částky 5.375 Kč). Žalované České republice-Kanceláři prezidenta republiky bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů odvolacího řízení 7.590 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání obou odvolatelů nebylo shledáno důvodným. Podle názoru odvolacího soudu nedošlo v tomto řízení k vadě spočívající v nesprávném označení žalované, neboť v průběhu řízení žalobci odstranili tuto vadu a uvedli jako žalovanou Českou republiku-Kancelář prezidenta republiky (jako organizační složku ve smyslu ustanovení § 21a odst. 1 občanského soudního řádu) ve znění účinném ke dni 18.5.2001, která podle ustanovení zákona č. 114/1993 Sb. vykonává právo hospodaření k nemovitému majetku, tvořícímu areál P. h. Odvolací soud dále poukazoval na řízení, které bylo již dříve vedeno mezi týmiž účastníky řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 16 C 2/92, a měl za to, že zjištění učiněná v tomto řízení měla význam i pro řízení i v této právní věci sp.zn. 12 C 25/2000. Jednak bylo v tomto řízení postaveno najisto, že žalobci jsou závětními dědici zemřelé J. J., původní vlastnice sporných nemovitostí, jakož i to, že žalobci podali včas výzvy k vydání nemovitostí podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. V otázce žalovanou tvrzené ztráty původního stavebně technického charakteru domu čp. 192 v P. odvolací soud sdílel názor soudu prvního stupně o účelovosti takto vznesené námitky žalované, která však nebyla blíže vysvětlena a specifikována, když ani nebyla doložena existencí zásadní přestavby uvedeného domu. Odvolací soud se pak rovněž ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že tu na základě vládního nařízení č.