28 Cdo 2118/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2118/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 8. 2011 Spisová značka:28 Cdo 2118/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2118.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dražba Pozemkový fond Pozemní komunikace Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 4, § 5, § 6 a § 11 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2118/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky M. U., zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, 186 00 Praha 8-Karlín, Ulice Prvního pluku 206/7, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 23. 9. 2010, sp. zn. 28 Co 278/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 110/2006 (žalobkyně Marie Urbanové, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, a dalších účastníků řízení: 1. Pozemkového fondu ČR, pracoviště Benešov, 258 01 Benešov, Žižkova 360, 2. Jednoty, smíšeného družstva, Praha-západ, IČO 0003 1828, Praha 3, Malešická 160, zastoupeného JUDr. Jiřím Kroulíkem, advokátem 100 00 Praha 10 – Hostivař, U Továren 31, 3. Ing. L. F., zastoupeného Mgr. Kateřinou Špoulovou, advokátkou, 120 00 Praha 2, Haštalská 27, 4. J. J., 5. D. J., a 6. Středočeského kraje, IČ 7089 1095, 150 00 Praha 5, Zborovská 81/19, o vlastnické právo k nemovitostem), takto: II. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobkyně, podané u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 110/2006-311, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze 7. 12. 2009, č. j. 8 C 110/2006-311. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby bylo rozsudkem soudu určeno, že žalobkyně M. U. je vlastníkem pozemku parc. č. (o výměře 306 m2) v katastrálním území R., dále také části pozemku parc. č. (o výměře 273 m2) a části pozemku parc. č. (o výměře 2418 m2) i části pozemku parc. č. (o výměře 85 m2), rovněž pozemku parc. č. (o výměře 132 m2) (i části pozemku parc. č. 163 (o výměře 109 v katastrálním území R. (s poukazem na geometrický plán Ing. E. S. z 31. 3. 2009 (č. 805-9822/2008). Stejně tak byla zamítnuta žaloba žalobkyně i v žalobním návrhu, aby bylo určeno vlastnictví žalobkyně k části pozemku parc. č. (o výměře 343 m2), části pozemku parc. č. (o výměře 4 m2), části pozemku parc. č. (o výměře 719 m2), části pozemku parc. č. (o výměře 23 m2) (i části pozemku parc. č. (o výměře 120 m2) v katastrálním území R. (s poukazem na geometrický plán Ing. E. z 31. 3. 2009 (č. 805-9822/2008). Stejně tak byla zamítnuta žaloba žalobkyň i v žalobním návrhu, aby bylo určeno vlastnictví žalobkyně k části pozemku parc. č. (o výměře 1806 m2) a k pozemku parc. č. (o výměře 15 m2) v katastrálním území R. (s poukazem na geometrický plán Ing. E. S. z 31. 3. 2009, č. 804-9821/2009). Zamítnut byl rovněž žalobní návrh žalobkyně, aby rozsudkem soudu o její žalobě bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Benešov ze 7. 4. 2006, č. j. PÚ 7320/3686-5049-II. Žalobkyni M. U. bylo uloženo zaplatit účastnici řízení Jednota, smíšené družstvo, Praha-západ, na náhradu nákladů řízení 15.117,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; účastníku řízení Ing. L. F. nebyla náhrada nákladů řízení přiznána; ve vztahu mezi žalobkyní a účastníky řízení Pozemkovým fondem ČR, J. J., D. J. a Středočeským krajem bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni M. U. bylo také uloženo zaplatit Okresnímu soudu v Benešově náhradu zálohově placených nákladů řízení do 3 dnů od právní moci usnesení soudu prvního stupně o určení částky těchto placených nákladů řízení. O odvoláních žalobkyně a účastníků řízení Ing. L. F. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 23. 9. 2010, sp. zn. 28 Co 278/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Benešově ze 7. 12. 2009, č. j. 8 C 110/2006-313, změněn tak (ve výroku označeném II.), že se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně Jednotě, smíšenému družstvu, Praha-západ; jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (ve výrocích označených I., III., IV. a V.). Žalobkyni M. U. bylo uloženo zaplatit účastníku řízení Ing. L. F. na náhradu nákladů řízení 7.080,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Také bylo žalobkyni uloženo zaplatit účastnici řízení Jednota, smíšené družstvo, Praha – západ na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.720,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo rovněž rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyní a účastníky řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (podle ustanovení § 212 a § 212 odst. 1 a 5 občanského soudního řádu), ale shledal odvolání žalobkyně a účastníka řízení Ing. L. F. nedůvodnými. Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo řízení u Pozemkového úřadu Benešov, v němž bylo tímto úřadem rozhodnuto rozhodnutím ze 7. 4. 2006, č. j. PÚ 7320/3686-5049-II, že se M. U. nestává vlastníkem pozemků bývalého pozemkového katastru č. -pastva /o výměře 306 m2), č. – role (o výměře 1.820 m2), č. – pastva (o výměře 2.710 m2) a č. – les (o výměře 850 m2), vše v katastrálním území R. Tímto rozhodnutím se žalobkyně cítila být dotčena na svých právech restitučních a uplatnila u soudu žalobu podle páté části občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.) a domáhala se, aby toto správní rozhodnutí bylo nahrazeno rozhodnutím soudu (§ 250j odst.2 občanského soudního řádu), jímž by bylo určeno její vlastnictví k pozemkům uváděným v její žalobě, neboť je přesvědčena, že jí svědčí restituční nárok k těmto nemovitostem (§ 4 odst. 2 písm. c), § 4 odst. 4 a § 6 odst. 1 písm. k/ zákona č. 229/1991 Sb.). Odvolací soud uváděl, že podle výsledků zjištění učiněných v tomto soudním řízení, byl původním vlastníkem pozemků, o něž jde v tomto řízení, J. Š., otec žalobkyně M. U., který pozemky převedl postupní smlouvou z 15. 11. 1950 na Čs. stát – Krajský národní výbor v Praze, a to pro výstavbu dělnického sídliště při Stavbě Slapské přehrady> Ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. byly pozemky, o něž jde v tomto řízení v držení Jednoty SD Praha – západ, která je pak převedla hospodářskou smlouvou z 26. 9. 1991 na Ing. P. S. V řízení u Pozemkového úřadu v Benešově nebyly pozemky vydány M. U. s tím, že byly po převodu pozemků na stát zastavěny stavbou rekreačního střediska N. R., takže jejich vydání brání ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud konstatoval, že v odvolacím řízení zůstalo mezi účastníky tohoto řízení sporné, zda předmětné pozemky lze žalobkyni, jako oprávněné osobě vydat s ohledem na skutečnost, že v řízení bylo zjištěno, že převážná část těchto pozemků je ve vlastnictví Ing. L. F., který je získal v dražbě příklepem soudního exekutora; další pozemky jsou ve vlastnictví účastníků řízení J. J. a D. J., kteří je získali na základě zřízení dohody o právu osobního užívání pozemků a zbylý pozemek parc. č. v katastrálním území R. je zastavěn silnicí III. třídy. Odvolací soud se plně ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že pozemky získané na základě usnesení o příklepu v dražbě v rámci nařízené exekuce nelze vydat, neboť takto bylo vlastnické právo získáno vydražitelem originárním způsobem (neodvozeným od právního předchůdce), usnesení o příklepu nabylo právní moci, když vydražitel i také už zaplatil v dražbě nabídnuté nejvyšší podání. Odvolací soud je toho názoru, že ani případné vady exekučního řízení tu nejsou pro nabytí vlastnictví významné, a to i když v řízení bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti byly zařazeny do dražby, ačkoliv zda v listinách ohledně dražených nemovitostí existovala poznámka o dispozičním omezení s předmětnými nemovitostmi na základě rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení; odvolací soud pokládal za rozhodné právně nepochybnou skutečnost nabytí vlastnictví originárním způsobem. Odvolací soud byl dále i toho názoru, že další žalobkyní žádané pozemky parc. č. a parc. č. 225 v katastrálním území R., k nimž bylo po jejich převodu na stát zřízeno právo osobního užívání fyzickým osobám – J. J. a D. J. „nemohly už být předmětem žalobou žalobkyně napadeného rozhodnutí, neboť o těchto pozemcích bylo rozhodnuto rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Benešov z 28. 1. 2004, č. j. PÚ 7320/3686-5049-I., které nabylo