28 Cdo 2150/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2150/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 9. 2014 Spisová značka:28 Cdo 2150/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2150.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Exekuce Odpovědnost státu za škodu Opatrovník Dotčené předpisy:§ 29 odst. 3 o. s. ř. § 29 odst. 4 o. s. ř. § 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 263 odst. 1 o. s. ř. § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. § 47 odst. 4 předpisu č. 120/2001Sb. § 268 odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 10. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2150/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, za vedlejší účasti JUDr. J. D. na straně žalované, zastoupeného JUDr. Vladimírou Feistauerovou, advokátkou se sídlem Mladá Boleslav, Čechova 1267, pro náhradu škody ve výši 1.134.496,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 168/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. 55 Co 500/2011-189, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. 55 Co 500/2011-189, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 8. 2011, č. j. 20 C 168/2010-143, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Uvedla, že pro její údajný závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dále jen „VZP“) ve výši 19.460,- Kč bylo usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 11. 2006, č. j. 24 Nc 2978/2006-8, nařízeno exekuční řízení, přičemž provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Jiří Doležal. Uvedený exekutor vydal dne 22. 11. 2006 exekuční příkaz, sp. zn. 16 Ex 9168/06, kterým nařídil exekuci prodejem dvou pozemků ve vlastnictví žalobkyně, jejichž obvyklá cena podle žalobkyně dosahovala výši 2.889.450,- Kč. Žalobkyně dále uvedla, že o nařízené exekuci nebyla informována, neboť žádné rozhodnutí, či jiné listiny v této věci jí nebyly doručeny, protože jí byla ustanovena opatrovnice, a proto nemohla uplatnit svoje práva. Žalobkyně v žalobě vytyčila tyto nezákonná rozhodnutí a nesprávné úřední postupy: 1. VZP žalobkyni nedoručila platební výměry, a proto žalobkyně nemohla pojistné uhradit (ačkoliv s existencí těchto pohledávek nesouhlasí). VZP nevyvinula dostatečnou aktivitu, aby příslušná rozhodnutí žalobkyni doručila. Korespondenci zasílala žalobkyni na její bývalou adresu v ČR, ačkoliv v hlavičce dopisu uvedla adresu žalobkyně v Spolkové republice Německo. 2. Okresním soudem v Karlových Varech nebylo žalobkyni doručeno žádné rozhodnutí, zejména usnesení o nařízení exekuce. Žalobkyně proto nemohla uplatnit svá práva. Za nesprávný úřední postup považuje ustanovení vedoucí exekuční kanceláře Okresního soudu v Karlových Varech za její opatrovnici usnesením Okresního soudu v Karlových Varech. Opatrovnice nenamítala nic proti způsobu provedení exekuce ani jinak nechránila práva žalobkyně. 3. Rozhodnutí exekutora nebyly žalobkyni doručeny. Exekuční řízení proto proběhlo bez vědomí žalobkyně, která se tak nemohla bránit. Exekuční příkaz byl doručován na bývalou adresu žalobkyně v České republice, ačkoliv bylo z katastru nemovitostí zřejmé, že se odstěhovala do zahraničí. 4. Exekuce byla nezákonná a nesprávná, když pro pohledávku ve výši přibližně 20.000,- Kč byl předmětem exekuce majetek žalobkyně ve výši téměř 3.000.000,- Kč. Výši škody žalobkyně vyčíslila jako rozdíl mezi jí tvrzenou obvyklou cenou předmětných pozemků (2.889.450,- Kč) a částkou 1.754.954,- Kč, která jí byla soudním exekutorem vyplacena po provedení exekuce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že provedeným šetřením nezjistila vydání nezákonného rozhodnutí ani nesprávný úřední postup exekučního soudu ani exekutora. Opatrovnice byla žalobkyni ustanovena na návrh exekutora usnesením ze dne 2. 4. 2007, č.j. 24 Nc 2978/2006-21, poté, co exekutor doložil, že po žalobkyni bezvýsledně pátral. Žalobkyně neučinila žádný krok k tomu, aby oznámila adresu svého bydliště v zahraničí. Exekutor navíc z katastru nemovitostí zjistil i možnou adresu žalobkyně v zahraničí, nicméně zásilka se mu vrátila s poznámkou, že žalobkyně na dané adrese nebydlí. Vyhláška o prodeji nemovitostí žalobkyně byla publikována na úřední desce soudního exekutora, obecního úřadu i katastrálního úřadu, a žalobkyně se proto mohla o prodeji svých nemovitostí dozvědět. Jiný majetek, než nemovitost žalobkyně na území České republiky neměla, a tudíž postup soudního exekutora byl v souladu se zákonem. Vedlejší účastník, tehdy soudní exekutor Exekutorského úřadu Plzeň-jih JUDr. Jiří Doležal rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyni bylo usnesení o nařízení exekuce neúspěšně doručováno jak na její poslední známou adresu v České republice, tak i na adresu ve Spolkové republice Německo, která byla zjištěna z katastru nemovitostí. Žádná jiná adresa žalobkyně nebyla známa, a proto exekutor požádal podle § 44 odst. 8 exekučního řádu Okresní soud v Karlových Varech o ustanovení opatrovníka žalobkyni. Ve skutečnosti tedy sama žalobkyně způsobila, že jí musel být ustanoven opatrovník, neboť nikde nezanechala údaj o své aktuální adrese trvalého pobytu v zahraničí. Dále vedlejší účastník ve svém vyjádření uvedl, že jiný než nemovitý majetek žalobkyně nebyl v České republice zjištěn. Protože je povinností exekutora exekuci provést, musel vedlejší účastník exekuci provést v souzené věci jediným možným způsobem, a to prodejem nemovitého majetku žalobkyně. Obvodní soud pro Prahu 2, jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 8. 2011, č.j. 20 C 168/2010 – 143, žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pro závěr o důvodnosti žaloby neshledal splněnou podmínku existence nezákonného rozhodnutí, či nesprávného úředního postupu. Pokud jde o případný nesprávný postup či nezákonné rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny, není žalovaná pasivně legitimovaná, neboť Všeobecná zdravotní pojišťovna je podle § 2 odst. 3 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, samostatnou právnickou osobou, která vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Dále uvedl, že úkony Okresního soudu v Karlových Varech, který exekucí pověřil JUDr. Jiřího Doležala, ani úkony soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala nelze klasifikovat jako nesprávný úřední postup, neboť se tyto úkony odrazily ve vydaných rozhodnutích. Nesprávným úředním postupem přitom může být jedině postup, který se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí neodrazí. V úvahu proto přichází jedině odpovědnost žalované za nezákonné rozhodnutí. Žádné z rozhodnutí vydaných ve věci však nebylo pro nezákonnost zrušeno, a proto není naplněna ani podmínka odpovědnosti žalované za nezákonné rozhodnutí. Pokud jde o námitku nepřiměřenosti exekuce, uvedl, že nebylo prokázáno, že by exekutor mohl postupovat jinak, když existence jiného majetku žalobkyně než exekučně postižených nemovitostí nebyla zjištěna. Dodal, že rozhodnutí exekutora o tom, že budou nemovitosti žalobkyně draženy jako celek, rovněž nebylo pro nezákonnost zrušeno. Závěrem soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně neprokázala ani výši škody, která jí měla vzniknout, když ze sdělení realitních kanceláří o hodnotě předmětných nemovitostí nelze vycházet, neboť náplní jejich činnosti není oceňování nemovitostí ani se nejedná o soudem ustanovené znalce z oboru oceňování nemovitostí. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2012, č. j. 55 Co 500/2011 - 189, jako soud odvolací rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že v souzené věci nepřichází v úvahu odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup, neboť všechny úkony jak exekučního soudu, tak soudního exekutora byly završeny rozhodnutími. Současně však žádné z těchto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, a proto nejsou naplněny podmínky pro odpovědnost žalované za nezákonné rozhodnutí. Uzavřel proto, že neshledal naplnění podmínek pro odpovědnost žalované za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. B. Dovolání Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 201