28 Cdo 2169/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2169/2018 citace  Název judikátu:DPH při vyčíslování bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním cizí věci Právní věta:Při vyčíslování bezdůvodného obohacení, jež vzniklo užíváním cizí věci, zjišťováním obvyklého nájemného porovnávací metodou je zásadně relevantní nájemné sjednané v porovnávaných smlouvách, ať již v sobě zahrnuje daň z přidané hodnoty, či nikoli. Pakliže však věc užíval plátce daně z přidané hodnoty za okolností umožňujících uplatnění odpočtu daně na vstupu ve smyslu § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, je namístě vycházet z nájemného placeného za srovnatelné objekty bez navýšení o daň z přidané hodnoty je-li tedy v tomto případě v porovnávaných nájemných smlouvách sjednáno nájemné s daní z přidané hodnoty, je zapotřebí je od této daně očistit. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 9. 2019 Spisová značka:28 Cdo 2169/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.2169.2018.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Daň z přidané hodnoty Splatnost pohledávky Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 451 obč. zák. § 563 obč. zák. § 564 obč. zák. § 72 předpisu č. 235/2004 Sb. § 105 předpisu č. 235/2004 Sb. § 118a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:30. 11. 2019 Publikováno ve sbírce pod číslem:47 / 2020 Anotace:Soud prvního stupně svým rozhodnutím uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 450 000 Kč s úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala sporného plnění s tvrzením, že její právní předchůdce se žalovanými v dubnu roku 1995 uzavřel nájemní smlouvu na nebytové prostory v nemovitosti žalovaných, v souladu s níž předem zaplatil nájemné na sedm let ve výši 1 400 000 Kč. Předmětné místnosti však užíval jen do prosince roku 1999, kdy je předal žalovaným. Jelikož je uvedená smlouva absolutně neplatná pro absenci souhlasu obecního úřadu, vzniklo právo na vrácení poskytnuté úplaty z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb. v míře, v níž obnos přijatý žalovanými převyšuje rozsah majetkového prospěchu, jehož se naopak dostalo nájemci tím, že bez náležitého titulu užíval nemovitost žalovaných. Jelikož rozdíl sumy 1 400 000 Kč a výše obohacení, odvíjející se od znalecky určené hladiny obvyklého nájemného, převyšoval žalobní žádání, mohl soud žalobnímu požadavku v plném rozsahu vyhovět. Odvolací soud považoval žalobkyni za aktivně věcně legitimovanou k vymáhání posuzovaného práva. Pokud jde o výši nároku žalobkyně, zadal odvolací soud doplnění znaleckého posudku. Znaleckým ústavem korigovaný výpočet pak vzal za spolehlivé východisko pro kvantifikaci bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním sporných prostor. Námitky žalovaných rozporující znalecké posouzení nepokládal odvolací soud za podložené, když pracovník znaleckého ústavu mimo jiné přesvědčivě zdůvodnil, že při kalkulaci obvyklého nájemného byla ve srovnávaných nájemních smlouvách cena užívacího práva kalkulována s daní z přidané hodnoty či bez ní v závislosti na obsahu ujednání o nájemném v jednotlivých komparovaných kontraktech. Žalobkyni tedy svědčilo právo na vrácení zaplacené zálohy v rozsahu, v němž nebylo konzumováno užíváním prostor ve vlastnictví žalovaných, tj. v částce 381 370 Kč. V poslední fázi řízení však byla účastníky uplatněna nová skutečnost, že žalovaní žalobkyni zaplatili částku 392 165 Kč jako jistinu uplatněné pohledávky. Z toho vyplývá, že žalobní požadavek byl již ohledně jistiny splněn a nemůže být opětovně přiznán ani v té části, v níž byl při podání žaloby po právu. Jelikož žalobkyně nevzala návrh v příslušném rozsahu zpět, musel soud prvoinstanční rozhodnutí změnit a v dotčené části žalobu zamítnout. Žalobkyni bylo možné přiznat pouze dosud neuhrazený úrok z prodlení ve výši 10 % z důvodně požadovaného obnosu. Ohledně námitky započtení uplatněné žalovanými odvolací soud uvedl, že započítávají-li žalovaní nárok na ušlý zisk představovaný nájemným, které nezískali, jelikož nájemce ukončil užívání sporných prostor v závěru roku 1999 a žalovaní následně nebyli schopni do 31. 3. 2002 nemovitost pronajmout za nájemné dosahující alespoň srovnatelné částky, ze žádného platného ujednání mezi účastníky nevyplývalo, že by nájemce měl povinnost užívat nemovitosti žalovaných, tudíž se nemohl dopustit protiprávního jednání ukončením užívání prostor v prosinci 1999, a proto ani žalovaným neodpovídá za tvrzenou škodu. Uplatňují-li pak žalovaní k započtení právo na náhradu za užívání sporných prostor nad rámec původní (neplatné) nájemní smlouvy, podotkl odvolací soud, že faktický rozsah využití nemovitosti právním předchůdcem žalobkyně byl již zohledněn při výpočtu částky, o níž byla ponížena restituční povinnost žalovaných; ani tato pohledávka tudíž není započítávána po právu. Nedůvodnost námitky započtení byla přitom dostatečně zřejmá již na základě důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně, aniž by bylo zapotřebí doplňovat dokazování v řízení odvolacím. Nejvyšší soud se tak musel vypořádat s dovolateli, mimo další, vymezenou otázkou zohlednění daně z přidané hodnoty při oceňování prospěchu získaného užíváním cizí věci bez řádného právního důvodu porovnávací metodou. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9. 12. 2019IV.ÚS 3923/19Filip Janodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost11. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2169/2018-1366 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Železářství Fiala s.r.o., IČ 255 78 693, se sídlem ve Znojmě, nám. Svobody 1551/4 zastoupené Mgr. Tomášem Matějíkem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, proti žalovaným 1. J. H., nar. XY, a 2. A. H., nar. XY, oběma XY, zastoupeným Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 1004/26, o příslušenství z částky 381.370 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 1111/2000, o dovolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2017, č. j. 14 Co 614/2013-1243, ve znění usnesení ze dne 3. ledna 2018, č. j. 14 Co 614/2013-1254, t a k t o : I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Dovolání žalovaných se v části týkající se výroku I. písm. a) rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2017, č. j. 14 Co 614/2013-1243, zamítá, ve zbývajícím rozsahu se toto dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 17. 12. 2012, č. j. 9 C 1111/2000-550, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 450.000 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech účastníků řízení i státu (výroky II. a III.). Žalobkyně se domáhala sporného plnění s tvrzením, že její právní předchůdce K. F. se žalovanými uzavřel dne 23. 4. 1995 nájemní smlouvu na nebytové prostory v nemovitosti žalovaných, v souladu s níž předem zaplatil nájemné na sedm let ve výši 1.400.000 Kč. Předmětné místnosti však užíval jen do prosince roku 1999, kdy je předal žalovaným. Jelikož je uvedená smlouva absolutně neplatná pro absenci souhlasu obecního úřadu, vzniklo F. právo na vrácení poskytnuté úplaty z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), v míře, v níž obnos přijatý žalovanými převyšuje rozsah majetkového prospěchu, jehož se naopak dostalo nájemci tím, že bez náležitého titulu užíval nemovitost žalovaných. Jelikož rozdíl sumy 1.400.000 Kč a výše obohacení F. (jenž svou pohledávku následně postoupil na žalobkyni), odvíjející se od znalecky určené hladiny obvyklého nájemného, převyšoval žalobní žádání, mohl soud žalobnímu požadavku v plném rozsahu vyhovět. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, č. j. 14 Co 614/2013-817, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalovaných v části výroku I., jíž byla odvolatelům uložena solidární povinnost zaplatit žalobkyni 392.165 Kč s příslušenstvím, potvrdil [výrok I. písm. a)], ve zbývající části řečeného výroku, kterou bylo vysloveno, že jsou žalovaní povinni uhradit žalobkyni společně a nerozdílně částku 57.835 Kč s příslušenstvím, prvoinstanční rozhodnutí změnil tak, že žalobu v daném rozsahu zamítl [výrok I. písm. b)], ve výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení [výrok I. písm. c)], přičemž sám rozhodl o nákladech vzniklých státu v řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Krajský s