28 Cdo 2195/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2195/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 10. 2010 Spisová značka:28 Cdo 2195/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2195.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 3 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2195/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, proti žalovaným 1. Dětskému domovu Strančice, IČ 43750672, se sídlem ve Strančicích, Hrdinů 175, zastoupenému JUDr. Jiřím Medřickým, advokátem se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 51, a 2. Středočeskému kraji, IČ 70891095, se sídlem v Praze 5, Zborovská 81, o vydání věci, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 217/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2009, č. j. 30 Co 296/2009-302, 30 Co 69/2009, 30 Co 174/2008, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 16. dubna 2010, č. j. 30 Co 296/2009-364, 30 Co 69/2009, 30 Co 174/2008, takto: Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje ve výroku I., v části, v jaké jím bylo rozhodnuto o vydání pozemkové parcely č. 277/1 v k. ú. S., zapsané na LV č. 705 vedeném u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P.-v. pro k. ú. S., obec S., dále pozemkových parcel č. 159/11 a 156 v k. ú. V. u Ř., zapsaných na LV č. 619 vedeném u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P.-v. pro k. ú. V. u Ř., obec V., a v navazujících výrocích o nákladech řízení (IV.,V.,VI.) a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání žalovaných proti prvně uvedenému výroku zamítají. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 14. 8. 2007, č. j. 3 C 217/2004-202, ve znění opravných usnesení ze dne 15. 5. 2008, č. j. 3 C 217/2004-241, a ze dne 27. 3. 2009, č. j. 3 C 217/2004-274, uložil žalovaným povinnost vydat žalobkyni budovu čp. 92 ve V. na parc. č. 207, parcelu č. 207 a parcelu č. 277/2 v obci a k. ú. S. (výrok I.), zamítl žalobní návrh na vydání parcely č. 277/1 v obci a k. ú. S., parcel č. 156, č. 159/9 a č. 159/11 v obci V., k. ú. V. u Ř. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III.-VI.). Okresní soud toto rozhodnutí učinil poté, co byl jeho původní zamítavý rozsudek ze dne 26. 9. 2002, č. j. 3 C 17/92-548, ve znění opravného usnesení a doplňujícího rozsudku, v části týkající se vydání uvedených parcel zrušen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2004, č. j. 30 Co 570/2003-773. Krajský soud se sice ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a 1. žalovaný osobou povinnou ve smyslu tohoto zákona, stejně jako se závěrem, že pozemky přešly na stát za podmínek uvedených v § 6 odst. 1 písm. k) cit. zák., shledal však, že je zapotřebí, aby se soud prvního stupně blíže zabýval tím, zda-li byly naplněny překážky vydání ve smyslu § 8 zákona č. 87/1991 Sb. a v tomto směru doplnil dokazování. Soud prvního stupně v dalším řízení v návaznosti na zjištění učiněná ze znaleckého posudku uzavřel, že dům č. p. 92 nebyl dotčen stavebními úpravami natolik, aby jej nebylo možno jako přestavěný vydat, tím pádem lze vydat i pozemek p. č. 207, na němž se dům nachází, stejně jako nezastavěnou parcelu č. 277/2. Zároveň bylo zjištěno, že na pozemcích č. 277/1, č. 156, č. 159/9 a č. 159/11 se nacházejí veškeré stavby rozvodů jako pilíř elektroměru, revizní šachta, betonová nádrž, vodovodní šachta, další šachta, stavba nad studnou, rozvod elektro, rozvod kanalizace, rozvod vodovodu, rozvod plynu, sadové osvětlení, telefonní přípojka, přičemž tyto stavby byly vybudovány až po odnětí pozemků právnímu předchůdci žalobkyně. Soud dále přihlédl ke zjištění znalce, že uvedené stavby tvoří příslušenství domu č. p. 175 i domu č. p. 92 a bez nich je řádné užívání domu č. p. 175 vyloučeno, z čehož dovodil, že pozemky je třeba považovat za zastavěné ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. a nelze je žalobkyni vydat. K odvolání žalobkyně i žalovaných přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravných usnesení) Krajský soud v Praze a rozsudkem ze dne 23. 9. 2009, č. j. 30 Co 296/2009-302, 30 Co 69/2009, 30 Co 174/2008, jej změnil ve výroku II. tak, že stanovil žalovaným povinnost vydat žalobkyni pozemek p. č. 277/1 v k. ú. S., pozemky p. č. 156, p. č. 159/9, p. č. 159/11 v k. ú. V. u Ř. (výrok I.), potvrdil jej ve výroku I. (výrok II.), odmítl odvolání 2. žalovaného (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV., V. a VI.). Odvolací soud shledal odvolání 2. žalovaného opožděným, jako takové je odmítl a ve svém přezkumu se dále zaměřil na námitky předestřené žalobkyní a 1. žalovaným. Za správný považoval závěr soudu prvního stupně o nezastavěnosti pozemků uvedených v jeho vyhovujícím výroku, na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že ani vydání pozemků p. č. 277/1, p. č. 159/9, p. č. 156, p. č. 159/11 nebrání překážka zastavěnosti ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud odkázal na ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že za stavbu, jež činí pozemek zastavěným ve smyslu uvedeného ustanovení, je třeba považovat pouze stavbu hlavní, k níž mají případné další stavby funkci doplňkovou a která je spojena se zemí pevným základem. Bylo-li prokázáno, že na pozemku p. č. 156 se nachází pouze dešťový svod, na pozemcích p. č. 159/9 a 159/11 pouze přípojky kanalizace, elektřiny a sadové osvětlení, na pozemku p. č. 277/1 kanalizační šachta, rozvody elektro, kanalizace, vodovodu i plynu, telefonní přípojka, sadové osvětlení, vodovodní šachta apod. (odvolací soud v dalším odkázal na výčet staveb uvedený ve znaleckém posudku), nejedná se takové stavby, pro něž by bylo možné považovat pozemky v souladu se závěry obsaženými v judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu za zastavěné. Navíc přípojky kanalizace, elektřiny a vodovodní přípojka se na pozemcích nacházely ještě před jejich převzetím státem a později došlo pouze k jejich rozšíření. Proti rozsudku odvolacího soudu podal 1. žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje v souladu s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. z měnícího charakteru napadeného rozhodnutí a důvodnost dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. z vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a z nesprávného právního posouzení věci. První žalovaný zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu o nezastavěnosti pozemků uvedených v měnícím výroku. Zdůraznil, že přes pozemek p. č. 277/1 procházejí veškeré rozvody vody, kanalizace, plynu a elektřiny, bez nichž by nebylo možné užívat dům č. p. 175, přičemž s ohledem na rozsah těchto sítí a směr jejich vedení nelze situaci řešit věcnými břemeny. Odvolací soud přitom zcela pominul stavbu příjezdové komunikace k domu č. p. 175 konstruovanou pro pohyb vozidel zajišťujících zásobování, úklid a údržbu této nemovitosti, jíž je třeba považovat za účelovou komunikaci ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, jako stavbu nepřemístitelnou bez nepřiměřených obtíží i za stavbu ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. Nezabýval-li se odvolací soud vůbec otázkou příjezdové komunikace, neměl ve vztahu k pozemku p. č. 277/1 měnit prvostupňové rozhodnutí. Odvolací soud rovněž pochybil příliš širokým výkladem ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., neboť v případech pozemků větší výměry nebo zastavěných jen částečně lze vydání řešit geometrickým oddělením zastavěných částí od nezastavěných a takový postup lze považovat za neodporující ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. Parcela č. 277/1 je přitom značně rozlehlá a převážná část sítí je soustředěna v jedné její části, měla být tedy posuzována možnost nevydat pouze její část. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu odvolacího a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Druhý žalovaný ve svém vyjádření k dovolání 1. žalovaného vyslovil souhlas s dovolacími důvody uplatněnými 1. žalovaným a ztotožnil se i s jeho návrhem na zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání 1. žalovaného zpochybnila možnost tohoto žalovaného podat dovolání, jelikož se nejedná o vlastníka ale pouze o osobu mající předmětné nemovitosti ve své správě, obsáhle předestřela argumenty, pro něž nelze pozemky považovat za zastavěné, a navrhla zamítnutí dovolání. V řízení o dovolání bylo