28 Cdo 2206/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2206/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2206/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2206.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Jistota Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 předpisu č. 91/2012 Sb. § 11 odst. 1 písm. b) předpisu č. 91/2012 Sb. § 49 předpisu č. 95/1983 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2206/2025-854 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: M. A. K., zastoupený JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti žalovaným: 1) VCSP Company s.r.o., identifikační číslo osoby 279 92 471, se sídlem v Karlových Varech, Bulharská 742/9, zastoupená Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1094/4, 2) SVS 2000 spol. s.r.o., identifikační číslo osoby 252 41 753, se sídlem v Dalovicích, Botanická 256, 3) J. B., 4) R. V., 5) J. V., 6) P. D., 7) B. D., žalovaní 3) až 7) zastoupeni JUDr. Petrem Papežem, Ph.D., advokátem se sídlem v Mýtě, Vojtěšská 245/0, 8) F. K., 9) E. K., 10) V. D., 11) V. B., 12) L. P., 13) P. K., 14) M. M., žalovaní 10) až 14) zastoupeni JUDr. Petrem Papežem, Ph.D., advokátem se sídlem v Mýtě, Vojtěšská 245/0, 15) M. O., zemřelý 13. 10. 2023, 16) J. D., zastoupený JUDr. Bc. Martinou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Ostrově, Klínovecká 1204, 17) J. S., 18) R. P., 19) R. H., 20) P. H., 21) H. D., 22) P. S., 23) E. V., žalovaní 17) až 23) zastoupeni JUDr. Petrem Papežem, Ph.D., advokátem se sídlem v Mýtě, Vojtěšská 245/0, 24) V. B., 25) Z. D., 26) I. R., 27) A. H., 28) L. H., 29) D. S., 30) L. S., žalovaní 25) až 30) zastoupeni JUDr. Petrem Papežem, Ph.D., advokátem se sídlem v Mýtě, Vojtěšská 245/0, 31) J. A., 32) S. A., 33) E. Š., 34) J. Š., žalovaní 33) a 34) zastoupeni JUDr. Bc. Martinou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Ostrově, Klínovecká 1204, 35) D. Š., 36) M. Č., 37) Z. B., zastoupená JUDr. Petrem Papežem, Ph.D., advokátem se sídlem v Mýtě, Vojtěšská 245/0, 38) J. Č. W., 39) J. Č., 40) J. L., 41) Tyller CZ s.r.o., identifikační číslo osoby 283 80 894, se sídlem v Praze 3, Ševčíkova 6, 42) K. K., 43) T. K., 44) MAXDEN REALITY s.r.o., identifikační číslo osoby 119 20 319, se sídlem v Mariánských Lázních, Tepelská 606/7, zastoupená JUDr. Petrem Papežem, Ph.D., advokátem se sídlem v Mýtě, Vojtěšská 245/0, 45) M. J. B., 46) L. B. S., 47) M. R., 48) K. R., 49) M. Z., 50) obec Hory, identifikační číslo osoby 497 50 500, se sídlem v Horách 47, zastoupená JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jateční 2121/6, 51) J. D., zastoupený JUDr. Bc. Martinou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Ostrově, Klínovecká 1204, 52) ČEZ Distribuce, a.s., identifikační číslo osoby 247 29 035, se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, 53) R. B., 54) M. Z., 55) V. K., 56) RINALUNG CZ s.r.o., identifikační číslo osoby 090 53 506, se sídlem v Brně, Mlýnská 326/13, 57) H. S., 58) D. P., 59) L. Z., žalovaní 58) a 59) zastoupeni JUDr. Petrem Papežem, Ph.D., advokátem se sídlem v Mýtě, Vojtěšská 245/0, 60) I. V., 61) V. J. a 62) J. O., o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 380/2023, o dovolání žalované 1), dovolání žalovaných 16), 33), 34), 51) a dovolání žalovaných 3) až 7), 10) až 14), 17) až 23), 25) až 30), 37), 44) 58) a 59), proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 4. 2025, č. j. 10 Co 159/2025-764, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 4. 2025, č. j. 10 Co 159/2025-764, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 3. 4. 2025, č. j. 10 Co 159/2025-764, Krajský soud v Plzni (odvolací soud) potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech (soudu prvního stupně) ze dne 27. 1. 2025, č. j. 9 C 380/2023-735, jímž byl zamítnut návrh žalovaných 1), 3), 4), 5), 6), 7), 10), 11), 12), 13), 14), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23), 25), 26), 27), 28), 29), 30), 33), 34), 37), 44), 51), 58) a 59) na uložení povinnosti žalobci – státnímu příslušníku Ruské federace – složit jistotu na náklady řízení. 2. Odvolací soud konstatoval, že podle čl. 49 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982, vyhlášené pod č. 95/1983 Sb. (jež zavazuje Českou republiku a Ruskou federaci), jsou občané obou států od placení jistoty osvobozeni a nelze jim uložit povinnost ke složení jistoty jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají na území druhé smluvní strany bydliště nebo přechodný pobyt. Podle odvolacího soudu však nelze odhlédnout od stávající mezinárodní situace vzbuzující pochybnosti o budoucím řádném výkonu rozhodnutí českého soudu na území Ruské federace podle čl. 54 a 56, kdy je pak nutno posoudit učiněný návrh na složení jistoty i prizmatem § 11 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen „zákon č. 91/2012 Sb.“), jenž v odstavci 2 písm. b) stanoví, že složení jistoty nelze uložit, jestliže ve státě, jehož je žalobce občanem, se v podobných případech od státního občana České republiky jistota nežádá (tedy podmínku tzv. materiální vzájemnosti). V přítomné věci odvolací soud shledal, že materiální vzájemnost zde není zaručena, pročež uzavřel, že žalobci – vzhledem k odkazovanému § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 91/2012 Sb. – nelze povinnost ke složení jistoty uložit, a to právě i vzhledem k aktuálně panujícím poměrům v mezinárodních vztazích s Ruskou federací a její neoprávněné invazi na území Ukrajiny. 3. Usnesení odvolacího soudu napadla první žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva v rozhodovací praxi dosud neřešené, týkající se možnosti uložit povinnost složit jistotu na náklady řízení občanovi Ruské federace dle dvoustranné (mezinárodní) smlouvy o právní pomoci a Úmluvy o civilním řízení, ve světle recentních mezinárodních událostí a chování Ruské federace na poli mezinárodních vztahů. Odvolací soud dle této dovolatelky dostatečně nezohlednil aktuální mezinárodní situaci. Namítá, že v daném případě nelze hovořit o tom, že by byla zachována materiální vzájemnost složení jistoty na náklady řízení mezi Českou republikou a Ruskou federací. Žalovaná 1) má současně za to, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3681/2014, když svým usnesením akceptoval riziko nevymahatelnosti náhrady nákladů řízení v případě jeho úspěchu ve sporu. Dovolatelka navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Dovoláními – co do obsahu shodnými – napadli usnesení odvolacího soudu také žalovaní 16), 33), 34), 51) a žalovaní 3), 4), 5), 6), 7), 10), 11), 12) 13), 14), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23), 25), 26), 27), 28), 29), 30), 37), 44), 58), 59), spatřujíce naplnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud při řešení otázky posouzení materiální vzájemnosti, na níž napadené rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované zejména usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4883/2016, a usnesením ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3681/2014. Namítají, že pokud nelze materiální vzájemnost zjistit nebo není-li známo, zdali cizí soudy ukládají českým žalobcům povinnost složit jistotu na náklady řízení, není „aktivována“ výjimka podle § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 91/2012 Sb., pročež uložení povinnosti žalobci složit zálohu na náklady řízení ničeho nebrání. Dovolatelé přitom argumentují, že soudy nezohlednily účel institutu jistoty na náklady řízení (jímž má být zabezpečení vymahatelnosti náhrady nákladů řízení), byl-li by žalobce ve sporu neúspěšný a vymožení nákladů řízení by mohlo být vzhledem k jeho státní příslušnosti obtížné až nemožné. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považují dovolatelé za vnitřně rozporné. Navrhují, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že se žalobci ukládá povinnost ke složení jistoty na náklady řízení, event. požadují zrušení usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí jako nepřípustného. 6. Pro dovolací řízení je rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění (dále jen „o. s. ř.“). 7. Dovolání byla podána osobami k tomu oprávněnými, zastoupenými advokáty (§ 241 od