28 Cdo 2421/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2421/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 9. 2011 Spisová značka:28 Cdo 2421/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2421.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 10. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.02.2011II.ÚS 3618/11JUDr. Dagmar Lastovecká Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2421/2011 ROZSUDEK Nejvyšší sud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky E. S., P., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem, 110 00 Praha 1, V Jirchářích 4, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 5. 12. 2011, sp. zn. 8 Co 2832/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 122/2010 (žalobkyně Elišky Stránské, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, a dalších účastníků řízení: 1. Pozemkového fondu ČR, IČ 4597 9072, Praha 3 – Žižkov, Husinecká 1024/11a (územní pracoviště Písek, 397 01 Písek, Otakara Ševčíka 1943/2), 2. J. K. st, K. a 3. J. K. ml., K., zastoupených JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem, 38601 Strakonice, Bezděkovská 53, o určení vlastnictvík nemovitostem, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: O žalobě žalobkyně, podané u soudu 31. 3. 2010, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích z 31. 8. 2010, č. j. 7 C 122/2010-63. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo zrušeno rozhodnutí Pozemkového úřadu Strakonice ze 4. 2. 2010, č. j. PÚ/7577/92/K/Č/Kk/2. Bylo také rozhodnuto, že „řízení vedené ve věci u Pozemkového úřadu Strakonice pod sp. zn. PÚ/7577/92/K se odkládá“. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 15. 2. 2011, sp. zn. 8 Co 2832/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích z 31. 8. 2010, č. j. 7 C 122/2010 – 63, změněn tak, že byla zamítnuta žaloba žalobkyně E. S., kterou se domáhala určení, že je vlastnicí budovy čp. 1 na stavební parcele č. 1 v katastrálním území K., a dále pozemků v katastrálním území K. a dále pozemků ve zjednodušené evidenci, a to č. v katastrálním území K., zapsaných ohledně všech těchto nemovitostí na listu vlastnictví č. 187 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj (katastrální pracoviště S.); byl také zamítnut žalobní návrh, jímž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků v katastrálním území P., zapsaných na listu vlastnictví č. 53 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj (katastrální pracoviště S.). Žalobkyni bylo uloženo zaplatit účastníkům řízení J. K. st. aj. K. ml. na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 9.332,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo také rozhodnuté, že Pozemkový fond ČR nemá proti žalobkyni E. S. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 5 občanského soudního řádu (při projednání odvolání za neúčasti účastníka řízení Pozemkového fundu ČR ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu) a dospěl k závěru „o dílčí důvodnosti podaného odvolání“. Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo řízení u Pozemkového úřadu Strakonice, který rozhodnutím ze 4. 2. 2010, č. j. PÚ/7577/92/K/Č/KK/2, rozhodl, že E. S. není vlastnicí nemovitostí, o něž jde i v tomto soudním řízení. Pozemkový úřad dospěl k závěru, že v tomto případě nepřešly na stát nebo na jinou právnickou osobu nemovitosti některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) až u) zákona č. 229//1991 Sb., nýbrž byly prodány otcem E. S. právním předchůdcům J. K. st. aj. K. ml., takže tyto nemovitosti jsou stále v držení fyzických osob, a proto pozemkový úřad dovodil, že správní orgán tu nemá zákonnou pravomoc rozhodnout o nemovitostech, požadovaných E. S., podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud byl na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že pozemkový úřad měl v daném případě pravomoc vydat své správní rozhodnutí, neboť to vyplývá z ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ale za situace, kdy nárokované nemovitosti jsou vlastnictvím fyzických osob (nikoli státu nebo jiné právnické osoby) nemohl rozhodnout jinak než vyslovit, že E. S. není vlastnicí nemovitostí nárokovaných v řízení před pozemkovým úřadem; byl tu, podle názoru odvolacího soudu, vyloučen postup podle ustanovení § 9 odst. 1 a 4 zákona č. 229/1991 Sb. a pozemkový úřad tedy správně rozhodl, že E. S. není vlastníkem předmětných nemovitostí. V důsledku toho, dovozoval odvolací soud, nemohla žalobkyně E. S. být úspěšná se svým nárokem, uplatněným u soudu v řízení podle páté části občanského soudního řádu, a bylo nutno její žalobu zamítnout. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že rozhodl-li soud prvního stupně jinak (tj. výrokem o zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu a výrokem o tom, že „se řízení u Pozemkového úřadu Strakonice pod sp. zn. PÚ/7577/92/K odkládá“), nezbylo odvolacímu soudu než změnit [podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu] rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se žaloba žalobkyně zamítá, když tu nebyly splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí, k němuž dospěl soud prvního stupně. Odvolací soud ještě dodával, že ve správním řízení tu bylo možné s ohledem na ustanovení § 179 odst. 1 nového správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.) a s ohledem na dobu, kdy bylo správní rozhodnutí vydáno, aplikovat jen ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, jak to také správně učinil pozemkový úřad a v tomto smyslu nemohla být tato projednávaná právní věc odložena, neboť zákon č. 71/1967 Sb. odložení věci (upravené nyní v § 43 zákona č. 500/2004 Sb.) neznal a neznal ani jiný právní institut kromě postoupení věci (srov. § 20 zákona č. 71/1967 Sb.), které však bylo možné použít pouze tehdy, pokud by zde byl jiný příslušný právní orgán, který by o věci mohl rozhodnout; soud prvního stupně tedy, uváděl odvolací soud, nesprávně vycházel z přechodného ustanovení § 180 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., když na věc aplikoval ustanovení tohoto nového správního řádu. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud s s poukazem na ustanovení § 224 a § 142 i ustanovení § 150 (ohledně řízení před soudem prvního stupně) občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 31. 3. 2011 advokátu, který žalobkyni v řízení před soudy obou stupňů zastupoval, a dovolání ze strany této dovolatelky bylo předáno na poště dne 10. 5. 2011 k doručení Okresnímu soudu ve Strakonicích, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedená dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 15. 2. 2011 (sp. zn. 8 Co 2832/2010 Krajského soudu v Českých Budějovicích), eventuálně i rozsudek soudu prvního stupně z 31. 8. 2010, č. j. 7 C 122/201-63 Okresního soudu ve Strakonicích, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka má za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť jejím dovolání napadený rozsudek odvolacího soudu svým výrokem změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně. Jako dovolací důvody dovolatelka uplatňovala, že řízení v této věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé [§ 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu], dále že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 občanského soudního řádu), a také že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu]. Dovolatelka namítala především nesprávnost právního názoru odvolacího soudu, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, „nikdy nebyly ve vlastnictví státu ani jiné právnické osoby, od které by je mohl účastníci řízení J. K. st. aj. K. ml. nabýt“. Naproti tomu žalobkyně E. S. již ve své žalobě tvrdila a důkazy i podložila tvrzení, že i když podle kupní smlouvy z 19. 5. 1966, uzavřené mezi prodávajícím V. S.