28 Cdo 2520/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2520/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2520/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2520.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 6 odst. 1 předpisu č. 503/2012 Sb. § 13 odst. 8 písm. b) předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.03.2025II.ÚS 751/25 Jaromír Jirsa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost9. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2520/2024-668 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: K. S., zastoupený JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 252/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. května 2024, č. j. 34 Co 394/2024-588, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. května 2024, č. j. 34 Co 394/2024-588, se ruší v části výroku I, v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 1. 2024, č. j. 9 C 252/2022-536, pokud jím byl v části výroku I nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. ČXY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce a ve výroku II bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení, jakož i v nákladovém výroku II; současně se ruší rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 1. 2024, č. j. 9 C 252/2022-536, v části výroku I týkající se bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a v nákladovém výroku II a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) výše označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 1. 2024, č. j. 9 C 252/2022-536, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 2. Odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně o liknavosti žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce. V souladu s judikatorními konkluzemi dovolacího soudu vyjádřenými v obdobné věci týchž účastníků řízení pak dovodil, že byť děd žalobce K. S. (narozený XY) nebyl v poměru k původní oprávněné osobě (L. P.) osobou explicitně uvedenou v § 13 odst. 8 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), na níž by se v souladu s citovaným ustanovením vztahovala výjimka z restituční tečky, byl zjevně osobou, pro jejíž vztah k původní oprávněné osobě (ve smyslu faktického přátelství, náklonnosti či podpory a pomoci při vyřizování různých záležitostí) bylo zde reálného důvodu pro takové dispozice, na jejichž základě majetek získaný původní oprávněnou osobou byl uchován pro osoby, jež jsou jí blízké. Shledal proto, že žalobce, coby potomek uvedeného postupníka, je osobou oprávněnou domáhat se uspokojení restitučního nároku vydáním náhradního zemědělského pozemku. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobcem požadované náhradní zemědělské pozemky označené ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně jsou k náhradní pozemkové restituci vhodné, když jejich převodu nebrání zákonné překážky (§ 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobce za účelem uspokojení jeho restitučního nároku proto vyhověl. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Splnění předpokladů jeho přípustnosti spatřovala v řešení otázky, jež má být dovolacím soudem oproti jeho dosavadní praxi posouzena jinak. Namítala, že aktivní legitimaci žalobce nelze odvozovat od postupníka, jenž nabyl uplatněný restituční nárok postupní smlouvou od osoby blízké, neuvedené v § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě. Kladla rovněž otázku převoditelnosti pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY. Vytýkala, že přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY vede přístupová cesta ke stavbám umístěným na sousedních pozemcích a je zde situována studna funkčně související s jednou z těchto staveb. Pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je pak součástí rybníka a nachází se zde k užití rybníka potřebné technické zařízení. Měla za to, že se odvolací soud při řešení otázky převoditelnosti těchto pozemků odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, a ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2218/2023, či usnesení téhož soudu ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1185/2022. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 6. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že úvahy Ústavního soudu, obsažené v jeho nálezu z 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, které jej vedly k tomu, že nezrušil ustanovení zákona o půdě o zániku práva postupníků na náhradní pozemek, lze vztáhnout pouze na skupinu postupníků, která sledovala získáním práva na náhradní pozemek spekulativní nebo komerční hlediska, a nikoli na osoby, které sledovaly cíle hospodářské a u nichž by se újma spojená se zánikem práva na náhradní pozemek jevila jako nepoměrná ztráta majetku. K těmto závěrům se dovolací soud přihlásil i ve svých rozhodnutích (srovnej např. rozsudek ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 28 Cdo 921/2007, ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1236/2008, ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1608/2008, ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2278/2008, ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1283/2008, ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1071/2007, ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 302/2007, či ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 101/2009). 7. Ústavní soud přitom svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 6/05 zřetelně rozlišil práva postupníků a práva původních oprávněných osob (včetně jejich dědiců), přičemž citovaný nález Ústavního soudu neposkytuje prostor pro modifikaci práv a povinností postupníka ve vztahu k restitučnímu nároku nabytému postupní smlouvou, stane-li se tentýž subjekt dědicem jiných restitučních nároků, jichž se daná postupní smlouva netýkala. K nastolení spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem a právem na pokojné užívání majetku ve vazbě na konkrétní okolnosti případu pak směřuje i výjimka z prekluze práva postupníků na převod náhradního pozemku, pro jejíž aplikaci je požadováno, aby – stručně řečeno – postupník restitučního nároku podle zákona o půdě provozoval zemědělskou činnost, respektive předmětem podnikání postupníka byla zemědělská výroba (k tomu blíže srovnej též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 436/2007, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. III. ÚS 2693/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 1531/10). Nespekulativní (nekomerční) účel postoupení pohledávky z původní oprávněné osoby, je pak rozhodovací praxí Nejvyššího soudu spojován nejenom se