28 Cdo 2594/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2594/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 11. 2012 Spisová značka:28 Cdo 2594/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2594.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 16 odst. 1 a § 28a předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 11. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2594/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele J. Š., L., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Mičanem, advokátem, 741 01 Nový Jičín, K Nemocnici č. 50, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 6. 2012, sp. zn. 21 Co 206/2012, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 180/2011 (žalobce J. Š., L., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Mičanem, advokátem, 741 01 Nový Jičín, K Nemocnici č. 50, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, IČ 45797072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o 131.923,60 Kč, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů totoho řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 27. 6. 2011, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 1. 3. 2012, č. j. 6 C 180/2011-54. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo uloženo žalovanému Pozemkovému fondu ČR zaplatit žalobci 6.940,50 Kč do 25. 2. 2013; co do další požadované částky 124.983,10 Kč byla žaloba žalobce zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 19. 6. 2012, sp. zn. 21 Co 206/2012, Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 z 1. 3. 2012, č. j. 6 C 180/2011-59, potvrzen v zamítavém výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním (včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo) podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, neboť rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. Odvolací soud poukazoval na správná zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalobce je dědicem původní oprávněné osoby V. Š. (matky žalobce) co do jedné pětiny restitučního nároku vzešlého z pravomocného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Olomouci z 25. 2. 1996 (ve znění opravného rozhodnutí z 10. 6. 1998), č. j. PÚ-3741/92/Pol., jímž nebyly uvedené oprávněné osobě vydány z jedné ideální poloviny pozemky - les, parc. - pastva, parc. - role a parc. v katastrálním území Č. (obec L.). Žalobci, který získal po původní oprávněné osobě restituční nárok co do jedné ideální pětiny byla v soudním řízení přiznána ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. a/ a § 28a zákona č.229/1991 Sb. peněžní náhrada za nevydané zemědělské pozemky, jejíž výše byla stanovena v cenách podle vyhlášky č. 182/1998 Sb, (ve znění vyhlášky č. 316/1992 Sb.), a to na podkladě posudku znalců Ing. Jaroslava Tesly a Ing. Přemysla Klase, částkou 6.940,50 Kč (tj. jedné pětiny z celkové ceny uvedených pozemků 69.405,- Kč.). Odvolací soud dodával, že v tomto soudním řízení je žalobce nositelem uplatněného nároku a spornou zůstalo jen stanovení výše restitučního nároku na poskytnutí jedné pětiny náhrady za nevydané pozemky podle § 16 zákona č. 229/1991 Sb. Bylo tu třeba vycházet ve smyslu ustanovení § 28a zákona č. 229/1991 Sb. z cen podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Nebylo možné přisvědčit námitce žalobce, domáhajícího se, aby byly pozemky oceněny k jinému datu než k 24. 6. 1991 (jak to stanoví zákon č. 229/1991 Sb.) a podle jiných oceňovacích předpisů. Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho odvoláním napadeném zamítavém výroku i ve výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 147 občanského soudního řádu avšak s přihlížením k tomu, že žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci 4. 7. 2012 a dovolání žalobce, zastoupeného advokátem, bylo předáno na poště k doručení soudu prvního stupně dne 10. 8. 2012, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. občanského soudního řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 19. 6. 2012 ve výrocích označených I. a II. i rozsudek soudu prvního stupně z 1. 3. 2012 ve výrocích označených II. a III. a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru dovolatele nelze souhlasit se závěry soudů obou stupňů o tom, jakým způsobem je tu třeba stanovit výši restitučního nároku žalobce pro poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to že náhrady se tu poskytují v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, t. j. u věcí nemovitých podle vyhlášky č. 182/1988 Sb.ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Dovolatel má za to, že peněžitá náhrada by tu měla být stanovena tak, jak se odvíjí od znaleckého posudku znalce Ing. Miroslava Kovarčíka (z něhož však soudy obou stupňů odmítly vycházet a přiklonily se k závěrům z posudku znalců Ing. Tesly a Ing. Klase). Znalec Ing. Miroslav Kovarčík provedl ocenění pozemku (o výměře 13.217 m2 ), včetně lesního pozemku v katastrálním území L., k datu 31. 12. 2006 podle vyhlášky č. 640/2004 Sb., kterou byla změněna vyhláška č. 540/2002 Sb. jíž se prováděla některá ustanovení zákona o oceňování majetku, ve znění vyhlášky č. 452/2003 Sb., a dospěl k tomu, že celková hodnota pozemku a porostů na něm činí 659.620,- Kč ), zatímco znalec Ing. Jaroslav Tesla ocenil nevydaný pozemek parc. – les (o výměře 13.217 m2)) nyní v katastru L. pod S. podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 316/1990 Sb. dle stavu pozemku v roce 1950 částkou 67.010,- Kč. Dovolatel je toho názoru, že tu jde co do uvedené rozdílnosti ocenění o vyřešení otázky, která má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. písm. c/ o. s. ř., podle něhož je přípustné dovolání i proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadeném dovoláním, má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věci zejména podle ustanovení § 16 odst. 1 a § 26a zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě). Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiný pozemek, poskytne stát nebo jiný právnická osoba, jejímž zřizovatelem nebo zakladatelem je stát, finanční náhradu podle zvláštních předpisů (přičemž je v tomto ustanovení poukázáno v poznámce pod čarou odkazem na vyhlášku č. 162/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků a trvalých porostů /ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb./). Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti a v cenných papírech, které nemají povahu dluhopisu, a to v cenách podle § 28a zákona č. 229/1991 Sb. Podle ustanovení § 28a zákona č. 229/1991 Sb. pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, přičemž u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10% pořizovací ceny. V rozhodnutí uveřejněném pod č. 10/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl