28 Cdo 2715/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2715/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2715/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2715.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb. § 7 odst. 1 písm. e) předpisu č. 503/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2715/2025-1988 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně H. B., zastoupené Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, za vedlejší účasti na straně žalované: hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeno Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 256/2018, o dovoláních žalované a vedlejšího účastníka vystupujícího na její straně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2025, č. j. 55 Co 414/2024-1919, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2025, č. j. 55 Co 414/2024-1919, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. II. Dovolání vedlejšího účastníka vystupujícího na straně žalované se odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 55 Co 414/2024-1919, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 9. 2024, č. j. 15 C 256/2018-1767, tak, že nahradil projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 2037-32/2024, a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu). 2. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jí pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§ 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Dovodil přitom, že převodu žalobkyní požadovaných pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 2037-32/2024, a parc. č. XY v k. ú. XY nebrání zákonné překážky ani jiné důvody. Pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, vymezený geometrickým plánem č. 2037-32/2024, aktuálně není zastavěn veřejně prospěšnou stavbou, žádosti vedlejšího účastníka o bezúplatný převod pozemku do jeho vlastnictví dle § 7 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle závěrů odvolacího soudu nelze vyhovět a na pozemku neváznou práva třetích osob. Uvedený pozemek tudíž odvolací soud shledal vhodným k náhradní pozemkové restituci. K pozemku parc. č. XY v k. ú. XY pak dle mínění odvolacího soudu svědčí žalobkyni „lepší právo“ než konkurující oprávněné osobě, neboť řízení o nahrazení projevu vůle vede žalobkyně delší dobu než oprávněná osoba uplatňující nárok ke stejnému pozemku v souběžném řízení probíhajícím u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 6 C 164/2024. Z uvedených důvodů odvolací soud nahradil projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu řečených pozemků do vlastnictví žalobkyně za účelem uspokojení jejího stávajícího restitučního nároku. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalovaná a vedlejší účastník vystupující na její straně. 4. Žalovaná předestřela otázku, zda je v odvolacím řízení přípustná změna žaloby, na jejímž základě je požadován „nový“ náhradní pozemek. Měla za to, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Kladla dále otázku vhodnosti bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 2037-32/2024, na žalobkyni za účelem uspokojení jejího restitučního nároku. Namítala přitom, že odvolací soud nevzal v potaz zájem občanů na získání bydlení a zájem obce, aby takové bydlení bylo v dané lokalitě dostupné. Z těchto důvodů neměla předmětný pozemek za vhodný k uspokojení restitučního nároku žalobkyně. Uváděla, že jde o otázku za obdobných skutkových poměrů dovolacím soudem dosud neřešenou. Nastolila rovněž otázku konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku, majíc za to, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, a ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020. Odvolacímu soudu vytýkala, že při hodnocení lepšího práva nezohlednil, že v řízení vedeném Okresním soudem Plzeň – jih pod sp. zn. 6 C 164/2024 byl nárok na vydání náhradního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY uplatněn jinou oprávněnou osobou již 11. 11. 2024 (dnem podání žaloby), zatímco žalobkyně vydání předmětného pozemku uplatnila až v návrhu na změnu žaloby dne 10. 3. 2025. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl, případně zamítl. 6. Vedlejší účastník vystupující na straně žalované žel k podání dovolání není subjektivně oprávněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod č. 3 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004). Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl (§ 218 písm. b/, § 243c odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). 7. Po zjištění, že dovolání žalované je podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal je Nejvyšší soud přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro zodpovězení otázek vhodnosti bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 2037-32/2024, k uspokojení restitučního nároku žalobkyně a posouzení konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku, které odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou). 8. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají. 9. Kritizuje-li žalovaná, že v odvolacím řízení byla připuštěna změna žaloby, na jejímž základě bylo uplatněno vydání „nového“ náhradního zemědělského pozemku, postrádají její výtky relevanci. Dle názoru ustálené judikatury Nejvyššího soudu, s níž se ztotožnil i Ústavní soud, je totiž řízení o převod náhradního pozemku podle zákona o půdě řízením o určitém způsobu vypořádání ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř., v němž není soud žalobním návrhem – jde-li o určení okruhu převáděných pozemků – vázán (srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, a ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1324/2014, či jeho usnesení ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016, a ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3320/2022, dále též nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1152/20), nárok oprávněné osoby lze tak uspokojit vícero způsoby. Ukáže-li se tedy v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného (vhodného) pozemku za předpokladu, že s takovým plněním oprávněná osoba souhlasí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2423/2008, a ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3277/2021). O uspokojení skrze jiné než původně v žalobě označené pozemky přitom není namístě uvažovat toliko v řízení před soudem prvního stupně, naopak, v judikatuře Nejvyššího soudu se lze setkat s případy, v nichž se tak stalo právě v řízení odvolacím, byly-li původně požadované pozemky shledány k vydání nevhodnými (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018, a ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3277/2021, nebo usnesení téhož soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018, ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4207/2019). V usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1599/2013, pak Nejvyšší soud vyložil, že dvojinstančnost není obecnou zásadou občansk