28 Cdo 2747/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2747/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2007 Spisová značka:28 Cdo 2747/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2747.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2747/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobců a) J. Z., b) J. Š., a c) Z. Ch., všech zastoupených advokátkou, proti žalovanému J. J., zast. advokátem, o neplatnost smluv o nájmu a bezdůvodné obohacení, vedené u Okresního soudu v Chrudimi, pod sp. zn. 3 C 101/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 10. prosince 2003, č.j. 18 Co 221/2003-359, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobou (postupně změněnou v průběhu řízení) podanou původně dne 16. ledna 1996 u Okresního soudu v Chrudimi, domáhali se žalobci proti žalovanému, za účasti vedlejšího účastníka K. s. p. se sídlem ve S., V. Nováka 597, předně určení neplatnosti smluv o nájmu a právu těžby nerostů, které žalovaný uzavřel s jednotlivými žalobci ve dnech 14. 9. 1994, respektive 19. 9. 1994 a 7. 9. 1994. Dále se domáhali uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům, a to druhé žalobkyni částku 109.523,40 Kč a třetímu žalobci 132.773,80 Kč. Konečně požadovali uložení povinnosti žalovanému, aby na svůj náklad provedl zalesnění holiny o rozloze 0,30 hektarů vzniklé vykácením lesních porostů na lesním pozemku třetího žalobce na p.č. 510/1 v k. ú. Z., a to sazenicemi stromů v druhové skladbě dané původním vykáceným lesním porostem. Žalobci tvrdili, že se žalovaným uzavřeli nájemní smlouvy, využil však jejich věku, neinformovali o věcné podstatě daného právního úkonu a konečně omylu, ve který je žalovaný uvedl ve věci nájemného a těžby lesních porostů na dotčených pozemcích. Rovněž tvrdili, že nájemní smlouvy byly uzavřeny v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný popíral tato žalobní tvrzení. Věk žalobců neodůvodňuje závěr o jejich omezené rozumové, rozhodovací a volní schopnosti. Smlouvy nebyly uzavírány v tísni. Žalovaný si byl vědom, že vlastníkem výhradního ložiska nerostu, nacházejícího se pod povrchem pozemků žalobců, je stát, takže dobývat nerost může jen ten, kdo má příslušná povolení. Přitom bylo třeba vyřešit střety zájmů zejména s vlastníky dotčených pozemků. Nájemní smlouvy splňují předpoklady stanovené zákonem. Výše nájemného byla přitom konstruována jako podíl na zisku očekávaného z využívání pronajatých pozemků. O uvedeném nároku rozhodl Okresní soud v Chrudimi, jako soud prvního stupně, v pořadí prvním rozsudkem ze dne 24. dubna 1998, č.j. 3 C 101/96-179. V odstavci I. zamítl žalobu na určení neplatnosti smluv. V odstavci II. výroku svého rozsudku zamítl žalobu o povinnosti žalovaného zaplatit požadované částky žalobci b) a c). V odstavci III. zastavil řízení o uložení povinnosti žalovanému k zalesnění shora popsané holiny. V odstavci IV. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci i žalovaný jsou věcně aktivně a pasivně legitimováni, neboť všichni byli smluvními stranami jednotlivých smluv o nájmu a právu těžby nerostů, ohledně nichž bylo žalováno na neplatnost. K žalobnímu tvrzení, podle něhož smlouvy byly uzavřeny na dobu 100 let, odkázal soud prvního stupně na výkladovou praxi, podle níž určovací žaloba není opodstatněna tam, kde právo či právní vztah byly již porušeny a kde je tedy třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění. Pokud šlo o nárok z tvrzeného bezdůvodného obohacení, vyslovil soud prvního stupně závěr, podle něhož nebyl naplněn prvek neplatnosti nájemních smluv. Nájemní smlouvy obsahují předmět nájmu, označení účastníků nájemního vztahu, způsob stanovení nájemného a údaj o dočasnosti nájemního vztahu. Výše nájmu byla stanovena nikoliv v konkrétní částce, ale ve formě procentuálního podílu ze zisku žalovaného získaného těžbou nerostů, včetně dřeva. Stejně tak soud prvního stupně nedospěl k závěru o vadách nájemních smluv z důvodů věku žalobců, jejich neinformovanosti o dané problematice, neboť takové skutečnosti nelze pod režim § 37 o. z. podřadit. Tvrzení o údajném omylu nebyla ani tvrzena, ani prokázána. V této souvislosti soud prvního stupně konstatoval, že účelem nájemních smluv bylo i právo na těžbu lesních porostů, při jejich následném prodeji žalovaný jednal v souladu s nájemní smlouvou a rovněž vytěžené dřevo mělo podle smluv připadnout žalovanému jako nájemci. K odvolání žalobců proti tomuto rozsudku Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. října 2000, č.j. 20 Co 621/98-213, připustil zpětvzetí žaloby v té části, v níž se žalobkyně sub b) domáhala zaplacení částky 109.523,40 Kč, rozsudek v této části, v níž byla žaloba ohledně této částky zamítnuta, zrušil a řízení o této části zastavil (odstavec I. výroku). Rozsudek soudu prvního stupně v odstavci III. potvrdil. Jinak rozsudek okresního soudu, s výjimkou nenapadených výroků pod body V. a VI. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze znění předmětných smluv, podle nichž žalobci pronajali žalobci pozemky, jejichž jsou vlastníky, a to za účelem těžby nerostů, včetně dřeva, které se na uvedených pozemcích nebo uvnitř nich nachází, ke skladování a zpracování těžených nerostů, k umístění těžebních strojů a souvisejících zařízení s těžbou nerostů, včetně dřeva, dopravních prostředků, provizorních a jiných staveb a k eventuálnímu zřízení přístupových cest k těžebnímu prostoru, a to za částku 10 % zisku z vytěžených nerostů, včetně dřeva, za kalendářní rok. Stejně tak odvolací soud vycházel ze znění zmíněných smluv, podle nichž náklady těžby nese nájemce, který je oprávněn založit právnickou osobu k realizaci účelu smlouvy, a dohodli se i o možnosti výpovědi smlouvy. Pronajímatel podle smlouvy souhlasil s těžbou nerostů, včetně dřeva, jejich zpracováním a prodejem a s eventuálním přenecháním pozemků do podnájmu dalším osobám. Smlouvy byly uzavřeny s účinností od podpisu na dobu jednoho sta let. Odvolací soud se zřetelem k těmto zjištěním vyslovil poté závěr, že žalobcům nelze upřít právo na soudní ochranu ve formě určovací žaloby ohledně neplatnosti zmíněných nájemních smluv. Jde-li o případ nájemní smlouvy uzavřené na dobu 100 let, jejíž neplatnosti se žalobci domáhají, znamená to, že se žalobci míní domáhat realizace svého vlastnického práva k nemovitostem. Pak ovšem pouze určovací žaloba jim dává možnost domoci se realizaci obsahu svého vlastnického práva, což jednotlivé žaloby na plnění (ať už na bezdůvodné obohacení či náhradu škody), docílit nemohou. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v tom, že nájemní smlouvy netrpí neplatností ve smyslu § 37 odst. 1 o. z., a to pro absenci určitosti, srozumitelnosti, vážnosti a svobodně projevené vůle. S ohledem na ustanovení § 663 a násl. o. z., jmenovitě § 671 téhož zákona, nemusí totiž nájemní smlouva obsahovat ani ujednání o ceně. Platí totiž důsledek plynoucí ze zákona, podle něhož cena užívání věci je představována nájemným obvyklým v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Do obsahu práva nájmu spadá nejen právo nájemce věc užívat, ale brát z ní i užitky. Tomu odpovídá způsob sjednaný v daném případě. Podle něj se nájemce zavázal platit 10 % zisku z vytěžených nerostů, včetně dřeva, za kalendářní rok. Takové ujednání je určité a nevzbuzuje pochybnost o tom, co účastníci mínili sjednat. Odvolací soud jinak nedospěl k odlišným závěrům ani ohledně tvrzeného omylu nebo o tom, že by smlouvy představovaly disimulované právní úkony. Odvolací soud však přihlédl k obsahu nájemní smlouvy, podle níž žalobci pronajali pozemky, jejichž jsou vlastníky, žalovanému „na dobu jednoho sta let za účelem těžby nerostů, včetně dřeva s tím, že nájemné tvoří 10 % ze zisku z těžby za kalendářní rok“. Zdůraznil proto význam zjištění, zda skutečnost, že pod pozemky se nachází ložisko kamene (žuly), která je ve smyslu § 5 odst. 1 horního zákona č. 44/1988 Sb., ve znění zákona č. 168/1993 Sb., ložiskem výhradním a tedy tvoří nerostné bohatství, které není součástí pozemku a může být jen ve vlastnictví státu (§ 5 a 6 horního zákona a čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), nebyla tou skutečností, z níž je nutno dovodit, že nájemní smlouvy obcházejí zákon ve smyslu § 39 o. z. Uvedený aspekt zdůraznil odvolací soud s odkazem na zjištění, podle nichž žalovaný neměl dosud právo těžby (§ 5a horního zákona) a především an