28 Cdo 2759/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2759/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2759/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2759.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Promlčení Započtení Poctivost (o. z.) Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 6 odst. 2 o. z. § 553 o. z. § 617 o. z. § 619 o. z. § 621 o. z. § 629 odst. 1 o. z. § 1989 odst. 1 o. z. § 2991 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.02.2025II.ÚS 627/25 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost6. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2759/2023-168 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovanému L. J., zastoupenému JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, o 304.885,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 415/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2023, č. j. 11 Co 57/2023-138, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 30 C 415/2017-113, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 304.885,33 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně částky 108.887,67 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech účastníků řízení i státu (výroky III–V). Soud vzal za zjištěné, že žalobkyně byla (v souladu se zápisem v katastru nemovitostí i s pravomocným rozhodnutím o určovací žalobě vydaným mezi účastníky aktuálního sporu) vlastnicí budovy č. p. XY v k. ú. XY. Žalovaný tento objekt od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2017 užíval. Namítal-li žalovaný, že je budovu oprávněn užívat, jelikož podle kupní smlouvy uzavřené jeho právním předchůdcem dne 31. 10. 1994 s právním předchůdcem žalobkyně má kupující právo předmět koupě užívat jako nájemce až do rozhodnutí o vkladu práva do katastru nemovitostí, odvětil soud, že tímto rozhodnutím, ukončujícím užívací právo strany kupující, je třeba rozumět i rozhodnutí negativní. Byl-li dne 19. 1. 2000 návrh na vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí katastrálním úřadem zamítnut, pozbyl tím žalovaný titul k užívání sporného objektu. Žalovaný tedy neměl právní důvod k užívání předmětné stavby v rozhodném období, a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat po žalovaném náhradu ve výši obvyklého nájemného z titulu bezdůvodného obohacení [§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“)]. Výši nároku žalobkyně soud vyčíslil s pomocí v řízení provedeného znaleckého posudku. 2. Současně soud uvedl, že žalobní požadavek není v rozporu s dobrými mravy, žalobou uplatněné právo je však promlčeno za dobu od 1. 1. 2014 do 26. 12. 2014; v tomto rozsahu nezbylo než žalobu zamítnout, přičemž soud se rovněž zabýval námitkami započtení vznesenými žalovaným, neshledal je ovšem opodstatněnými. Započtené pohledávce na vrácení kupní ceny ve výši 512.000 Kč zaplacené právním předchůdcem žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne 31. 10. 1994 neodpovídá dluh na straně žalobkyně (nýbrž jiného subjektu), a navíc se jedná o pohledávku promlčenou [s ohledem na uplynutí objektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“)] ke dni, kdy se setkala s pohledávkou uplatňovanou v tomto řízení žalobkyní. Zápočet souboru pohledávek ve výši 755.765 Kč, jež se odvíjejí od investic žalovaného do nemovitosti žalobkyně, je pak neurčitý ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., a proto se k němu podle § 554 o. z. nepřihlíží. Nelze totiž seznat, v jakém rozsahu má „ta která z pohledávek žalovaného“, jež svou výši převyšují pohledávku žalobkyně, započtením zaniknout. 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, č. j. 11 Co 57/2023-138, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalovaného ve výrocích I a III potvrdil, ve výroku IV jej změnil tak, že odlišně stanovil poměr povinnosti k náhradě nákladů státu, ve výroku V prvoinstanční rozhodnutí změnil, pokud jde o výši soudního poplatku, jehož úhrada byla uložena žalovanému, jinak je i v tomto výroku potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně jak ohledně základu žalobkyní uplatněného nároku, tak ohledně jeho výše. Pokud jde o námitky započtení vznesené žalovaným, ke kompenzaci pohledávky na úhradu 512.000 Kč soud podotkl, že k uspokojení této pohledávky není povinna žalobkyně, a nadto se tvrzené právo žalovaného promlčelo dříve, než se setkalo s žalobním nárokem. Promlčecí doba dle § 107 odst. 2 obč. zák. stran této pohledávky totiž začala běžet již negativním rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 19. 1. 2000, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí, a uplynula 19. 1. 2003. Vyvolal-li žalovaný splatnost této pohledávky ke dni 29. 11. 2019, jedná se o pohledávku promlčenou ke dni, kdy se střetla s pohledávkou, na niž se zápočet provádí. Kompenzace práv na zaplacení 755.765 Kč je jednak neurčitá, jednak se i ona týká pohledávek promlčených ke dni střetu s pohledávkou žalobkyně, jelikož se započtená práva odvíjejí od investic provedených v letech 2010, 2011 a 2014. Konečně započtení pohledávky na zaplacení 462.093 Kč z titulu investice do nemovitosti žalobkyně v roce 2014, jež žalovaný provedl až v odvolacím řízení, se rovněž týká pohledávky, která se promlčela v roce 2017, tedy dříve, než se – tím, že žalovaný v roce 2020 přivodil její splatnost – setkala s pohledávkou žalobkyně. Rozsudek soudu prvého stupně je tak co do merita po skutkové i právní stránce správný. 4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu a že jeho rozhodnutí závisí na zodpovězení judikatorně dosud neřešené otázky. Ve svém dovolání argumentuje, že kupní smlouva ze dne 31. 10. 1994 je dosud „platným dokumentem“, jenž ve svém čl. V žalovaného opravňuje k tomu, aby nemovitost užíval jako nájemce až do rozhodnutí o vkladu práva do katastru nemovitostí s tím, že nájemné bude započteno na kupní cenu. 5. Dovolatel dále uvádí, že zápočet pohledávek podáním ze dne 15. 9. 2022 byl učiněn řádně a účinně. Žalobkyně je dlužníkem z pohledávky na vrácení kupní ceny ve výši 512.000 Kč, neboť není myslitelné, aby na ni přešlo vlastnické právo k předmětu koupě, a nikoli závazek zpětně uhradit kupní cenu. K domnělému promlčení práva na vrácení kupní ceny pak žalovaný uvádí, že se o bezdůvodném obohacení a osobě povinné k jeho vydání dozvěděl až ke dni právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na určení vlastnického práva, tj. ke dni 8. 12. 2016; pohledávku pak zesplatnil výzvou ze dne 22. 11. 2019, tedy ještě před uplynutím tříleté promlčecí doby. Pohledávka se tudíž promlčela až poté, co se stala způsobilou k započtení. 6. Žalovaný se také vymezuje vůči závěru, že bylo započtení práva na náhradu investic do předmětné nemovitosti podáním ze dne 15. 9. 2022 neurčité, neboť tímto projevem vůle byla započtena jediná pohledávka z titulu rekonstrukce objektu, nikoli soubor dílčích pohledávek, a kompenzace byla tudíž namítnuta určitě. Dovolatel taktéž zmiňuje, že pro případ, že by započtení ze dne 15. 9. 2022 bylo posouzeno jako neurčité, v odvolacím řízení opětovně započetl právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 462.093 Kč z důvodu konkretizovaných stavebních prací na objektu č. p. 461, jež uhradil na základě faktury zhotovitele ze dne 9. 9. 2014. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že se započítávaná pohledávka promlčela dříve, než nastala její splatnost (čím se setkala s pohledávkou žalobkyně), uvádí žalovaný, že i zde se o vzniku bezdůvodného obohacení a osobě povinné k jeho vydání dozvěděl až ke dni právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, tj. ke dni 8. 12. 2016, takže započítávaná pohledávka nebyla promlčena v době, kdy předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2019 vyzval žalobkyni k plnění. 7. Dovolatel krom již řečeného namítá, že právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohac