28 Cdo 2841/2015 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2841/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2016 Spisová značka:28 Cdo 2841/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.2841.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 6 odst. 1 písm. m) předpisu č. 229/1991Sb. § 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 229/1991Sb. § 11 odst. 4 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 3. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.3.2017I.ÚS 878/17JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto12.12.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2841/2015U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce a) E. M., P., žalobkyně b) D. F., Č., žalobkyně c) H. K., P., žalobce d) Ing. R. N., P., zastoupených JUDr. Ing. Pavlem Habětínem, advokátem se sídlem v Praze 6, Výhledské nám. 1016/2, za účasti 1) Státní statek Jeneč, státní podnik v likvidaci, IČ: 00016918, se sídlem v Praze 6, Třanovského 622/11, zastoupen Mgr. Davidem Kroftou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, 2) České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husineská 1024/11a, o určení vlastnictví podle zákona o půdě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 155/2003, o dovoláních žalobců a) – d) a účastníka řízení 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2015, č. j. 24 Co 172/2014-698, takto: I. Dovolání žalobců a) – d) se odmítá. II. Dovolání účastníka řízení 1) se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 20. 6. 2014, č. j. 6 C 155/2003-622, určil, že žalobci a) – d) jsou spoluvlastníky každý v rozsahu ideální ¼ části pozemku parc. č. 1392/1, označeného v geometrickém plánu č. 2938-5/2014 ze dne 26. 5. 2014 potvrzeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, který je nedílnou součástí rozsudku [dále jen „geometrický plán“], jako pozemek parc. č. 1392/15 o výměře 1.537 m2 v k. ú. U., obec P., včetně na něm stojícího bývalého dřevníku s prádelnou a vestavěné garáže, dnes sklady a dílny (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky každý v rozsahu ideální ¼ části pozemku parc. č. 1392/1 označeného v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. 1392/1 o výměře 2.029 m2, včetně budovy (tovární hala, kovárna, montážní hala s mostovým jeřábem) a části pozemku parc. č. 1392/1 označeného v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. 1392/17 o výměře 360 m2 včetně budovy označené jako garáž pro velká auta; tímto výrokem soud nahradil výrok rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 4. 2002, č. j. PÚ 6300/92/3 (výrok II), nepřiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků (výrok III), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV), uložil žalovaným 1) a 2) povinnost společně a nerozdílně zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 částku 45.474,- Kč (výrok V), uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 částku 45.474,- Kč (výrok VI) a nepřiznal České republice na náhradě nákladů řízení částku, která bude specifikována v samostatném usnesení. Před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti byly vyvlastněny za účelem přístavby haly a stavby garáží, a náhrada za ně ve výši 157 090 Kč byla oprávněným osobám poukázána na vkladní knížku. Žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě, o vydání předmětných nemovitostí požádali včas, povinnou osobou je žalovaný 1). V úvahu připadá pouze restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. m) zákona o půdě, protože nemovitosti trvale neslouží účelu, pro který byly vyvlastněny. Restituční nárok oprávněných osob je nutno posuzovat jako celek, bez ohledu na nedokonalou legislativu, kdy byly nejprve upraveny převody státu na jiné subjekty v procesu privatizace dle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a teprve poté byl vydán restituční předpis – zákon o půdě. Ke dni účinnosti zákona o půdě předmětné nemovitosti existovaly a některé sloužily účelu, pro který byly vyvlastněny, avšak Zemědělské stavby Benešov, s. p., ještě před uplatněním restitučního nároku, pronajal část nebytových prostor budovy k podnikatelské činnosti, a tak budova nesloužila trvale k účelům vyvlastnění. Soud, vázán názorem odvolacího soudu (po předchozím zrušení), dále vycházel z toho, že nárokovaný komplex budov, nepředstavuje nedělitelný celek, jednotlivé nemovitosti mohou plnit samostatné funkce, aniž by vydání některých nemovitostí mělo za následek ztrátu jejich funkčnosti. Soud rozhodl o vydání dřevníků s prádelnou, které byly vybudovány před vyvlastněním a neztratily svůj původní stavebnětechnický charakter, a to včetně dobudované vestavěné garáže a pozemků pod nimi. Nemovitosti byly odděleny geometrickým plánem a označeny jako parc. č. 1392/15. Tovární hala, k níž byla přistavěna kovárna a montážní hala, ztratila zásadní přestavbou svůj původní stavebnětechnický charakter a již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Nesplňuje proto podmínky pro vydání podle § 11 odst. 1 písm. c) a odst. 4 zákona o půdě, včetně pozemku, na němž stojí, označeno parc. č. 1392/1. Nelze vydat ani garáž pro velká auta, která je samostatnou stavbou a byla vybudována až po přechodu do vlastnictví státu, a spolu s pozemkem byla geometrickým plánem označena jako parc. č. 1392/17. Rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení, které je sice osvobozeno od soudních poplatků ze zákona, kde však účastník současně žádá o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř., je osvobození možné, neboť posouzení majetkových a výdělkových poměrů účastníka může mít vliv na následné hrazení odměny ustanoveného zástupce státem. Obdobné platí v situaci, kdy stát platil náklady řízení, které by podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo možné požadovat na účastníku, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od placení poplatků. Soud vyšel ze zjištění, že majetkové poměry žalobců jim umožňují hradit soudní poplatky, proto jim nepřiznal ani částečné osvobození. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 1. 2015, č. j. 24 Co 172/2014-698, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I s tím, že v tomto rozsahu se nahrazuje rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 4. 2002, č. j. PÚ 6300/92/3 (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II s tím, že se vypouští věta „Tím se nahrazuje rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 4. 2002, č. j. PÚ 6300/92/3“ (výrok II), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III a IV (výrok III), zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích V, VI a VII, a vrátil mu věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení (výrok IV), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V). Odvolací soud převzal jako správný závěr o naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. m) zákona o půdě, a řešil spornou otázku, zda vydání nemovitostí nebrání některá z překážek uvedených v § 11 zákona o půdě. Geometrickým plánem nechal zaměřit pozemky zastavěné a pozemky nezastavěné, které mohou být po oddělení vydány oprávněným osobám. Ze znaleckého posudku pak vyplynulo, které stavby byly vybudovány na pozemcích po přechodu na stát jako samostatné, a které jako přístavby, a zda původní stavby ztratily přestavbou svůj původní stavebnětechnický charakter. Soud prvního stupně správně zamítl žalobu oprávněných osob ve vztahu k pozemkům parc. č. 1392/1 a 1392/17, a to včetně budov na nich vybudovaných. Správně rozhodl i o vydání pozemku parc. č. 1392/15 s tím, že posuzované nemovitosti nepředstavují nedělitelný celek (areál); celý komplex neslouží jednomu účelu, a to z důvodu pronájmu prostor různým nájemcům. Případné problémy ve vztahu mezi vlastníkem vydaných a vlastníkem nevydaných nemovitostí, nemohou vyloučit restituční nárok oprávněných, který je judikaturou považován za prvořadý. Odvolací soud se ztotožnil i s důvody, které soud prvního stupně vedly k tomu, že žalobcům nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo potvrzeno ve věci samé, nezměnilo se ani to, že úspěch žalobců byl pouze částečný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). O náhradě nákladů na znalečné lze rozhodnout až po tom, co bude známá jejich celková výše, k čemuž nedošlo a výrokem V je chybně uložena povinnost žalovanému 2), který nezavdal příčinu k tomuto soudnímu řízení a není účastníkem řízení o