28 Cdo 2989/2022 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2989/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 2. 2023 Spisová značka:28 Cdo 2989/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2989.2022.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Narovnání Dotčené předpisy:§ 1766 o. z. § 1765 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 7 28 Cdo 2989/2022-156 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., v právní věci žalobkyně: P. K., nar. XY, bytem XY, zastoupena JUDr. Michalem Filipínským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 369/18, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o změnu závazku ze smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 236/2020, o dovoláních žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2022, č. j. 14 Co 181/2022-107, t a k t o: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2022, č. j. 14 Co 181/2022-107, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobkyně se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 6. 2022, č. j. 14 Co 181/2022-107, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 1. 2022, č. j. 4 C 236/2020-81, změnil tak, že se „dohoda o uznání nároku na náhradu za zaniklé budovy a jiné stavby uzavřená ve smyslu ustanovení § 14 a § 18a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „zákon o půdě“)“, dne 27. 1. 2016 mezi účastníky probíhajícího soudního řízení a dalšími oprávněnými osobami (F. V., E. V. a S. V.) mění za užití ustanovení § 1766 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. z.“), potud, že náhrada za zaniklé stavby náležející zemědělské usedlosti č. p. XY na st. parc. č. XY v k. ú. XY, včetně součástí a příslušenství, odpovídá částce 91 813 Kč (soudem prvního stupně stanovená výše činila 241 596 Kč), přičemž žalobkyni se zřetelem k jejímu podílu na restitučním nároku náleží náhrada 72 685 Kč (soudem prvního stupně stanovená výše činila 191 263,50 Kč); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 2. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně, F. V., E. V. a S. V., jakožto osoby oprávněné z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 8. 6. 2015, č. j. SPÚ 5553/92/8, uzavřeli dne 27. 1. 2016 se žalovanou, jakožto osobou povinnou, smlouvu označenou „Dohoda o uznání nároku na náhradu za zaniklé budovy a jiné stavby ve smyslu ustanovení § 14 a § 18a zákona o půdě“ (dále jen – „předmětná smlouva“), na jejímž základě při spornosti stavu a charakteru zaniklých staveb a budov náležejících k zemědělské usedlosti č. p. XY na st. parc. č. XY v k. ú. XY (včetně jejích součástí a příslušenství) existujícího k okamžiku jejich odnětí státem (rok 1984) dojednali, že se zřetelem ke znaleckému ocenění staveb (65 985 Kč) zaplatí žalovaná oprávněným osobám v jim odpovídajících podílech peněžitou náhradu žalobkyni a F. V. každému 6 529,76 Kč, E. V. 13 059,54 Kč a S. V. 26 119,06 Kč (celkem 52 238,12 Kč). Smlouvami uzavřenými dne 10. 5. 2018 ostatní oprávněné osoby veškeré nároky z uvedené dohody postoupily žalobkyni a téhož dne postoupení pohledávek oznámily žalované. Poté, co si žalobkyně dodatečně opatřila letecké snímky předmětné zemědělské usedlosti z období před demolicí a odpovídající katastrální mapu, byl soudním znalcem Ing. Tomášem Jandou dne 25. 7. 2019 vypracován „nový“ znalecký posudek o ceně zaniklých staveb (ke dni jejich odnětí státem), oceňující je částkou 241 596 Kč; do sféry žalobkyně se tento znalecký posudek dostal dne 24. 10. 2019. Žalobkyně, odkazujíc na aktuální znalecké závěry, vyzvala žalovanou dne 11. 12. 2019 ke změně stávajícího smluvního ujednání a přecenění peněžité náhrady odpovídajícímu novému ocenění zaniklých staveb částkou 241 596 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud uzavřel, že žalobkyně, disponující od 24. 10. 2019 „novým“ znaleckým posudkem, výzvou ze dne 11. 12. 2019 uplatnila u žalované právo na obnovení jednání o předmětné smlouvě v přiměřené dvouměsíční lhůtě (§ 1766 odst. 2 o. z.). V novém ocenění zaniklých staveb přitom odvolací soud shledal skutečnost nastalou po uzavření této smlouvy, zakládající zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran zvýhodňující jednu z nich; dovodil z toho, že jsou naplněny zákonné předpoklady, za nichž lze závazek z této smlouvy změnit (§ 1765 odst. 1 a § 1766 odst. 1 o. z.). Na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž předmětnou smlouvu změnil, respektuje nové znalecké ocenění zaniklých staveb částkou 241 596 Kč (jemu odpovídající peněžitou náhradu náležející žalobkyni v částce 191 263,50 Kč), odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že součást zemědělské usedlosti, za niž náleží peněžitá náhrada, netvořil (a to ani dle obsahu rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 8. 6. 2015, č. j. SPÚ 5553/92/8, zakládajícího vypořádávaný nárok) nově oceňovaný přízemní nouzový objekt č. XY na parcele PK č. XY ani parcela PK č. XY v k. ú. XY, a shledávaje nevěrohodnými soudním znalcem opatřené pamětnické informace o (oproti původním znaleckým závěrům) odlišném stavu, charakteru a způsobu užívání zemědělské usedlosti, posuzovanou smlouvu za užití ustanovení § 1766 odst. 1 o. z. změnil jen tak, že cenu zemědělské usedlosti k rozhodnému okamžiku určil částkou 91 813 Kč a tomu odpovídající podíl žalobkyně na peněžité náhradě částkou 72 685 Kč. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadly dovoláním obě účastnice řízení. 4. Žalobkyně, byť upozorňovala na údajný rozpor rozsudku odvolacího soudu s rozhodnutími dovolacího soudu (rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1095/2005, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4822/2009), žel nevymezila žádnou konkrétní otázku procesního nebo hmotného práva, ohledně které by ohlašovala, že na jejím posouzení rozsudek odvolacího soudu závisel a odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být oproti dosavadní judikatuře posouzena jinak. 5. Může-li však být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jak je tomu i v posuzované věci – viz § 238a o. s. ř.), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle dovolatele jde. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. 6. Chybějící údaj o tom, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (absence vymezení otázky procesního nebo hmotného práva, o které by dovolatel ohlašoval, že na jejím posouzení rozsudek odvolací