28 Cdo 3074/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3074/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 1. 2013 Spisová značka:28 Cdo 3074/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3074.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Občanské sdružení Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 15 odst. 1 předpisu č. 83/1990Sb. § 5 předpisu č. 83/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3074/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: K. K., bytem P., zastoupený Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem v Praze 9, Jandova 8, proti žalovanému: Fotbalová asociace České republiky (dříve Českomoravský fotbalový svaz, o. s.), se sídlem v Praze 6, Diskařská 100, zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem v Praze 1, Týn 1049/3, o určení rozporu rozhodnutí žalovaného se zákonem a stanovami, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 352/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, č. j. 21 Co 497/2011-75, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, č. j. 21 Co 497/2011-75, se v celém rozsahu ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 5. 2011, č. j. 8 C 352/2010-51, a to tak, že byla zamítnuta žaloba o určení, že usnesení Odvolací a revizní komise Českomoravského fotbalového svazu, o. s. (dále jen „ČMFS“), datované dnem 6. 9. 2010, č. j. 15/10, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí Disciplinární komise ČMFS ze dne 4. 5. 2010, č. j. 37/2010, pokud jde o zákaz výkonu všech funkcí spojených s utkáními ČMFS na dva roky a v části o zaplacení pokuty 300.000,- Kč z důvodu jejího nezaplacení jako podmínky projednání podle čl. 11 odst. 2 Statutu Odvolací a revizní komise ve spojení s čl. 25 odst. 8 písm. g) Disciplinárního řádu, je v rozporu se zákonem a stanovami žalovaného. Odvolacím soudem bylo současně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, které byly v částce 23.760,- Kč uloženy k platbě žalobci ve prospěch žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Vojáčka, advokáta. První instance předmětnému určovacímu návrhu vyhověla. Dovodila, že žalovaný subjekt nebyl oprávněn uložit žalobci žádné povinnosti, poněvadž žalobce nebyl členem žalovaného občanského sdružení (fotbalového svazu, nyní asociace) a nepodléhal tak jeho jurisdikci (§ 5 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů). Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná. Výkladem článku 3 bodu I. Stanov ČMFS ve spojení s interpretací § 5 zákona č. 83/1990 Sb. dospěl k závěru, že žalobce – jako čelný funkcionář a osoba se zásadním vlivem na chod fotbalového klubu (prezident, statutární zástupce a jediný jednatel obchodní společnosti Fotbalový klub Bohemians Praha a. s.) – podléhal disciplinární pravomoci ČMFS. Odvolací instance konstatovala závažnost skutku, který se stal předmětem disciplinární sankce (skutkový stav: 1) pokyn k nenastoupení týmu Fotbalového klubu Bohemians Praha a. s. krátce před zahájením fotbalového utkání proti klubu Bohemians 1905 a. s. dne 10. 4. 2010 v rámci nejvyšší fotbalové soutěže; 2) nedodání důkazů k úplatkářské aféře mezi fotbalovými kluby Bohemians Praha a SK Sigma Olomouc a nařčení funkcionáře ČMFS Mgr. J. K. v souvislosti s touto kauzou). Shledala, že napadené rozhodnutí žalovaného nebylo v rozporu se Stanovami ČMFS a uvedla, že přiměřenost trestu soudu přezkoumávat nepřísluší. S okolností, že se Odvolací a revizní komise ČMFS „distancovala“ od svého původního rozhodnutí ze dne 1. 6. 2010 (o zrušení aktu Disciplinární komise ze dne 4. 5. 2010 a zastavení disciplinárního řízení) s odůvodněním, že jde o paakt nezpůsobilý vyvolat právní následky a není tak založena překážka věci pravomocně rozhodnuté, se odvolací soud vypořádal tak, že zásada ne bis in idem tímto postupem nebyla porušena. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V první řadě nesouhlasil s právním posouzením otázky jeho členství v žalovaném občanském sdružení. Namítal opětovně porušení práva na spravedlivý proces, k němuž došlo podle jeho tvrzení v důsledku nerespektování obecně platné procesní zásady ne bis in idem ze strany žalovaného, který rozhodl o věci, o níž bylo již předtím stejným orgánem rozhodnuto jinak (dne 1. 6. 2010). Závěry odvolacího soudu k otázce překážky věci rozhodnuté pokládal žalobce za nepřezkoumatelné. Měl také za to, že napadené rozhodnutí žalovaného sdružení postrádá náležité odůvodnění – není z něj například vůbec patrno, jak se měl žalobce dopustit disciplinárního provinění ve formě nařčení Mgr. K. z úplatkářské aféry „Bohemians Praha – SK Sigma Olomouc“. Dovolatel nesdílel ani právní názor odvolacího soudu o tom, že soudu nepřísluší přezkoumávat přiměřenost uděleného trestu. Závěrem žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání prostřednictvím právního zástupce písemně vyjádřil. Napadené rozhodnutí odvolací instance považoval za věcně správné, nesouhlasil s dovolacími námitkami a navrhl, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. účinným od 1. 1. 2013. Zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce opíral přípustnost dovolání o diformitu rozsudků nižších instancí podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvody byly uplatněny podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. pro vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále z titulu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, a taktéž podle § 241a odst. 3 o. s. ř., protože napadené rozhodnutí mělo vycházet ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolání je přípustné. Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – což dopadá i na projednávanou věc. Dovolání je též důvodné. II. Dovolací soud se bude dále zabývat, a to při vázanosti vylíčenými dovolacími důvody, těmi aspekty právního posouzení věci odvolacím soudem, jež považuje za určující pro své rozhodnutí. Jsou jimi 1) Aktivní legitimace žalobce Nejvyšší soud nehodlá polemizovat s kontroverzními zjištěními, resp. závěry odvolací instance, že „fyzické osoby nabývají členství v ČMFS příslušností k členským klubům“ a že žalobce náležel „pod fyzické osoby, které nabývají členství“ v důsledku interpretace článku 3 bodu I. Stanov ČMFS. Dovolací soud není přesvědčen o této konstrukci „materiálního členství“ vznikajícího bez toho, aniž by dotyčná fyzická osoba projevila výslovně vůli členem svazu, resp. asociace být. Ostatně tyto otázky budou s účinností od 1. 1. 2014 jasně upraveny zákonem č. 89/2012 Sb., tedy novým občanským zákoníkem. Co je však podstatné, aktivní legitimace žalobce k podání žaloby podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. vyplývá již ze samotné skutečnosti, že brojí proti finančně citelné sankci uložené mu pokutou ve výši 300.000,- Kč. Žalobce se tak dostal do postavení analogického členu občanského sdružení, jak ostatně Nejvyšší soud již dovodil v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2865/2006. Lze též souhlasit s těmi závěry odůvodnění rozsudku odvolací instance, podle nichž byl žalobce podroben disciplinární pravomoci orgánu ČMFS z toho důvodu, že se stal „účastníkem fotbalového utkání“ (viz čl. 1 bod 1. Disciplinárního řádu ČMFS a jeho další ustanovení). Vymezení účastníka fotbalového utkání je sice poněkud vágní a dovolací soud o něm vyslovil pochybnosti již ve výše citované věci 28 Cdo 2865/2006, v níž postupoval restriktivně a funkcionáře dozorčího orgánu akciové společnosti (člena ČMFS) za takového účastníka pro disciplinární účely nepovažoval. Nicméně v nyní posuzované věci je příčinný vztah mezi jednáním žalobce a jeho vytknutými následky velmi intenzivní. Žalobce byl prezidentem klubu, jeho jednatelem a statutárním zástupcem, a pokud z titulu těchto funkcí vydal svému týmu pokyn nenastoupit k utkání s týmem Bohemians 1905 dne 10. 4. 2010, pak nepochybně jednal proti průběhu fotbalové