28 Cdo 318/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 318/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 11. 2011 Spisová značka:28 Cdo 318/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.318.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cena Dokazování Dovolací důvody Odpovědnost státu za škodu Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 546 předpisu č. 513/1991Sb. § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 12. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.1.2012I.ÚS 290/12JUDr. Vojen Güttlerodmítnuto6.3.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 318/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. K. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Pitronem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 145, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov 15, s adresou pro doručování: Pozemkový úřad Zlín se sídlem ve Zlíně, Zarámí 88, o zaplacení 188.240,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 170/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, č. j. 8 Co 334/2010-424, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 18. 6. 2010, č. j. 10 C 170/2003-377, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 26.170,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 188.240,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Toto rozhodnutí soud učinil poté, co jeho předchozí zamítavá rozhodnutí ve věci byla zrušena odvolacím soudem s tím, že v pořadí druhým zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu byla věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému rozhodovat o věci v prvním stupni, neboť dle názoru odvolacího soudu šlo o spor týkající se obchodních závazkových vztahů. Toto rozhodnutí odvolacího soudu však bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 99/07, vycházejícím z toho, že posuzovaný vztah je vztahem podřaditelným pod ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Odvolací soud, vázán názorem soudu Ústavního, tedy novým usnesením opětovně rozhodl o zrušení předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Následným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 2009, č. j. 10 C 170/2003-273, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 8. 2009, č. j. 10 C 170/2003-279, bylo řízení co do částky 207.850,- Kč s příslušenstvím zastaveno (výrok I.), žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 841.400,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), v části odpovídající úroku z prodlení z částky 841.400,- Kč od 16. 12. 2001 do 15. 6. 2002 byla žaloba zamítnuta (výrok III.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Tento rozsudek byl změněn rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2010, č. j. 8 Co 662/2009-321, ve výroku I. tak, že řízení se nezastavuje, co do jistiny přiznané výrokem II. rozsudku bylo rozhodnutí potvrzeno a co do příslušenství uvedeného ve výroku II. a III. bylo změněno tak, že žalované bylo uloženo zaplatit úrok z prodlení ve výši 7,5 % za dobu od 16. 12. 2001 do zaplacení. V části, v jaké nebylo řízení pravomocně ukončeno, vyslovil odvolací soud závazný právní názor, dle nějž okolnost, že žalobce se domáhal u žalované náhrady škody v nižší výši, než v jaké posléze vyčíslil svůj nárok u soudu, není překážkou toho, aby se bez další výzvy směřované vůči žalované mohl domáhat uhrazení takto navýšené pohledávky u soudu. Po zohlednění tohoto názoru posoudil okresní soud věc následovně. Žalobci vzniklo právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem bývalého Okresního úřadu Vsetín – Okresního pozemkového úřadu (dále jen pozemkového úřadu), jenž s žalobcem uzavřel dne 23. 11. 1998 smlouvu o dílo č. 16/98, na základě níž měl žalobce (respektive sdružení, jako jehož správce žalobce vystupoval) zpracovat návrh komplexních pozemkových úprav. Pozemkový úřad však nečinil potřebné úkony, k nimž byl povolán z titulu výkonu státní správy na daném úseku, v řízení o komplexních pozemkových úpravách nepokračoval, v důsledku čehož žalobce nemohl provést smluvené dílo, čímž mu vznikla škoda odpovídající zisku takto ušlému. Výši ušlého zisku je třeba stanovit s přihlédnutím k tomu, že mezi účastníky šlo o závazkový vztah, jenž se v souladu s § 261 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), řídil tímto předpisem, a tím i právní úpravou smlouvy o dílo obsaženou v § 536 a násl. obch. zák. Soud přitom zdůraznil, že ze smlouvy se podává zjevný rozpor mezi jednotkovými cenami za některé z dílčích etap realizace díla a cenami, jež byly použity pro kalkulaci celkové ceny. Cena díla stanovená podle jednotek by přitom byla při výměře 195 ha za 1.až 4. etapu o 168.500,- Kč vyšší než cena celková. Sporné ujednání je třeba vyložit podle metod uvedených v § 266 obch. zák. Navrhl-li žalobce pozemkovému úřadu uzavření smlouvy, v níž byly vedle konkrétní celkové ceny uvedeny i ceny jednotkové bez uvedení jednotek samotných, je tedy tento projev vůle žalobce třeba vyložit tak, že cena díla měla odpovídat ve smlouvě uvedené celkové ceně 2,452.650,- Kč. Logickou je pak úvaha, že jednotkové ceny byly uvedeny především pro přepokládané dodatky ke smlouvě, které by upravily rozsah díla. V tomto závěru byl soud utvrzen i úvahou, že z následného chování stran vyplývá, že cena za 1. až 4. etapu díla měla být 1,202.650,- Kč, neboť tuto skutečnost učinily strany nespornou ještě při ústním jednáním v této věci dne 20. 4. 2005. Dále soud přihlédl i k tomu, že návrh smlouvy předložil žalobce a použil pojem připouštějící různý výklad, pročež je třeba v souladu s § 266 odst. 4 obch. zák. sporné ujednání vykládat k jeho tíži. Stranami smlouvy byla tedy sjednána v souladu s § 536 odst. 3, § 546 odst. 1 a § 547 odst. 1 obch. zák. pevná cena za zhotovení díla ve výši 2,452.650,- Kč, z čehož na dosud neuhrazenou 1. až 4. etapu připadá 1,202.650,- Kč, po odečtení nesporných nákladů na zhotovení díla ve výši 335.080,- Kč a již přisouzenou částku 841.400,- Kč lze dospět k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 26.170,- Kč s příslušenstvím.V této části tedy soud žalobě vyhověl, ve zbytku ji zamítl. K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, jenž je rozsudkem ze dne 20. 10. 2010, č. j. 8 Co 334/2010-424, v napadených výrocích II. a III. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně označil dílčí závěry soudu prvního stupně stejně jako jeho postup za správný, pročež přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti jeho potvrzujícímu výroku) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. daného jak nesprávným právním posouzením věci, tak i vadami řízení. Dovolatel zdůraznil, že dle smlouvy o dílo je celková částka za dílo stanovena podle předpokládaného množství měrných jednotek, neoddělitelnou částí dohody o ceně za dílo dle § 536 odst. 3 obch. zák.. je přitom závazek objednatele zaplatit za provedené práce podle skutečného množství měrných jednotek, což nijak neodporuje ustanovení § 546 odst. 1 obch. zák., ani ustanovením § 12 až § 15 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, a § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Dohoda o ceně je projevem autonomie vůle smluvních stran a soud ji nemůže nahradit vlastním názorem na určení výše ceny za dílo. Obchodní zákoník v rámci úpravy smlouvy o dílo nezná a nepoužívá termín pevná cena. Ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, upravující pevnou cenu je v daném případě nepoužitelné, neboť cena za dodání návrhu pozemkových úprav se stanoví dohodou smluvních stran a nikoliv prostřednictvím příslušného cenového orgánu. Okresní soud přehlédl ustanovení smlouvy, dle nějž se pozemkový úřad zavázal zaplatit žalobci za provedené práce vždy po dokončení jednotlivé etapy podle provedené práce – skutečného množství měrných jednotek. Dovolatel přitom navrhoval, aby bylo k důkazu provedeno příslušné ustanovení smlouvy, soud o t