28 Cdo 3197/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3197/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 2. 2024 Spisová značka:28 Cdo 3197/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3197.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Církev (náboženská společnost) Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 428/2012 Sb. § 2 písm. a) předpisu č. 428/2012 Sb. § 3 předpisu č. 428/2012 Sb. § 1 odst. 1 předpisu č. 5/1945 Sb. § 1, 2 a 10 předpisu č. 128/1946 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3197/2023-459 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce: Benediktinské opatství Rajhrad, se sídlem v Rajhradě, Klášter 1, identifikační číslo osoby: 00489174, zastoupeného JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Elišky Machové 1247/41, za účasti: 1) Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, 2) Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o vydání věci - o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 32/2018, o dovoláních České republiky – Státního pozemkového úřadu a Lesů České republiky, s. p. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2023, č. j. 5 Co 16/2021-417, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2023, č. j. 5 Co 16/2021-417, se ruší; současně se, vyjma výroku I., ruší i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2022, č. j. 35 C 32/2018-353, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. února 2023, č. j. 35 C 32/2018-402, a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění:I. Dosavadní průběhu řízení 1. Žalobou podanou dne 16. 11. 2018 u Krajského soudu v Brně (dále také ,,soud prvního stupně“) se žalobce domáhal vydání pozemků v katastrálním území Holasice (parc. č. 708/3, 708/4, 709, 710/1, 710/2, 711/3, 711/4, 72/4, 715/13, 734/15, 735/2, 735/5, 735/6, 735/12, 737, 738/27, 738/34, 739/5 a 739/6 – dále „předmětné pozemky“ nebo „pozemky“), a tím nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 16VD5301/2014-523102, č. j. SPU 424249/2018 (dále také ,,rozhodnutí správního orgánu“). Žalobce s rozhodnutím správního orgánu, jenž předmětné pozemky žalobci coby oprávněné osobě nevydal, nesouhlasil, neboť se neztotožnil s odůvodněním, že nebyla prokázána majetková křivda dle ustanovení § 5 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“ nebo „ZMV“). Žalobce proti správnosti rozhodnutí správního orgánu namítal, že u předmětných pozemků došlo k výmazu poznámky záboru a zamýšleného převzetí a pozemky nemohly být z knihovní vložky č. 329 pozemkové knihy odepsány bez vlastnického titulu. „Nadace k podpoře osadníků v Čechách a na Moravě“, jež pozemky spravovala v době okupace, vykonávala zpravidla nucenou správu. Předmětné pozemky jako součást historického majetku žalobce byly uvedeny v soupisu pro účely revize první pozemkové reformy a na Československý stát přešly postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy (dále „zákon č. 142/1947 Sb.“ nebo „zákon o revisi první pozemkové reformy“). Žalobce uplatnil restituční tituly upravené v ustanoveních § 5 písm. a), j) a k) ZMV. 2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 9. 2022, č. j. 35 C 32/2018-353, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne13. 2. 2023, č. j. 35 C 32/2018-402, zamítl návrh žalobce na vydání pozemku parc. č. 715/13 v katastrálním území Holasice (výrok I.), dále všechny ostatní pozemky žalobci vydal (výrok II.), a tím nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 16VD5301/2014-523102, č. j. SPU 424249/2018 (výrok III.). Dalším účastníkům řízení uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 23 514,59 Kč, respektive 28 740,05 Kč (výroky IV. a V.). Dalšímu účastníku řízení 2) uložil povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000,- Kč (výrok VI.). 3. Soud prvního stupně vyšel z těchto – pro právní posouzení věci – rozhodných skutkových zjištění: - Žalobce, tehdy pod názvem „Das Klosterstift zu Raigern“, byl vlastníkem předmětných pozemků, jež vznikly z pozemků PK č. 383/2, 386/4, 387/1 a 387/2, zapsaných pro katastrální území Holasice v knihovní vložce č. 329. - Usnesením Státního pozemkového úřadu ze dne 15. 1. 1921, č. d. 149/1, bylo rozhodnuto o záboru pozemků státem dle zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého pozemkového majetku (dále „záborový zákon“), a poté bylo usnesením Státního pozemkového úřadu ze dne 16. 3. 1925, č. d. 1918/25, rozhodnuto o jejich zamýšleném převzetí na základě zákona č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (dále „náhradový zákon“). Dalším usnesením Státního pozemkového úřadu ze dne 3. 11. 1927, č. d. 8339/27, byl údaj o záboru a zamýšleném převzetí z pozemkové knihy vymazán, aby ovšem na základě oznámení a návrhu Státního pozemkového úřadu ze dne 23. 7. 1931, č. j. 129670131-I/3, byla knihovní poznámka o zamýšleném převzetí pozemků státem do pozemkové knihy opětovně zapsána. - Na základě protokolu ze dne 8. 8. 1939 a dodatečného protokolu ze dne 10. 8. 1939 byly do knihovní vložky č. 606 pozemkové knihy odepsány i pozemky dle PK č. 383/2, 386/4, 387/1 a 387/2, a zapsáno vlastnické právo pro „Stiftung zur Förderung und Unterstützung von Siedlern in Ländern Böhmen und Mähren“. Současně byla do této knihovní vložky přenesena i poznámka o zamýšleném převzetí pozemků z roku 1921. V souladu s ustanovením § 1 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 124/1945 Sb., o některých opatřeních ve věcech knihovních (dále „dekret č. 124/1945 Sb.“), bylo na základě návrhu Finanční prokuratury v Brně dne 30. 3. 1949 rozhodnuto o vkladu vlastnického práva k předmětným pozemkům pro Československý stát. - Pro účely postupu podle zákona č. 142/1947 Sb. byly předmětné pozemky zahrnuty do soupisu pozemkového majetku podléhajícího revisi podle označeného zákona. - Podáním ze dne 22. 4. 1948 doručeným Okresnímu soudu v Židlochovicích dne 26. 5. 1948 se Ministerstvo zemědělství domáhalo vypovězení žalobce z hospodaření s pozemky zapsanými, mimo jiného, v knihovní vložce č. 329 pozemkové knihy pro katastrální území Holasice. - Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 10. 3. 1948, č. j. 6.998/48-IX/ER-12 bylo rozhodnuto o záboru a vyvlastnění velkostatku Rajhrad bývalého vlastníka Kláštera Benediktinů v Rajhradě, na nějž navazoval zápis pořízený Krajským národním výborem ze dne 12. 11. 1949 o odevzdání pozemků PK č. 383/2, a 386/4. V dodatku Ministerstva zemědělství ze dne 7. 4. 1950 k revisnímu výměru ze dne 10. 3. 1948 byl obsažen soupis parcel převzatých dle zákona č. 142/1947 Sb., v něm byly uvedeny i pozemky dle PK č. 383/2, 386/4, 387/1 a 387/2, zapsané pro katastrální území Holasice v knihovní vložce č. 329. 4. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil dle ustanovení § 5 a § 16 záborového zákona a § 26 a § 29 náhradového zákona a v souladu s tezemi podávajícími se z nálezů Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20, ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. I. ÚS sp. zn. 3918/19 a ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13 (tyto nálezy jsou – shodně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu – přístupné na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), jimiž byla zdůrazněna potřeba při aplikaci jednotlivých ustanovení zákona č. 428/2012 Sb. šetřit jeho účel, kterým je zmírnění majetkových křivd způsobeným registrovaným církvím a náboženským společnostem v rozhodném období, a nutnost zohlednit ústřední princip restitučního zákonodárství ex favore restitutionis. Vysvětlil, že v předmětné věci sice – na rozdíl od odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu – nedošlo k odnětí majetku podle tzv. Benešových dekretů, nicméně jejich konkluze vážící se k jednání státu před rozhodným obdobím a dále již v rozhodném období lze vztáhnout i na poměry projednávané věci. Současně s odkazem na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu připomněl, že při konfliktu restituční výluky a restitučního titulu je třeba zkoumat právní a skutkový dopad konfiskační vyhlášky a není-li provedení konfiskace prokázáno, je majetek způsobilý k vydání. Konkr