28 Cdo 3218/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3218/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 2. 2013 Spisová značka:28 Cdo 3218/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3218.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:předpisu č. 127/1948Sb. předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 2. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.4.2013III.ÚS 1385/13JUDr. Vladimír Kůrkaodmítnuto23.7.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3218/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvík David, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla, o dovolání dovolatelky M. V., zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem, 270 24 Zbečno, Na Riviéře 123, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 55 Co 104/2011, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 66/2008 (žalobkyně M. V., zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem, 270 24 Zbečno, Na Riviéře 123, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 120 00 Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 58.737.563,- Kč) takto: I. Zamítá se dovolání dovolatelky proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé. II. Odmítá se dovolání dovolatelky proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobkyně, podané u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 66/2008, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2010, č. j. 12 C 66/2008-71. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových uloženo zaplatit žalobkyni 27.808.523,- Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku. Byl však zamítnut žalobní návrh žalobkyně, aby bylo žalované ČR - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových uloženo zaplatit další částku 32.526.477,- Kč (s úrokem z prodlení z částky 30.929.046,- Kč za dobu od 5. 2. 2009 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 29.405.960,- Kč od 27. 9. 2007 do zaplacení). Žalované ČR - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bylo uloženo zaplatit žalobkyni M. V. na náhradu nákladů tohoto řízení 320.064,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobkyně i žalované proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 55 Co 104/2011. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 2010, č. j. 12 C 66/2008-11, potvrzen ve výroku (označeném II.) o zamítnutí žaloby o 30.929.140,- Kč a ve výroku (označeném I.) byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobní návrh na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 27.808.523,- Kč (s úroky) byl zamítnut. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud „projednal věc v mezích účastníky podaného odvolání podle § 212 a násl. občanského soudního řádu a odvolání žalované shledal důvodné, ale odvolání žalobkyně opodstatněným neshledal“. Odvolací soud poukazoval na to, že v této právní věci žalobkyně ve své žalobě požadovala náhradu za nemovitosti v katastrálním území Bubeneč (v žalobě konkretizované podle vkladu v pozemkové knize pro katastrálním území Bubeneč ve vložce č. 997) a uváděla, že tyto nemovitosti přešly z jejích právních předchůdců do vlastnictví státu podle zákona č. 127/1948 Sb. (tímto zákonem přešlo vlastnické právo podle jeho ustanovení § 1 na československý stát a podle jeho ustanovení § 2 na tehdejší Svaz sovětských socialistických republik, jehož právním nástupcem je nyní Ruská federace) a z ustanovení § 5 odst. 1 vyvozovala poskytnutí požadované náhrady. Podle uvedeného ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 127/1948 Sb., měl totiž československý stát poskytnout náhradu ve výši obecné ceny věcí, a to na základě výměru o náhradě, vydaného Ministerstvem techniky po slyšení Nejvyššího úřadu cenového, přičemž tato náhrada byla splatná do 60 dnů od vydání výměru o náhradě. Odvolací soud na podkladě zjištění učiněných soudem prvního stupně i odvolacího soudu dospěl však k závěru, že k poskytnutí žalobkyní požadované náhrady již došlo, a to přiznáním a vyplacením částky 1.597.432,- Kč, přičemž tato náhrada byla poskytnuta podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. (o mimosoudních rehabilitacích), a to Ministerstvem financi v roce 1997. Odvolací soud tedy dovozoval, že „pokud žalobkyně požaduje v současné době poskytnutí další náhrady s poukazem na zákon č. 127/1948 Sb., není její požadavek důvodný“. Proto podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně, pokud se jí domáhala zaplacení částky 30.929.040,- Kč, a podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalobě žalobkyně vyhověno, a zamítl její žalobní návrh co do zaplacení částky 27.808.523,- Kč. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 i § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s přihlížením k tomu, že žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 10. 6. 2011 doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobkyně bylo dne 20. 7. 2011 podáno u soudu prvního stupně, tedey ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedená dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku ve věci samé v plném rozsahu“ a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka má za to, že je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) i písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka namítala, že jí nebyla poskytnuta náhrada podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 127/1948 Sb. za nemovitosti zapsané e vložce č. 997 pozemkové knihy katastrálního území Bubeneč, k níž československý stát nabyl vlastnictví podle § 1 odst. 1 bod B zákona č. 127/1948 Sb.; dovolatelka ještě dodávala, že v této náhradové záležitosti nebyl vydán žádný výměr bývalého Ministerstva techniky, předpokládaný zákonem č. 127/1948 Sb. Dovolatelka uváděla, že sice obdržela podle zákona č. 87/1991 Sb. (o mimosoudních rehabilitacích) od Ministerstva financí částku 1.597.432,- Kč, ale dovolatelka je toho názoru, že její nárok na poskytnutí náhrady podle § 5 odst. 1 zákona č. 127/1948 Sb. je nárokem svého druhu a nelze jej podřazovat pod nárok podle zákona č. 87/1991 Sb. či jej s nárokem podle restitučního předpisu zaměňovat, když nárok podle zákona č. 127/1948 Sb. není nárokem restitučním“. Také oba uvedené předpisy se zásadním způsobem rozcházejí v otázce stanovení výše náhrady za odňaté nemovitosti, dovozovala dovolatelka. „Zatím co náhrady podle § 5 odst. 1 zákona č. 127/1948 Sb. náleží ve výši obecné ceny, tj. ceny obvyklé v daném místě v době poskytnutí náhrady, finanční náhrada podle § 13 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. se stanoví podle cenových předpisů pro oceňování nemovitostí ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. (tj. ke dni 1. dubna 1991), bez ohledu na dobu poskytnutí této finanční náhrady“. Cena nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, byla poskytnuta podle § 13 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. částkou 1.597.432,- Kč, a to podle cenových předpisů pro oceňování nemovitostí, jež byl účinné k 1. 4. 1991, obecná cena těchto nemovitostí v době poskytnutí žalobkyni částky 1.597.432,- Kč v únoru 1997 už činila podle v té době platných cenových předpisů 7.708.020,- Kč (dovolatelka k tomuto tvrzení poukazovala na posudek znalkyně Ing. Lucie Cihelkové ze dne 29. 6. 2011, který ke svému dovolání připojila). Dovolatelka tedy dovozovala, že „činila-li obecná cena předmětných nemovitostí v době, kdy za ně byla státem poskytnuta finanční náhrada 1.597.432,- Kč, již podstatně více, a to 7.708.020,- Kč, nemohl závazek zavázaného státu poskytnout žalobkyni náhradu za nemovitosti ve výši obecné ceny nemovitostí zaniknout zaplacením částky 1.597.437,- Kč a tento závazek přinejmenším v rozdílu mezi uvedenými částkami