28 Cdo 3231/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3231/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 6. 2011 Spisová značka:28 Cdo 3231/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3231.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyvlastnění Dotčené předpisy:§ 33 předpisu č. 184/2006Sb. § 110 oddst. 1 předpisu č. 50/1976Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 7. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.8.2011IV.ÚS 2513/11doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto4.6.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3231/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: 1. J. L., a 2. J. N., zastoupených JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, 110 00 Praha 1, Národní třída 25, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 18. 3. 2009, sp. zn. 11 Cmo 377/2008, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 39/2007 (žalobců J. L. aj. N., zastoupených JUDr. PhDr. Oldřichem Chuděrou, advokátem, a dalšího účastníka řízení Hlavního města Prahy, Praha 1, Mariánské nám. č. 2, zastoupeného JUDr. Marcelou Machalovou, 140 00 Praha 4, Humpolecká 16, o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, z 5. 9. 2005, čj. MHMP-11 99 44/OST/So/Št), takto: I.Dovolání dovolatelů se odmítají. II.Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobců, podané u soudu 18. 11. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 8. 9. 2008, čj. 66 C 39/2007-59. Tímto rozsudkem soudu, rozhodujícím tu jako soud prvního stupně, byla zamítnuta žaloba žalobců proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, z 5. 9. 2005, čj. MHMP – 119944/2005/OST/SO/ŠT, týkající se vyvlastnění pozemku parc. č. 1639/7 (o výměře 633m²) v katastrálním území T. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 18. 3. 2009, sp. zn. 11 Cmo 377/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Městského soudu v Praze z 8. 9. 2008, čj. 66 C 39/2007-59, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího soudu. Odvolací soud poukazoval na to, že žalobou žalobců napadeným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, z 5. 9. 2005, čj. MHMP 119944/2005/OST, So/Št., bylo zamítnuto odvoláním obou žalobců a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 7 ze dne 13. 4. 2005, čj. 6101/05/485-ob.16/V.F., jímž byl vyvlastněn pozemek ve spoluvlastnictví J. L. aj. N. o výměře 633m², parc. 1639/7 v katastrálním území T., za náhradu 778.590,-- Kč; pozemek byl vyvlastněn ve prospěch Hlavního města Prahy pro účely veřejně prospěšné stavby pro účely uskutečnění stavby městského okruhu. Předcházejícím rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy z 8. 7. 2002, čj. MHMP/13 1247/01/OOR/DI/Š (ve spojení s potvrzujícím rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj z 9 .4. 2003, čj. 21680/OZ-62/0-588/02, bylo totiž rozhodnuto o umístění stavby městského okruhu M. – P., přičemž bylo rozhodnuto, že realizace stavby mostu přes Vltavu povede též před pozemek parc. č. 1639/6 v katastrálním území Trója. Spoluvlastníci pozemku (každý z jedné poloviny) J. L. aj. N. byli obcí vyzváni k uzavření kupní smlouvy ohledně uvedeného pozemku za kupní cenu 778.590,-- Kč; uvedení spoluvlastníci však tuto nabídku odmítli a sdělili, že mají zájem jen o směnu svých přilehlých pozemku parc. č. 1639/1, 1639/2, 1639/3, 1639/4, 1639/5 a 1639/6 v katastrálním území T. za jiné pozemky obdobné kvality a výměry na území Hlavního města Prahy, “které jim budou obcí nabídnuty“, což však bylo odmítnuto. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uvedeny (§ 212a odst. 1 a § 205 odst. 2 občanského soudního řádu), přihlížel i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212 odst. 5 občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, když skutkové a právání závěry soudu prvního stupně jsou správné. Podle názoru odvolacího soudu posuzoval soud prvního stupně správně v projednávané právní věci postup správního orgánu ve vyvlastňovacím řízení podle ustanovení § 108 - § 116 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona (ve znění zákona č. 186/2000 Sb.) a podle ustanovení § 46 - § 47 vyhlášky č. 132/1998 Sb. (prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu). Odvolací soud byl toho názoru, že v daném případě byly splněny podmínky pro vyvlastnění, neboť vyvlastnění tu bylo realizováno ve veřejném zájmu pro veřejně prospěšnou stavbu městského okruhu, a to podle schválené územně plánovací dokumentace (§ 1, 2 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb.,) byl tu šetřen cíl vyvlastnění (§ 109 uvedeného zákona) a vyvlastnění bylo provedeno v nezbytném rozsahu. Uvedený stavební zákon nenabízí žalobci zdůrazňované řešení vyvlastnění v daném případě, tj. směnu komplexu všech pozemkových parcel navazujících na pozemkovou parcelu, která je dotčena výstavbou městského okruhu, za jiné parcely obdobné kvality na území Hlavního města Prahy. Takovou možnost uvedený stavební zákon nenabízí (dovozoval odvolací soud), ale naopak nabízí možnost rozšíření vyvlastněné části na zbývající část vyvlastněného pozemku za podmínek tímto zákonem stanovených, a to jen za předpokladu, že o to vlastník sám požádá, což se v daném případě nestalo. V tomto případě bylo tedy třeba vycházet z úpravy vyvlastnění, stanovené zákonem, přičemž tento postup byl ve správním řízení dodržen, když pozemek, o nějž jde v tomto řízení, byl vyvlastněn jen v nezbytném rozsahu za náhradu stanovenou znaleckým posudkem, o jehož správnosti nebylo důvodu pochybovat, když znalec vycházel ze zákona č. 151/1997 Sb. (ve znění vyhlášek č. 540/2002 Sb. a č. 452/2003 Sb.). Odvolací soud se neztotožnil s názorem odvolávajících se žalobců, že by tu byla v řízení shledána podjatost rozhodujícího správního úřadu či znalce, který správnímu úřadu vypracoval posudek o ceně vyvlastňovaného pozemku, když ostatně odvolatelé sami ani konkrétní námitky v tomto smyslu neuvedli. Odvolací soud tedy rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné ve smyslu ustanovení § 219 občanského soudního řádu. O nákladech dovolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 245, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen 29. 4. 2009 advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany těchto odvolatelů bylo dne 11. 6. 2009 předáno na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Odvolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 18. 3. 2009 (sp. zn. 11 Cmo 377/2008 Vrchního soudu v Praze) i rozsudek soudu prvního stupně z 8. 9. 2008 (č.j. 66 C 39/2007-59 Městského soudu v Praze) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu. Dovolatelé již ve své žalobě zdůrazňovali základní námitku proti postupu správního orgánu při vyvlastnění pozemku, když tu totiž bylo možné, ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., dosáhnout cíle, sledované vyvlastněním, dohodou a když tak nebyly splněny podmínky pro vyvlastnění podle tohoto zákonného ustanovení. Lze v této souvislosti poukázat i na to, uváděli dovolatelé, že teprve dopisem z 19. 4. 2005 sdělil ředitel odboru správy majetku Magistrátu hlavního města Prahy spoluvlastníkům vyvlastňované nemovitosti, že je pro Magistrát hlavního města Prahy vhodnější a časově méně náročné dokončit vyvlastňovací řízení než vyhledat a vytipovat náhradní pozemek pro vlastníky pozemku navrhovanou směnu pozemků, přitom ovšem již rozhodnutím z 13. 4. 2005 bylo rozhodnuto o vyvlastnění, takže toto rozhodnutí bylo vydáno v době, kdy ještě probíhalo jednání ohledně směny pozemků, ze strany vyvlastňovacího orgánu nebyl na snahu o uzavření dohody vůbec brán zřetel a na jednání o dohodu nebyla brán ze strany tohoto orgánu vážně, důraz byl kladen jen na urychlení procesu vyvl