28 Cdo 3281/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3281/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:28 Cdo 3281/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.3281.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1244/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3281/2025-262 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalované: ATEA PRAHA, s.r.o., IČO 25086405, se sídlem v Chrášťanech, Plzeňská 43, zastoupená Mgr. Gabrielou Knapovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Svitákova 2729/10, o zaplacení 1 177 389 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 386/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2025, č. j. 23 Co 233/2024-195, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 23 Co 233/2024-195, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 8. 2024, č. j. 16 C 386/2023-166, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 1 177 389 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení a povinnosti žalované uhradit soudní poplatek (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu). 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Kladla otázku hodnocení znaleckého posudku určujícího výši obvyklého nájemného za užívání dvaceti pozemků a části pozemku odpovídající spoluvlastnickému podílu ve vlastnictví žalobkyně, situovaných v areálu provozovaném žalovanou v k. ú. Chrášťany u Prahy, zčásti zastavěných stavbami žalované. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4930/2009, ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012, ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, a ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, a na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2124/19. Tázala se dále, zda je pasivně věcně legitimována též k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků stavbami bezprostředně nezastavěných, zvláště je-li posuzovaný areál užíván též dalšími subjekty. Uváděla, že se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018. Vytýkala rovněž, že projednávaná věc dle § 112 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nebyla spojena s jinou věcí – řízením o vydání bezdůvodného obohacení vedeným u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 41 C 174/2021 mezi týmiž účastníky stran týchž pozemků toliko za jiné období. Měla za to, že se tím odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2516/2019 (nesprávně uvádí 22 Cdo 2519/2019) a ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 40/2013. Současně v postupu odvolacího soudu spatřuje rozpor s nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 1765/14, ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2013/10, a ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 236/13. Konečně upozorňovala na nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a jeho nesprávná skutková zjištění. 3. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 4. Podle § 237 o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 5. Judikatura Nejvyššího soudu se ustáleně přiklání k názoru, že protiprávním užitím cizí hodnoty (srov. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. z.“) je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku přitom dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem a v jaké intenzitě své vlastnické právo ke stavbě realizuje, nebo zda užívání stavby přináší zisk, případně komu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012, ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1644/2019, a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017). Jde-li současně o pozemky funkčně související s určitou stavbou, je obohacujícím se subjektem ve smyslu shora řečeného právě její vlastník (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3348/2015, ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1265/2018, ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1688/2023, či ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 672/2024). Předpokladem existence funkčně propojeného souboru nemovitostí přitom nemusí být ani jeho oplocení (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017) a bezdůvodné obohacení (v případě protiprávního užití zastavěných pozemků a s nimi funkčně souvisejících pozemků stavbami bezprostředně nezastavěných) vzniká bez ohledu na intenzitu skutečného užívání (jakou konkrétní plochu takto definovaného areálu obohacený užíval či jak často, případně kolikrát, konkrétně se zde zdržoval; srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99, ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4753/2017, či ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011) a okolnost, že pozemky užívá více subjektů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 651/2017). 6. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dále ustálena v tom smyslu, že peněžitá náhrada za protiprávní užití cizí hodnoty (§ 2999 odst. 1 o. z.) musí být poskytnuta ve výši (zpravidla) obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99, a ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, nebo v režimu aktuální právní úpravy rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 214/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1085/2024, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2803/2023). Určování výše bezdůvodného obohacení, které v konkrétním případě odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase, se neobejde bez skutkových zjištění podpořených spolehlivými podklady, jež jsou zpravidla představovány znaleckými posudky. Obecně bývá úsudek o v místě a čase obvyklém nájemném založen na ceně užívacího práva srovnatelných nemovitostí. Nelze-li porovnávací metody využít, musí soud, respektive znalec, nedostatek obdobných nemovitostí reflektovat a s ním se vypořádat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3138/2012, či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1265/2018). Uvedené absenci komparativního materiálu je zapotřebí též přizpůsobit kritéria ocenění a při stanovení obo