28 Cdo 3310/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3310/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2018 Spisová značka:28 Cdo 3310/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.3310.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Obec Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 34 předpisu č. 128/2000Sb. § 2991 o. z. § 2999 o. z. § 243e odst. 1,2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3310/2018-167 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce PriFin a.s., se sídlem v Praze 8, Libeňský ostrov 1555, IČ 264 34 458, zastoupeného Mgr. Martinem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, proti žalované Městské části Praha 15, se sídlem v Praze 15, Boloňská 478/1, IČ 002 31 355, zastoupené JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská 1799/4, o zaplacení částky 678.325,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 387/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2018, č. j. 54 Co 270/2017-120, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2018, č. j. 54 Co 270/2017-120, se - vyjma části výroku I., jíž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. května 2017, č. j. 17 C 387/2016-53, ve výroku II. ohledně částky 525,- Kč potvrzen - zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 10 (po připuštění změny žaloby) rozsudkem ze dne 19. 5. 2017, č. j. 17 C 387/2016-53, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 104.309,- Kč (výrok I.), v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 574.016,- Kč, žalobu zamítl (výrok II.), a žalobci stanovil povinnost zaplatit žalované částku 53.539,- Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.). Soud prvního stupně tak rozhodl o uplatněném nároku žalobce, jakožto vlastníka pozemku par. č. XY v k. ú. XY (dále jen „předmětný pozemek“), na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout tím, že v období od 19. 10. 2013 do 19. 10. 2016 byl tento pozemek bezesmluvně užíván jako veřejné prostranství obyvateli Městské části Praha 15. Z provedeného dokazování, včetně znaleckého posudku vypracovaného dne 6. 2. 2017 znaleckým ústavem IRA spol. s r. o. (§ 127a o. s. ř.), předloženého žalovanou, a výslechu zpracovatele posudku Ing. Vladimíra Kellera, zjistil, že předmětný pozemek byl v rozhodném období užíván jako veřejná zeleň, že je nezpevněný, zatravněný, že se na něm nachází porost okrasného charakteru, že nejde o stavební pozemek ve smyslu § 9 zák. č. 151/1997 Sb., když územní plán v tomto směru není rozhodující, a že výše obvyklého nájemného za jeho užívání v období od 1. 1. 2014 do 19. 10. 2016 (dále též jen „rozhodné období“) činí celkem 104.309,- Kč, neboť znalec vycházel z toho, jakým způsobem byl pozemek užíván. Při právním posouzení věci dospěl soud prvního stupně - s odkazem na § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) - k závěru, že žalovaná se na úkor žalobce v rozhodném období bezdůvodně obohatila v částce stanovené znaleckým posudkem, o jehož správnosti neměl důvod pochybovat. Za nesprávný považoval názor žalobce, že při stanovení výše bezdůvodného obohacení představujícího nájemné za užívání předmětného pozemku je třeba vycházet z cenového předpisu vydaného Ministerstvem financí, tedy z ceny 120,- Kč/m2, neboť tuto částku je třeba považovat za maximální cenu, která nesmí být překročena, což neznamená, že obvyklá cena nemůže být v konkrétním případě nižší (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1332/2012). Soud prvního stupně proto co do částky 104.309,- Kč žalobě vyhověl a ve zbývající části ji jako nedůvodnou zamítl (částečně pro žalovanou důvodně vznesenou námitku promlčení nároku za dobu od 19. 10. 2013 do 31. 12. 2013, když žaloba byla podána dne 19. 10. 2016). K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, č. j. 54 Co 270/2017-120, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. co do částky 525,- Kč potvrdil a jinak jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 573.491,- Kč (výrok I.); dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 166.728,60 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Buchty (výrok II.) a České republice na účet Městského soudu v Praze náklady řízení ve výši 9.514,- Kč (výrok III.). Odvolací soud přihlédl k námitce žalobce, že již v řízení před soudem prvního stupně navrhl vyžádání znaleckého posudku, přičemž „s ohledem na sporné otázky charakteru předmětného pozemku“, shledal tuto námitku důvodnou. Proto dokazování doplnil (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) revizním znaleckým posudkem vypracovaným Znaleckým ústavem - nemovitosti ČR, s. r. o., ze dne 10. 1. 2018, „podpořeným výslechem pověřené zaměstnankyně zpracovatele – I. Z.“. Z tohoto posudku vzal za prokázané, že obvyklé nájemné za užívání předmětného pozemku v období od 19. 10. 2013 do 19. 10. 2016 činilo celkem 726.900,- Kč a v období od 1. 1. 2014 do 19. 10. 2016 činilo 677.800,- Kč, neboť jde o pozemek, který je v územním plánu ve funkčním využití jako OV - všeobecně obytná, že na jeho okrajových částech vedou inženýrské sítě, že má potenciál zastavitelnosti do budoucna, byť je evidován jako ostatní plocha se způsobem využití jako zeleň, přičemž znalecký ústav vycházel z obvyklé ceny za službu požadovaného nájemného pozemků hl. m. Prahy pronajímaných občanům podle cenových výměrů Ministerstva financí č. 1 pro jednotlivé roky, a to maximálně ve výši 120,- Kč/m2/rok. Ke znaleckému posudku předloženému žalovanou znalecký ústav uvedl, že nesprávně aplikoval metodiku při stanovení obvyklého nájemného a že jeho závěry jsou chybné, když složitými výpočty a grafy byly zpracovány chybné vstupní údaje, přičemž výsledná cena obvyklá – 481,- Kč/m2 je mimo jakoukoliv relaci obvyklé ceny pozemků teoreticky zastavitelných na území hl. m. Prahy, neboť předmětný pozemek má potenciál zastavitelnosti, a to s ohledem na platný územní plán. Vzhledem k těmto závěrům revizního znaleckého posudku odvolací soud dále dokazování doplnil výpisy z cenové mapy stavebních pozemků hl. m. Prahy, z nichž vzal na prokázané, že předmětný pozemek byl v rozhodném období až do současnosti evidován jako pozemek stavební s cenou ve výši 2.050,- Kč/m2 (roky 2013 a 2014) a ve výši 2.730,- Kč (roky 2015 až 2018). Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že při stanovení výše náhrady za bezdůvodné obohacení za užívání pozemku ve vlastnictví žalobce v rozhodném období je třeba vycházet z ceny stanovené revizním znaleckým posudkem, a to s ohledem na charakter pozemku, především pak s ohledem na potenciál jeho zastavitelnosti s přihlédnutím ke skutečnosti, že je veden v cenové mapě hl. m. Prahy jako stavební, i když formálně pozemkem stavebním není. K námitkám žalované k tomuto znaleckému posudku odvolací soud uvedl, že obsahuje všechny náležitosti ve smyslu § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. a že při jeho hodnocení vycházel ze závěrů uvedených ve Stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls 3/80, uveřejněném pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 23 Cdo 411/2009. Shodně se soudem prvního stupně pak odvolací soud přihlédl k námitce promlčení vznesené žalovanou za období od 19. 10. 2013 do 31. 12. 2013 (§ 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013), neboť ze žalobních tvrzení vyplynulo, že žalobci bylo známo již v průběhu roku 2013, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a kdo se na jeho úkor obohatil. Odvolací soud uzavřel, že žalobci vůči žalované vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 677.800,- Kč, kterážto částka podle jeho názoru odpovídá výši obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku za dobu od 1. 1. 2014 do 19. 10. 2016, jakož i dosavadní judikatuře soudů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 452/2017, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 327/2014, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5693/2015, a ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2830/2015), neboť není vyšší než částka stanovená podle cenových výměrů Ministerstva financí č. 1 pro jednotlivé roky v rozhodném období, a to v maximální sazbě 120,- Kč/m2/rok. Proti měnící části výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (posuzováno dle jeho obsahu), jež má za přípust