28 Cdo 3341/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3341/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 10. 2013 Spisová značka:28 Cdo 3341/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3341.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dědění Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 10. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.11.2013 31.12.2013III.ÚS 3576/13 I.ÚS 4035/13JUDr. Vladimír Kůrka JUDr. Ludvík David- odmítnuto- 20.1.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3341/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně České republiky – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovaným 1. F. V., zastoupenému JUDr. Petrem Turoněm, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 17, a 2. M. Z., zastoupenému JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem Říčany, Rooseveltova 101, o zaplacení 2.377.747,- Kč, 122.900,- EUR a 6.190,- USD s příslušenstvím, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, č. j. 32 Co 461/2010 – 238, 32 Co 534/2011, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, č.j. 32 Co 461/2010 – 238, se ve výroku I. bodě 1 a souvisejících výrocích II., III. a IV. zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. II. Dovolání druhého žalovaného se odmítá. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným nemá žádny z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 5. 2008 domáhala zaplacení 2.377.747,- Kč, 122.900,- EUR a 6.190,- USD, vše s příslušenstvím na F. V. (dále též jen „prvý žalovaný“) a M. Z. (dále též jen „druhý žalovaný“) z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že u Okresního soudu Praha – východ bylo pod sp. zn. 25 D 403/2006 vedeno dědické řízení po zůstavitelce J. S., která zanechala dvě závěti (zůstavitelka zanechala i další dvě starší závěti, v nichž však ustanovuje svým dědicem K. V., který zůstavitelku J. S. předemřel a proto dál nebudou zmiňovány) a nezanechala žádných zákonných dědiců. Podle neuniverzální závěti ze dne 1. 9. 2005 se měli jejími dědici stát D. T. a M. Z. (druhý žalovaný). Podle univerzální závěti ze dne 23. 1. 2006 se jejími dědici měli stát M. Z. (druhý žalovaný), D. T., F. V. (prvý žalovaný) a P. B. Na základě znaleckých posudků bylo zjištěno, že J. S. nebyla v čase sepsání závěti ze dne 23. 1. 2006 schopna činit právní úkony. Protože D. T., M. Z. a stát pokládali závěť ze dne 23. 1. 2006 za neplatnou, uložil jim Okresní soud Praha – východ podat návrh na určení, že dědicům z této závěti nesvědčí dědické právo. Dále žalobkyně uvedla, že J. S. na základě usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 14. 12. 2005, č.j. 25 D 1337/2004 – 85, nabyla jako spolužijící osoba jednu třetinu pozůstalosti po K. V. Dne 23. 1. 2006 J. S. podepsala i plnou moc, kterou zmocnila prvního žalovaného k převodu finančních prostředků z účtů po K. V. Také tato plná moc je s ohledem na znalecké posudky ohledně nezpůsobilosti k právním úkonům neplatná. Přesto na základě uvedené plné moci převedl první žalovaný z účtů po K. V. částky 2.377.747,- Kč, 122.900,- EUR a 6.190,- USD na své účty. V průběhu dědického řízení po J. S. bylo při soupisech v jejím bydlišti nalezeno několik závětí K. V., z nichž závěť ze dne 9. 7. 1980 byla jediná platná a v ní K. V. ustanovil svým univerzálním dědicem Papežskou kolej Nepomucenum se sídlem v Římě (dále jen „Papežská kolej“), přičemž část konkrétně určených věcí (knihy, známky, obrazy, hodinky, drahocenné věci) odkázal různým fyzickým osobám. Usnesením ze dne 7. 5. 2008, č.j. 25 D 403/2006, ustanovil Okresní soud Praha – východ žalobkyni správcem dědictví k vymáhání pohledávek J. S. spočívajících ve finančních prostředcích převedených z účtů po K. V. Protože první žalovaný tvrdil, že všechny převedené peníze nemůže vrátit vzhledem ke skutečnosti, že finanční prostředky převedl na druhého žalovaného, navrhla žalobkyně, aby oběma žalovaným uložil soud povinnost zaplatit výše uvedené částky společně a nerozdílně do dědictví po J. S. Druhý žalovaný ve svém vyjádření (č. l. 11) uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, protože nikdy žádné peníze od paní S. neobdržel. Obdržel pouze 500.000,- Kč od prvního žalovaného, který mu tyto prostředky předal jako dar od paní S. za to, že se o ni i o pana V. dlouhou dobu staral. Nakonec vyjádřil nesouhlas se společnou a nerozdílnou odpovědností, protože každý z žalovaných byl v jiném vztahu k paní S. i panu V. První žalovaný namítal (č. l. 15), že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby, protože usnesení, kterým byla ustanovena správcem dědictví, nabylo právní moci 10. 11. 2008, přičemž žaloba byla podána již dne 23. 5. 2008. Dále uvedl, že druhý žalovaný od něj přijal částku 2.250.000,- Kč, nikoliv jen 500.000,- Kč jak tvrdil druhý žalovaný. Následně vyjádřil souhlas s druhým žalovaným, že neexistuje důvod, pro který by měli být oba žalovaní zavázaní společně a nerozdílně. Upozornil, že stejný nárok uplatňuje na žalovaných i pravý dědic – Papežská kolej a navrhl zamítnutí žaloby. Z důvodu probíhajícího sporu o určení dědiců bylo v souzené věci řízení přerušeno, protože se v řízení o určení dědiců řešila otázka důležitá i pro souzenou věc, a sice zda byla zůstavitelka J. S. schopna dne 23. 1. 2006 činit právní úkony. Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 4 C 53/2008 (kopie na č.l. 24), rozhodl, že ze závěti ze dne 23. 1. 2006 nesvědčí žádnému z účastníků dědické právo po J. S., protože je neplatná z důvodu těžké duševní poruchy zůstavitelky v čase vyhotovení závěti. Podáním ze dne 21. 10. 2009 žalobkyně navrhovala změnu petitu, kdy částky v cizí měně přepočítala na české koruny, s výjimkou těch finančních prostředků, které první žalovaný převedl na své devizové účty. Nově tak požadovala zaplacení celkem 5.758.388,50,- Kč, 5.427,90,- EUR a 4.170,10,- USD do dědictví po J. S. Zároveň v reakci na dosavadní průběh řízení nově uvedla, že první žalovaný převedl na druhého žalovaného pouze část finančních prostředků z účtu po K. V. ve výši 2.260.000,- Kč a proto co do zbytku předmětu řízení vzala žalobu vůči druhému žalovanému zpět. Nově tedy požadovala po obou žalovaných společně a nerozdílně 2.260.000,- Kč s příslušenstvím a pouze po prvním žalovaném 3.498.388,50,- Kč, 5.427,90,- EUR a 4.170,10,- USD, vše s příslušenstvím. V průběhu řízení na jednání před soudem dne 26. 10. 2009 (č. l. 37) první žalovaný uplatnil námitku promlčení, neboť promlčecí doba v případě neplatnosti plné moci ze dne 23. 1. 2006 uběhla dne 23. 1. 2008. Žalobkyně uvedla (č. l. 43), že k dispozicím s finančními prostředky prvním žalovaným došlo 15. 2. 2006 a 16. 3. 2006, přičemž však subjektivní promlčecí doba nemohla začít plynout dřív než dne 18. 7. 2006, kdy měla žalobkyně první možnost seznámit se se spisem. Na jednání dne 16. 11. 2009 zástupce prvního žalovaného uvedl (č. l. 47), že jeho mandant uzavřel dne 2. 3. 2009 s Papežskou kolejí, jakožto pravým dědicem dohodu o narovnání, podle níž plnil (dohoda a doklady o plnění na č. l. 50 – 59), a podle které se Papežská kolej zavázala vzít zpět svou žalobu podanou dne 18. 12. 2008, kterou se domáhala vydání bezdůvodného obohacení po prvním žalovaném (srov. č. l. 53). Zástupce druhého žalovaného učinil na témž jednání (č. l. 48) nesporným, že druhý žalovaný obdržel od prvního žalovaného celkem 2.260.000,- Kč, přičemž 10.000,- Kč z celkové částky činila náhrada nákladů vynaložených na pohřeb paní S. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 3. 201, č.j. 4 C 213/2008 – 116, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 5. 2010, č. j. 4 C 213/2008 – 123, rozhodl tak, že prvnímu žalovanému uložil povinnost zaplatit Okresnímu soudu pro Prahu-východ pro nabyvatele dědictví po J. S. 132.502,- Kč, 30,- EUR a 48,- USD, to vše s příslušenstvím (výrok I.). Žalobu vůči prvnímu žalovanému co do částek 3.365.886,- Kč, 4.122,- USD a 5.397,- EUR s příslušenstvím zamítl (výrok II.). Oběma žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit Okresnímu soudu pro Prahu-východ pro nabyvatele dědictví po J. S. 2.260.000,- Kč s příslušenstvím (výrok III.). Řízení o úrok z prodlení z částek 5.758.388,- Kč, 5.427,- EUR a 4.170,- USD od 13. 11. 2007 do 22. 1. 2008 zastavil (výrok IV.). Žalobci uložil povinnost zaplatit prvnímu žalovanému 20 % nákladů řízení (výrok V.). Rozhodl, že ve vztahu žalobce a druhého žalovaného nemá žádny z nich právo na n