28 Cdo 3343/2024 – Nejvyšší soud

28 Cdo 3343/2024-284 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) O. K., a b) I. K., obou zastoupených JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, za účasti hlavního města Prahy, identifikační číslo osoby 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 319/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2024, č. j. 72 Co 111/2024-231, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 717,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Šťovíčka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 10, Malostranské náměstí 5/28. III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 896 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Šťovíčka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 10, Malostranské náměstí 5/28. O d ů v o d n ě n í : 1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 14 C 319/2022-161, poté, co výrokem I zastavil řízení v části o převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v katastrálním území XY (vymezených geometrickým plánem č. 1796-161/2020, vypracovaným Ing. Pavlem Beránkem), výrokem II nahradil projev vůle žalované uzavřít s oběma žalobkyněmi (nabývajícími, oprávněnými osobami) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (odděleného z pozemku parc. č. XY geometrickým plánem č. 1948-204/2023, vypracovaným Ing. Janem Nedomou), výrokem III pak dále nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní b) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (taktéž odděleného z pozemku parc. č. XY posledně označeným geometrickým plánem Ing. Jana Nedomy), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV a V). 2. K odvolání žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 72 Co 111/2024-231, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil jej ve výrocích IV a V jen tak, že žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III a IV). 3. Soudy bylo rozhodováno o žalobkyněmi uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“). Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že restituční nárok žalobkyň coby oprávněných osob nebyl dosud plně uspokojen v důsledku liknavého postupu žalované (a jejího předchůdce). Podle soudy současně přijatého závěru žalobkyním přiřknuté pozemky nejsou k danému účelu nevhodné (z vlastnictví státu nepřevoditelné) a jejich cena nepřevyšuje hodnotu neuspokojeného nároku. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná (dále i jako „dovolatelka“), spatřujíc pochybení odvolacího soudu v tom, že nepovažoval za důvodné jí uplatněné námitky vůči postupu soudu prvního stupně v řízení; dovolatelka míní, že tím bylo současně porušeno jí zaručené právo na spravedlivý proces. Konkrétně vytýká, že po změně žaloby nebyly „lustrovány“ (zjišťovány) všechny rozhodné okolnosti zejm. co do možných překážek převoditelnosti pozemků jako náhradních podle zákona č. 229/1991 Sb., kdy pokládá jako otázku v rozhodování dovolacího soudu neřešenou, zdali po změně žaloby je nová „lustrace“ potřebná či nikoliv. Za rozporný s rozhodovací praxí dovolacího soudu považuje závěr, že nové skutečnosti a důkazy lze uplatnit v odvolacím řízení navzdory § 205a o. s. ř., ačkoliv byli účastníci v řízení poučeni podle § 118a a § 119 o. s. ř. Další otázkou směřuje i k tomu, lze-li posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (zde ocenění náhradních pozemků) nahradit úvahou soudu, a vytýká, že v tomto směru soudy nedoplnily znalecké dokazování. Shrnuje, že neprovedením důkazů jí bylo znemožněno prokázat relevantní tvrzení a bylo jí upřeno právo hájit se v přítomném sporu. Navrhuje se, aby rozsudky obou soudů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Spolu s dovoláním učinila dovolatelka i návrh na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, o němž Nejvyšší soud (samostatně) rozhodl usnesením ze dne 4. 12. 2024, č. j. 28 Cdo 3343/2024-275. 6. K dovolání jakož i v něm obsaženému návrhu na odložení právní moci napadeného rozhodnutí podaly žalobkyně nesouhlasné vyjádření. 7. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 8. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). 10. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). 11. Svými námitkami mířícími na (tvrzená) procesní pochybení soudu prvního stupně, jimž pak odvolací soud nepřiznal důvodnost ani relevanci, dovolatelka vystihuje vady řízení, nikoliv způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. Poukaz na vady řízení (i byl-li by důvodný) nemůže založit přípustnost dovolání; k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, (jen) je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5963/2017, ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1840/2019, či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1517/2019). 12. Formuluje-li pak dovolatelka v rámci jí uplatněné argumentace i otázku, zda po provedené změně žaloby (co do požadovaných náhradních pozemků) je soud povinen „lustrovat“ (zjišťovat) rozhodné skutečnosti ohledně vhodnosti (převoditelnosti) náhradních pozemků (a vytýká-li, že jí v tomto směru nebyl dán dostatečný prostor k uplatnění dalších skutečností a označení důkazů), nelze než uvést, že na řešení takto kladené otázky napadené rozhodnutí ani nezávisí (a otázka tedy ani nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.). V přítomné věci žalobkyně nerozšířily (a zásadně nezměnily) žalobu o požadavek na převod dalších (jiných) pozemků, ale v tomto směru toliko omezily předmět řízení (nadále požadovaly pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, oddělené geometrickým plánem z pozemku parc. č. XY v k. ú. XY), k němuž již dříve v plném rozsahu proběhlo dokazování a jehož závěry jsou tak použitelné na oba předmětné pozemky (jež se kryjí s původně žádanými částmi pozemku parc. č. XY v podobě parcel č. XY a č. XY a jde tedy o pozemky téže polohy a charakteristiky, lišící se toliko svou /menší/ výměrou). 13. Rozhodnutí odvolacího soudu není založeno ani na řešení otázek týkajících se výkladu a aplikace § 205a o. s. ř. (jde-li o tam normované omezení odvolacích důvodů). Odvolacím soudem zmíněný argument, že žalovaná ani