28 Cdo 3388/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3388/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 9. 2025 Spisová značka:28 Cdo 3388/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.3388.2024.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 12/1945 Sb. § 1 předpisu č. 33/19451 Sb. § 4 odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb. § 2 předpisu č. 243/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3388/2024-1603 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: Lesy České republiky, s.p., identifikační číslo osoby 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, zastoupený JUDr. Janem Nemanským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, za účasti: 1) I. H.-D., zastoupená JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, 2) C. D., zastoupený JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, 3) P. S., 4) R. D., zastoupený JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, 5) Y. D., zastoupená JUDr. Václavem Zemanem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 97/9, a 6) A. L., zastoupená JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu o vydání nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 67/2019, o dovoláních účastníků 2), 4) a 6) a účastnice 5) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2024, č. j. 18 Co 355/2022-1434, takto: I. Dovolání účastníků 2), 4), a 6) se odmítá. II. Dovolání účastnice 5) se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 10. 2021, č. j. 33 C 67/2019-855, jímž bylo „změněno“ (materiálně nahrazeno) rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 28. 11. 2018, 1RP 3470/2013-523102 (1519/91), č. j. SPU 538721/2018 ve znění opravného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 11. 1. 2019, sp. zn. 1RP 3470/2013-523102, č. j. SPU 013007/2019, PÚ 1519/91, tak, že účastníci 1), 2), 3), 4), 5) a 6) nejsou vlastníky (podílovými spoluvlastníky v tam uvedených podílech) ve výroku blíže označených pozemků, ležících v katastrálním území Hajany. 2. Soudy bylo rozhodováno v řízení podle části páté (§ 244 a násl.) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve věci vlastnictví oprávněných osob (§ 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), o níž dříve rozhodl pozemkový úřad shora označeným rozhodnutím. 3. Meritorní rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na aprobaci soudem prvního stupně učiněné konkluze, že zemědělský majetek, původně patřící právní předchůdkyni účastníků paní M. D. (zemř. XY), byl konfiskován podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále jen „dekret č. 12/1945 Sb.“), na podkladě vyhlášky Okresního národního výboru Brno-venkov ze dne 18. 7. 1945 (dále i jen jako „konfiskační vyhláška“) coby majetek patřící osobě německé národnosti (k níž se M. D. po desetiletí kontinuálně hlásila i před rokem 1934, kdy byla prohlášena za nesvéprávnou); opravným prostředkům proti konfiskační vyhlášce nebylo vyhověno (byly zamítnuty výměrem Okresního národního výboru Brno-venkov ze dne 30. 1. 1946, č. 9129/3-X/46, ve spojení s výměrem Zemského národního výboru ze dne 15. 7. 1947, č. 30287/VII/44/46, jimiž se tehdejší orgány věcně zabývaly mimo jiné i otázkou národnosti M. D. a i se zřetelem k jejímu vyřešení učinily závěr o naplnění předpokladů pro konfiskaci zemědělského majetku podle zmíněného dekretu). 4. V situaci, kdy byla konfiskace majetku prokazatelně završena před 25. 2. 1948 (konfiskační výměr nabyl právní moci před uvedeným datem, nehledě na to, že ke konfiskaci docházelo ex lege, ke dni účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb., tj. ke dni 23. 6. 1945), lze podle odvolacího soudu uzavřít, že k přechodu majetku na stát v přítomné věci došlo před rozhodným obdobím (ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.), nadto nikoliv některým ze způsobů uvedených v § 6 odst. 1 cit. zákona (kdy odvolací soud neměl ani za prokázané, že by ke konfiskaci majetku došlo v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo šlo o projev politické persekuce). 5. Současně odvolací soud uzavírá, že účastníci nemají postavení oprávněných osob ani podle zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. (dále jen „zákon č. 243/1992 Sb.“), ve světle zjištění, že jejich předchůdkyně M. D. coby osoba německé národnosti ke dni 16. 3. 1939 (nejpozději však ke dni 10. 8. 1945) pozbyla československé státní občanství (podle § 1 odst. 1 ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské; v textu jen „dekret č. 33/1945 Sb.“) a do své smrti (26. 9. 1949) je nenabyla zpět (vzal-li její podpůrce zpět i žádost podle § 1 odst. 4 cit. dekretu, nehledě na to, že nebyly osvědčeny ani další dekretem stanovené podmínky pro zachování státního občanství, že by se M. D. buď činně zúčastnila boje za osvobození Československé republiky, nebo trpěla pod nacistickým nebo fašistickým terorem). S ohledem na učiněná zjištění měl odvolací soud za vyvrácené skutečnosti o státním občanství M. D. podávající se z potvrzení (osvědčení) Okresního úřadu Brno-venkov ze dne 19. 3. 1999, a za naplněné neměl ani podmínky tzv. funkcionálního občanství ve smyslu odkazované judikatury Ústavního soudu. 6. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním účastníci 2), 4) a 6), a dále (samostatně) i účastnice 5). Co do přípustnosti dovolání mají dovolatelé za to, že se odvolací soud při řešení pro rozhodnutí určujících otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu, a současně dovozují, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené; co do důvodu dovolání ohlašují, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé zpochybňují závěr o konfiskaci předmětného majetku M. D. podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., namítajíce, že ke dni její smrti (26. 9. 1949) nebylo rozhodnuto o její žádosti o výjimku podle § 1 odst. 2 cit. dekretu, z čehož dovozují, že ve vztahu k její osobě nebylo ukončeno konfiskační řízení a že k odnětí majetku došlo až v rozhodném období ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., a to způsobem naplňujícím restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. p), resp. r) cit. zákona. I proto, že v přítomné věci mají být aplikována již ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. (jejichž prizmatem dovolatelé usuzují na oprávněnost vzneseného požadavku na restituci majetku patřícího jejich předchůdkyni), považují dovolatelé za podstatné, aby se soudy zabývaly otázkou státního občanství jejich předchůdkyně M. D. Současně dovozují, že daná otázka byla závazně vyřešena potvrzením Okresního úřadu Brno-venkov ze dne 19. 3. 1999, jímž jsou soudy vázány a v občanskoprávním řízení nejsou oprávněny jej přezkoumávat či zpochybňovat důkazem opaku. Dovolatelé přitom obšírně vyvracejí jednotlivé závěry odvolacího soudu ústící v konkluzi, že M. D. pozbyla československé státní občanství a že jej nikdy nenabyla zpět a argumentují pro závěr opačný. V této souvislosti soudům vytýkají i jejich postup v rámci dokazování a hodnocení provedených důkazů k nastolené otázce. Podpůrně se dovolávají i závěrů vyslovených Ústavním soudem k problematice tzv. funkcionálního občanství; namítají, že i v tom případě, že jejich právní předchůdkyně československé státní občanství přece jen pozbyla, je na její postavení nezbytné pohlížet prizmatem odkazovaných judikaturních závěrů (citováno usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3346/20) jako na československou (resp. českou) státní občanku, jelikož minimálně od vydání zmíněného potvrzení (19. 3. 1999) stát s M. D. nakládal jako se svojí občankou. 7. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby jej zrušil