28 Cdo 3498/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3498/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 12. 2020 Spisová značka:28 Cdo 3498/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.3498.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Pozemní komunikace Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 12 předpisu č. 13/1997Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 3. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 699/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3498/2020-138USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně CALAMARI SE, se sídlem v Ostravě - Přívozu, Slovenská 1085/1a, IČO 28940423, zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Jurečkova 643/20, proti žalovanému Moravskoslezskému kraji, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, 28. října 2771/117, IČO 70890692, zastoupenému JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátu, Masarykovo nám. 91/28, o zaplacení částky 86.572 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 157 C 26/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 2020, č. j. 8 Co 346/2019-81, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.904,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Burečka, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Jurečkova 643/20. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaného výrokem I. rozsudku ze dne 14. 1. 2020, č. j. 8 Co 346/2019-81, rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2019, č. j. 157 C 26/2016-58, v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, pokud byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 86.572 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 25. 9. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 106.813 Kč za dobu od 25. 9. 2016 do 27. 9. 2018, potvrdil, ohledně náhrady nákladů řízení jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 71.375 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Burečka; dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 11.810 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Burečka (výrok II.) Soudy obou stupňů takto rozhodly o žalobě, jíž se žalobkyně - po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 106.813 Kč s příslušenstvím (která jí byla zaplacena příspěvkovou organizací zřízenou žalovaným - Správou silnic Moravskoslezského kraje) a poté, co řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno - domáhala zaplacení částky 86.572 Kč s příslušenstvím jako náhrady za bezdůvodné obohacení za období od 9. 10. 2014 do 21. 9. 2016 vzniklého žalovanému bezesmluvním užíváním pozemků ve vlastnictví žalobkyně - parc. č. 1933, 1940, 1941 a parc. č. 3051/2 v k. ú. Místek, obci Frýdek-Místek, na nichž se nachází, mimo jiné, násyp a chodník pro pěší a jež jsou součástí pozemní komunikace - silnice II. třídy č. II/473 ve vlastnictví žalovaného. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť provedeným dokazováním bylo prokázáno, že stavba chodníku včetně násypu byly součástí stavby komunikace II/473, jak to vyplývá z kolaudačního rozhodnutí odboru dopravy ONV ve Frýdku-Místku ze dne 5. 11. 1987, č. j. Dopr. 895-281/lf/87-Fi, jímž povolil užívání stavby „VO mostu ev. č. 473-006 ve Frýdku-Místku, stavebních objektů 101Rekonstrukce silnice LL/473, 102 Křižující komunikace, 103 Příjezd do Selika, 251 Opěrná zeď, která obsahuje mj. rekonstrukci silnice v délce 682 m, šíře kat. M 14,5 s provizorním propojením se stávající silnicí na Frýdecké straně, s tím, že opěrná zeď řeší výškový rozdíl mezi příjezdem do Selika a hlavní trasou, přičemž dále v bodě 2 podmínek bylo uvedeno - drobné nedostatky jsou stanoveny následující podmínky - dokončení povrchové úpravy chodníku do 30. 11. 1987 a dokončení svahování násypu včetně osetí do 31. 12. 1987“, a že chodník na levé straně silnice není zařazen v pasportu místních komunikací, jak bylo zjištěno ze sdělení Statutárního města Frýdek-Místek, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 17. 10. 2016. Taktéž znalec Ing. Tomáš Malina ve znaleckém posudku ze dne 31. 10. 2016, jímž byl proveden důkaz v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 155 C 49/2014 (na čl. 60-71), jakož i v daném řízení, v tomto posudku uvedl, že „násyp vznikl v souvislosti se stavbou mostu, že dříve tam nebyl a slouží k překonání výškové nerovnosti terénu, když silnice by bez násypu existovat nemohla, neboť bylo zapotřebí propojit silnici se stávajícím terénem, který byl níže, a kdy jiný způsob využití plochy násypu je vyloučen, takže hlavním využitím násypu je umístění a užívání silnice“. Pokud znalec uvedl, že chodník na levé straně není součástí silnice v průtahu městem, nýbrž samostatnou místní komunikací pro pěší, jedná se dle odvolacího soudu již o právní hodnocení znalce, které mu nepřísluší a kterým soud vázán není. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že násyp je součástí silnice II/473 dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 13/1997 Sb.“), které platí i pro průjezdní úseky silnic (přičemž násyp nepatří mezi odchylky vyjmenované v § 14 tohoto zákona), a protože na tomto náspu je umístěn rovněž chodník na levé straně, pak i ten je součástí dané silnice; nemůže se tak jednat „o samostatnou stavbu a samostatnou nemovitost“ ve vlastnictví Statutárního města Frýdek-Místek, jak žalovaný namítal, přestože se o chodník toto město stará, provádí na něm údržbu, včetně náspu a zeleně na něm se nacházející. Stejně tak za bezpředmětnou považoval odvolací soud i obranu žalovaného, že chodník a násyp neužívá, že je užíván veřejností, neboť rozhodující je, že ani Statutární město Frýdek-Místek nevede daný chodník - komunikaci v pasportu místních komunikací (dle § 9 odst. 2 tohoto zákona platí, že vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vede evidenci jím vlastněných pozemních komunikací). Odvolací soud uzavřel, že pro právní posouzení věci je rozhodující, že předmětný násyp je nezbytnou součástí ke konstrukci silnice a jejímu následnému provozu a že součástí násypu je i předmětný sporný chodník na levé straně, který se tak stává součástí silnice II/473. Žalovanému proto v rozhodném období vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1838/2018, kterým bylo rozhodováno ve shodné věci totožných účastníků o dovolání žalovaného za předcházející období, v němž dovolací soud dovodil, že bezdůvodné obohacení vzniká v důsledku bezesmluvního umístění dotčené komunikace a jejích součástí na pozemcích vlastněných žalobkyní na úkor žalobkyně, a to i případně v rozsahu odpovídajícím užívání nezastavěné, ale k provozu komunikace nezbytné plochy), ohledně jehož výše soud prvního stupně správně dovodil, že představuje peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání věci, respektive v této věci částku omezenou cenovými předpisy, jež byla mezi účastníky nesporná, a to ve výši 40 Kč za 1 m2 a rok. Odvolací soud odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2056/2009, v němž dovolací soud uvedl, že vlastník pozemku, který byl pozemní komunikací obestavěn (např. trávník ve středu křižovatky), nebo ke komunikaci bezprostředně přiléhá (např. příkop, násep, svah, úzký pruh zeleně) se může dostat do stejné situace jako vlastník pozemku, jemuž jiný znemožnil přístup na jeho pozemek, a tím i jeho běžné užívání. Takové pozemky je proto třeba považovat za pozemky užívané vlastníkem komunikace za předpokladu, že jejich obestavění či přilehlost k pozemní komunikaci znemožňuje vlastníkovi užívat předmětných pozemků. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodu jím tvrzeného nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že odvolací soud „nesprávně vyhodnotil právní otázku v souvislosti s vymezením silničního pozemku silnice II/473, vymezeného dle § 11 ZPK, který prochází pozemky ve vlastnictví žalobce, a následně pak dovodil nesprávnou odpovědnost odvolatele za jeho bezdůvodné obohacení na úkor žalobce“. D