28 Cdo 3535/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3535/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2007 Spisová značka:28 Cdo 3535/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3535.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3535/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Ivy Brožové o dovolání dovolatele a. s. D. p., U. (v likvidaci), zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 28. 8. 2006, sp. zn. 18 Co 431/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 C 31/2006 (žalobce D. p., U., a. s. v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalované T. S.-K., zastoupené advokátem,  o určení neplatnosti dohody o vydání věci), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalující akciové společnosti, podané u soudu 21. 3. 2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město z 30. 5. 2006, čj. 13 C 31/2006-32. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba akciové společnosti (v likvidaci) D. p., U., P., o určení, že je neplatná dohoda o vydání ideálních 4/10 domu čp. 120 v P., Františkánská 7, uzavřená dne 20. 9. 1992 mezi státním podnikem D. p. P. a žalovanou T. S., a registrovaná bývalým Státním notářstvím P. pod sp. zn. RE 821/92. Žalující akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 10.225,  Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalující akciové společnosti (v likvidaci) proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 28. 8. 2006, sp. zn. 18 Co 431/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město z 30. 3. 2006, čj. 13 C 31/2006, potvrzen ve výroku o věci samé (označeném I.). Ve výroku o nákladech řízení (označeném II.) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalující akciová společnost je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.350,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalující akciové společnosti nebylo shledáno důvodným. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a ze zjištěného skutkového stavu dovodil právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Odvolací soud poukazoval na to, že předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení práva nebo právního vztahu (§ 80 písm. c/ občanského soudního řádu); určovací žaloba má povahu preventivní a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak není na místě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly a kde je žalobci k dispozici žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) občanského soudního řádu. Odvolací soud z toho dovozoval, že „i v případě, v němž lze žalovat o splnění povinnosti, je dán naléhavý právní zájem na určení ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu, jestliže ovšem je rozhodnutí o určovací žalobě způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva (a naopak určovací žaloba tak činí účinněji než jiné procesní prostředky)“. Pokud tu šlo o určení neplatnosti dohody o vydání věci, uzavřené podle zákona č. 403/1990 Sb., vycházel odvolací soud z právního názoru, dovozovaného ze soudní praxe, že by i vyhovění žalobě o určení neplatnosti takové dohody nestačilo k navrácení v předešlý stav, k obnovení vlastnických poměrů, panujících v době před účinností uvedené dohody, protože rozhodnutí určující neplatnost právního úkonu, týkajícího se nemovitosti, evidované v katastru nemovitostí, není listinou, která by byla způsobilá pro zápis vlastnického práva záznamem do katastru nemovitostí. Odvolací soud z toho dále dovozoval, že „žalobce by mohl mít právní zájem na určení neplatnosti dohody o vydání věci pouze v případě, že by doposud na základě takové dohody nebyl proveden vklad práva do katastru nemovitostí“. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba žalující akciové společnosti o neplatnost dohody o vydání ideálního podílu na nemovitosti podle ustanovení § 5 zákona č. 403/1990 Sb., která byla uzavřena 20. 9. 1992 mezi právním předchůdcem žalující akciové společnosti (jímž byl státní podnik D. p. v P.) a žalovanou T. S., a tato dohoda byla registrována bývalým Státním notářstvím P. (pod sp. zn. RE 821/92) a byla pak také předložena k zápisu do katastru nemovitostí Katastrálnímu úřadu P. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalující akciovou společnost v řízení zastupoval, dne 27. 9. 2006 a dovolání ze strany této žalující bylo podáno dne 5. 10. 2006 u Okresního soudu Plzeň-město, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod dovolatelka uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věcí (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatelka ve svém dovolání zdůrazňovala, že sama „při zpětné kontrole nároků oprávněných osob“ zjistila, že při uzavření dohody o vydání dílu nemovitosti žalované došlo k pochybení ze strany vydávajícího státního podniku D. p. P., když byl žalované T. S. vydán ideální podíl 4/10 na domě čp. 120 v P., Františkánská ulice č. 7, třebaže žalovaná nebyla oprávněnou osobou podle zákona č. 403/19990 Sb.; původní vlastník domu R. K. byl strýcem K. S., otce žalované T. S.-K., takže žalovaná není oprávněnou osobou podle § 3 zákona č. 403/1990 Sb. Přípustnost dovolání dovolávající se akciové společnosti bylo tu třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku v rozporu s hmotným právem. V daném případě posuzovaly soudy obou stupňů žalobu o určení neplatnosti dohody o vydání nemovitosti, k jejímuž uzavření došlo podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd. Podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména i o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení (§ 80 písm. c/ občanského soudního řádu) je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, anebo kde by bez tohoto určení se právní postavení žalobce stalo nejistým (srov. k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, jakož i závěry pod č. 53/1973, str. 187, téže Sbírky). V nálezu Ústavního soudu ČR z 20. 6. 1995, III. ÚS 17/95 (uveřejněném pod č. 35 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo k ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu vyloženo: „O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právo stalo nejistým, což znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotně právní situaci, v níž by objektivně, v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě“