28 Cdo 3604/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3604/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2025 Spisová značka:28 Cdo 3604/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.3604.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Bezdůvodné obohacení Darování Smlouva darovací Smlouva o zápůjčce (mutuum) (o. z.) Dotčené předpisy:§ 556 o. z. § 2055 o. z. § 2390 o. z. § 2991 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3604/2024-160 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Kočiščákem, advokátem se sídlem v Brně, Plotní 332/73, proti žalované A. H., zastoupené Mgr. Josefem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Kozí 26/4, o zaplacení 1 450 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 73/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 17 Co 121/2023-132, t a k t o : Rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 17 Co 121/2023-132, a Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 4. 2023, č. j. 42 C 73/2022-97, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 1 450 000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení s tvrzením, že obnos v uvedené výši žalobce dne 3. 5. 2019 převedl bezhotovostně na bankovní účet žalované, na podkladě účastníky uzavřené smlouvy o zápůjčce, a že žalovaná mu peníze ani poté, kdy k tomu byla vyzvána (dne 20. 9. 2021), nevrátila. 2. Okresní soud Brno-venkov (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 42 C 73/2022-97, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Uvedl, že na základě provedených důkazů nemá za spolehlivě prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (k dohodě stran, že přenechané peníze jsou žalované zapůjčeny), tedy že žalobce neunesl důkazní břemeno k těmto svým tvrzením. Jelikož v řízení nebyl zjištěn ani jiný právní důvod žalobcova plnění, z něhož by plynula povinnost žalované k zaplacení (vrácení) peněžité částky žalobci, nelze podle závěru soudu prvního stupně takto koncipované žalobě vyhovět. 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 6. 2024, č. j. 17 Co 121/2023-132, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud jako na správná odkázal na soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění i jeho právní posouzení, uzavíraje, že nebyly prokázány skutečnosti o uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. z.“). Aniž by doplnil či zopakoval dokazování, přisvědčil tvrzení žalované (reprodukovanému i soudem prvního stupně), že „jednání žalobce žalovaná správně vnímala jako velkorysý dar (…) k doplacení svého hypotečního úvěru“, tedy že mezi účastníky byla v ústní formě uzavřena darovací smlouva (§ 2055 o. z.) coby titul žalobcem poskytnutého plnění. Stejně tak jako soud prvního stupně, i odvolací soud považoval za nadbytečné a nepřípadné další žalobcem navrhované důkazy výpovědí označených svědků, s odůvodněním, že jde o osoby příbuzné účastníků, a že nebyli přímo účastni právnímu jednání účastníků. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dovolatel) dovoláním v rozsahu výroku I o věci samé. Přípustnost dovolání spatřuje v odklonu napadeného rozhodnutí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v dovolání odkazované) v otázce výkladu právního jednání, potažmo esenciálních náležitostí darovací smlouvy. Považuje za nesprávné, že odvolací soud věc posoudil toliko na podkladě tvrzení žalované, aniž by zkoumal, byl-li dán skutečný (shodný) úmysl obou smluvních stran peněžní prostředky darovat. Napadené rozhodnutí považuje dovolatel současně za nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud odkázal na zjištění nalézacího soudu, která ovšem soud prvního stupně neučinil (jde-li o uzavření darovací smlouvy), případně je založeno na odlišných skutkových závěrech bez provedení dokazování. K tomu dovolatel vytýká, že soudy odmítly provést další jím označené důkazy (výslechy navržených svědků) k prokázání právně významných okolností navzdory tomu, že žalobu současně zamítly pro neunesení důkazního břemene. Neměl-li pak soud za prokázané okolnosti o uzavření smlouvy o zápůjčce, bylo lze uplatněná tvrzení o přenechání peněz dle mínění dovolatele podřadit i institutu bezdůvodného obohacení. Dovolatel navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen, dodávaje, že popsanými defekty je stižen i rozsudek soudu prvního stupně, jestliže uplatněný nárok neposoudil právě ani jako bezdůvodné obohacení. 5. Žalovaná podala k dovolání nesouhlasné vyjádření, navrhujíc, aby je dovolací soud odmítl jako nepřípustné. 6. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 7. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené povinné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 8. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 9. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými), když současně není dána ani žádná z výluk přípustnosti dovolání uvedených v § 238 odst. 1 o. s. ř. 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva (jde-li o odvolacím soudem učiněný závěr týkající se posouzení tvrzeného právního titulu plnění a výkladu právního jednání), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak bude dále blíže rozvedeno). 12. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu, jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a v hranicích vymezené otázky, pro kterou bylo připuštěno dovolání (§ 242 o. s. ř.), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je opodstatněné. 13. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází. 14. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 15. Jelikož posuzovaný právní poměr účastníků měl vzniknout po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (1. 1. 2014), řídí se tento právní poměr, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklé, včetně případných práv a povinností z porušení smlouvy, tímto zákonem (srov. jeho část pátou, hlavu II – ustanovení přechodná a závěrečná – díl 1, oddíl 1, § 3028 odst. 1 a 3). 16. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. 17. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo