28 Cdo 3671/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3671/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 2. 2024 Spisová značka:28 Cdo 3671/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3671.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11 předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3671/2023-798 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně K. P., zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 20 C 27/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. července 2023, č. j. 21 Co 54/2023-745, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č. j. 21 Co 54/2023-745, se v části výroku I., v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 11. 2022, č. j. 20 C 27/2020-672, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem O. N. č. 944-4867/2022) v k. ú. XY na žalobkyni, jakož i v nákladovém výroku II. ruší; současně se ruší rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 11. 2022, č. j. 20 C 27/2020-672, v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem O. N. č. 944-4867/2022) v k. ú. XY na žalobkyni, a v nákladovém výroku II., jakož i doplňující usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 2. 2023, č. j. 20 C 27/2020-679, a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Kolíně k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. 21 Co 54/2023-745, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 11. 2022, č. j. 20 C 27/2020-672, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2023, č. j. 20 C 27/2020-679, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 3. 4. 2023, č. j. 20 C 27/2020-717, jímž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem O. N. č. 944-4867/2022) v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). 2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jí pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§ 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně, a to zejména z důvodu lpění na nesprávném ocenění restitučního nároku. Současně uzavřel, že převodu žalobkyní požadovaných (výše označených) pozemků, jejichž hodnota nepřevyšuje restituční nárok, nebrání zákonné překážky (§ 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobkyně za účelem uspokojení jejího stávajícího restitučního nároku proto vyhověl. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění právním předchůdcům žalobkyně v letech 1960 a 1962 odňatých a pro překážky stanovené zákonem o půdě posléze nevydaných pozemků, dotčených návrhy regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy Smíchov a Košíře z 30. let 20. století. Nesouhlasila přitom s oceněním těchto pozemků jako pozemků stavebních, namítajíc, že po nabytí účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování, uvedené regulační a zastavovací plány pozbyly své platnosti. Mínila, že předestřenou otázku je třeba oproti dosavadní judikatuře vyřešit jinak, případně, že dosud nebyla ve všech souvislostech v judikatuře dovolacího soudu řešena. Za odporující judikatuře dovolacího soudu měla též závěr odvolacího soudu, že stav odňatých pozemků neodůvodňoval korekci ceny ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Konečně kladla otázku, zda judikatuře dovolacího soudu neodporuje bezúplatný převod pozemků parc. č. XY v k. ú. XY lesy a parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, jestliže tvoří funkční celky se sousedícími nemovitostmi. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 36/2021, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3505/2018, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 67/2021, ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3240/2018, ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3005/2019, ze dne 9.3.2021, sp. zn. 28 Cdo 484/2021, ze dne 18.10.2021, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, ze dne 8.1.2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 5.1.2022, sp. zn. 28 Cdo 3627/2021, a ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudky soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. 5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 6. Byly-li odňaté pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020, či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1167/2020). 7. Dovolací soud současně ve své judikatorní praxi aproboval i flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Na stavební charakter původních pozemků v době jejich odnětí lze tedy usuzovat na základě různorodých (shora označených) kritérií (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2505/2021, či ze dne 11. 11. 2022, sp. zn.