28 Cdo 371/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 371/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2002 Spisová značka:28 Cdo 371/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.371.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 371/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Blanky Moudré o dovolání akciové společnosti V.-L. P., Č. B., zastoupené advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 27.11.2001, sp.zn. 1 Co 245/2001, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 11 C 44/2000 (žalobce I. M., zastoupeného advokátem, proti žalované akciové společnosti V.-L. P., zastoupené advokátkou, o uveřejnění odpovědi podle § 14 zákona č. 46/2000 Sb.), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 13.11.2000, aby soud uložil svým rozsudkem žalované akciové společnosti uveřejnit v Ch. d. odpověď žalobce na článek z 24.10.2000 na straně 9 tohoto deníku, nazvaný „M. opět hrozí vězení, zavinil totiž smrtelnou nehodu“. Žalobce uváděl, že tímto článkem byla podána nepravdivá informace zkreslující dopravní nehodu (zejména údaj o rychlosti vozidla žalobce 120 km za hodinu), k níž došlo 22.10.2000 nedaleko F. L. mezi vozidlem, řízeným žalobcem, a osobním vozidlem zn. Wartburg, řízeným jiným řidičem. Žalobce uváděl ještě, že v uvedeném článku byl uveřejněn i další nepravdivý údaj, že žalobce je bývalým majitelem prvoligového fotbalového týmu U. Ch. a nájemcem areálu tržnice D. a že čeká na rozhodnutí chebského soudu o uvalení vazby. Žalobce požádal žalovanou akciovou společnost, jako vydavatelku Ch. d., aby uveřejnila žalobcovu odpověď na článek z 24.10.2000 ve smyslu ustanovení § 10 tiskového zákona; dopis byl doručen žalované společnosti 27.10.2000, tedy v 30denní lhůtě stanovené v § 12 tiskového zákona; žalovaná akciová společnost požádala dopisy z 30.10.2000 a z 9.11.2000 o prodloužení lhůty k vyřízení žádosti žalobce. Žalobce poukazoval na to, že osmidenní lhůta podle ustanovení § 13 odst. 2 tiskového zákona tu začala běžet 4.11.2000 a lhůta k podání žaloby žalobci končila 19.11.2000; svou žalobu podal žalobce 13.11.2000. Žalovaná akciová společnost navrhla zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření k žalobě žalobce uvedla, že v žádosti o uveřejnění odpovědi, kterou podal žalobce, nebyl splněn hmotněprávní předpoklad k soudnímu uplatnění práva na uveřejnění odpovědi v periodické tiskovině ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 46/2000 Sb. Nebyly splněny zákonné předpoklady podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 citovaného zákona k uveřejnění žalobcem požadované odpovědi na článek v Ch. d. z 24.10.2000. Nebyl splněn ani požadavek totožnosti odpovědi, jak byla uvedena v žádosti žalobce, poslané žalované společnosti, a pak požadované odpovědi podle žaloby žalobce, podané v této právní věci (srov. § 12 odst. 2, věta první, citovaného zákona). Žalovaná akciová společnost také poukazovala na ustanovení § 15 odst. 1 téhož zákona, podle něhož není dána povinnost uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení, pokud by uveřejnění navrženého textu bylo v rozporu s dobrými mravy; vzhledem k okolnostem, za nichž došlo v tomto případě k dopravní nehodě z 22.10.2001 (s následným úmrtím dvou osob), lze mít za to, že tu jde o takový případ. Žalovaná akciová společnost poukazovala i na to, že byl-li v článku z 24.10.2000 uveřejněn údaj o vyšetřovací vazbě žalobce, šlo o pravdivou informaci. Soud prvního stupně vynesl dne 25.6.2001 rozsudek čj. 11 C 44/2000-48, jímž zamítl žalobu, aby žalované akciové společnosti byla uložena povinnost uveřejnit v Ch. d. do 3 dnů od právní moci rozsudku odpověď ve znění: „Ch. d. v úterý dne 24.10.2000 na straně 9 uveřejnil článek s nadpisem „M. opět hrozí vězení, zavinil smrtelnou nehodu“. Uvedeným článkem byla podána nepravdivá informace zkreslující skutečný průběh událostí. Pravdou je, že v neděli 22.10.2000 došlo k dopravní nehodě, způsobené šedesátiletým mužem z D. M. který řídil vozidlo Wartburg. V době, kdy toto vozidlo bylo předjížděno vozidlem Mercedes Benz, se řidič Wartburgu nevěnoval dostatečně řízení, přehlédl, že je předjížděn a při záměru odbočit ze silnice první třídy na místo ležící mimo tuto silnici nedal znamení o změně směru jízdy, ani neumožnil předjíždějícímu vozidlu dokončit předjíždění, náhle odbočil a vytvořil tak zcela nečekanou překážku pro předjíždějící vozidlo Mercedes Benz, řízené panem I. M., který již kolizi nebyl schopen zabránit, ač se o to pokusil. Na vzniku velmi závažných následků nehody se také podílel technický stav vozidla Wartburg, které bylo v rozhodných místech u karoserie zcela zrezivělé, a proto se po kolizi rozpadlo. Dále je pravdou, že pan I. M. není bývalým majitelem prvoligového fotbalového týmu U. Ch. a nájemcem areálu tržnice D. a nečeká na rozhodnutí Okresního soudu v Chebu o uvalení vazby. Nakonec údaj o rychlosti jízdy více než 120 km v hodině není správný. Údaj o vyšetřovací vazbě pana I. M. v souvislosti s nejasnými okolnostmi prodeje fotbalového klubu U. Ch. bez uvedení toho, že byl nevinen, je rovněž údajem nepravdivým“. Výrokem uvedeného zamítavého rozsudku soudu prvního stupně bylo také žalobci uloženo zaplatit žalované akciové společnosti na náhradu nákladů řízení 5.478,28 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobce požaduje uložení povinnosti k uveřejnění rozšířeného textu odpovědi na článek z 24.10.2000, na který neměla žalovaná společnost možnost reagovat, neboť tento rozšířený text jí nebyl znám. Pokud má k navrženému znění odpovědi vydavatel periodického tisku výhrady, není povinen uveřejnit tuto odpověď, jak o tom hovoří ustanovení § 15 zákona č. 46/2000 Sb. Jestliže tedy žádal žalobce o zveřejnění odpovědi v rozšířeném znění, jiném než bylo znění odpovědi navržené v původní žádosti o zveřejnění odpovědi zaslané vydavateli Ch. d., nezbylo soudu než v této části žalobě nevyhovět a tuto část žaloby zamítnout. Soud prvního stupně byl dále toho názoru, že požadovaná odpověď na článek z 24.10.2000 v tom znění, který žalobce posléze navrhl, nelze zveřejnit; v této navržené odpovědi žalobce sám klade vinu na druhého řidiče, tedy jej staví do obdobné situace, do níž byl postaven on sám; v navrženém textu odpovědi na článek z 24.10.2000 hovoří žalobce o vině na dopravní nehodě ze strany druhého z řidičů střetnuvších se vozidel, aniž by ještě takový závěr byl pravomocně učiněn v soudním řízení o dopravní nehodě; to ovšem je v rozporu se zásadou presumpce neviny. I z tohoto důvodu nebylo možné, podle názoru soudu prvního stupně, žalobě žalobce vyhovět. Byla proto žaloba žalobce zamítnuta o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem z 27.11.2001, sp.zn. 1 Co 245/2001. Rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku ve věci samé jen tak, že žalovaná akciová společnost je povinna uveřejnit v Ch. d. do 3 dnů od právní moci rozsudku odpověď v tomto znění: „Ch. d. v úterý dne 24.10.2000 na straně 9 uveřejnil článek s nadpisem: M. opět hrozí vězení; zavinil totiž smrtelnou nehodu. Uvedeným článkem byla podána informace zkreslující skutkový průběh událostí“. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, ani na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že byly splněny formální předpoklady předcházející podání žaloby ve smyslu ustanovení § 12 a § 14 odst. 2 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku. Odvolací soud poukazoval dále na to, že podle ustanovení § 10 odst. 2 citovaného zákona se odpověď vydavatele periodického tisku musí omezit pouze na skutková tvrzení, v důsledku nichž se toto tvrzení dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, a uvádí se na pravou míru nepravdivé nebo pravdu zkreslující tvrzení, případně se učiněné tvrzení doplňuje anebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsudku napadeného sdělení nebo jeho části. S tímto ustanovením není žalobcem požadovaná odpověď v souladu, protože tato navržená