28 Cdo 3733/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3733/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 4. 2024 Spisová značka:28 Cdo 3733/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3733.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Změna návrhu na zahájení řízení Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 95 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3733/2023-1171 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně S.O.S.zvířatům,spol. s r.o., IČ 449 62 797, se sídlem v Brně, Košinova 875/99, zastoupené Mgr. Vítem Dubovým, advokátem se sídlem v Brně, Purkyňova 2476/102a, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, s adresou pro doručování: Územní pracoviště Brno, Příkop 11, o 28.581.945 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 113/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2023, č. j. 37 Co 186/2022-1130, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2023, č. j. 37 Co 186/2022-1130, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 3. 2022, č. j. 47 C 113/2003-1060, zamítl žalobu o zaplacení částky 28.581.945 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II.) a nepřiznal náhradu nákladů řízení státu (výrok III.). Žalobkyně, jež provozuje útulek pro opuštěná zvířata, se domáhala uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení (§ 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), jež mělo žalované vzniknout tím, že žalobkyně pečovala v období od 14. 4. 2001 do 13. 4. 2004 o zvířata ve vlastnictví žalované, aniž by ta hradila náklady za tuto péči. V průběhu řízení byla připuštěna změna žaloby ve smyslu § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – rozšíření návrhu, dále byla část nároku vyloučena k samostatnému řízení a v posledním byla žaloba na základě podání ze dne 8. 2. 2021 zčásti vzata zpět a změněna (usnesením městského soudu bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení a o připuštění změny žaloby ze dne 11. 6. 2021, č. j. 47 C 113/2003-632), předmětem řízení poté zůstala shora uvedená částka. Soud naznal, že žalobkyně změnila posledně zmíněným podáním žalobní nároky ve dvou směrech, a to co do výše (nově byla částka za všechny psy totožná, nehledě na jejich velikost, a měla představovat cenu obvyklou, zahrnující kromě nákladů péče i přiměřený zisk provozovatele útulku), a dále co do skutkových tvrzení, neboť žalobkyně až do změny žaloby dne 8. 2. 2021 požadovala částku jakožto náhradu za skutečně vynaložené náklady na péči o toho kterého psa, přičemž od uvedené změny požaduje náhradu ve výši ceny obvyklé za jeden den umístění psa v útulku v České republice v rozhodném datu. Soud dovodil, že žalobkyně nejprve žalovala na náhradu škody, později (změnou žaloby dne 8. 2. 2021) žalovala na vydání bezdůvodného obohacení, čímž však uplatnila nový nárok. K námitce vznesené žalovanou poté soud shledal promlčení všech žalobních nároků, neboť byly uplatněny až dne 8. 2. 2021. Soud přisvědčil i námitce žalované, že požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně byla po celou dobu držení psů v prodlení s jejich vydáním vlastníku – žalované, čímž ji mimo jiné protiústavně omezovala ve vlastnickém právu ke psům. 2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, č. j. 37 Co 186/2022-1130, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v otázce vymezení předmětu řízení (tedy že původně byl uplatněn nárok na náhradu škody, později na vydání bezdůvodného obohacení), i ohledně promlčení nároku žalobkyně (včetně souladu vznesení námitky promlčení s dobrými mravy), což označil za zcela dostatečný důvod pro zamítnutí žaloby, pročež se pro nadbytečnost nezabýval dalšími námitkami žalobkyně (ani druhým z důvodů, pro něž soud prvního stupně žalobu zamítl – nemravností žádání žalobkyně). II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vnímá ve skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího a Ústavního v otázce totožnosti skutku, z něhož je vyvozován žalobní nárok, dále v otázce překvapivosti rozhodnutí soudu prvního stupně co do kvalifikace nároku jako požadavku na náhradu škody, v otázce uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy a v posledním v otázce odročení jednání na žádost účastníka. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu odvolacího i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. K dovolání se vyjádřila žalovaná, jež navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost. III. Přípustnost dovolání 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání je přípustné pro otázku totožnosti skutku žalobou uplatněného nároku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. IV. Důvodnost dovolání 9. Dovolání je též důvodné. 10. Judikatura dovolacího soudu vychází ze závěru, že občanský soudní řád pojmy „skutek“ a „totožnost skutku“ nedefinuje. Ve sporném řízení se skutek odvíjí především od žaloby, v níž musí být vylíčeny rozhodující skutečnosti (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.), tedy údaje nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout (jejich absence způsobuje vadu žaloby, pro kterou nelze v řízení pokračovat). Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá (např. „z kupní smlouvy“, „ze smlouvy o dílo“ apod.), nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny, sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), není však třeba, aby žalobce sám tento právní důvod v žalobě výslovně uváděl. Aby bylo možno ze skutkového děje žaloby odvodit též její důvod, musí vylíčené skutkové okolnosti závěr, který z nich žalobce v žalobě vyvozuje, podle hmotného práva alespoň připouštět (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 1414/2006, a ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 435/2012, či usnesení téhož soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2858/2017). 11. V nálezu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 2551/16, Ústavní soud vyslovil, že „(j)ediná životní událost (v obecném smyslu), resp. její popis v rámci skutkových tvrzení, může obsahovat více skutků, přičemž jim odpovídající nároky mohou stát vedle sebe (např. nárok na smluvní pokutu a na náhradu škody z porušení závazku), nebo relevantní může být pouze jeden ze skutků, jsou-li ve vzájemné konkurenci (např. nárok na vrácení bezdůvodného obohacení a na náhradu škody); v těchto případech tak tedy půjde o jediný skutek, jenž vzejde z výsledku střetu právních norem, jejichž hypotézy naplňuje. O jaký případ půjde, závisí na předmětu žaloby a příslušné právní úpravě (srov. např. § 440 obchodního zákoníku), případně na ji dotvářející judikatuře (např. k otázce vztahu náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení). Některý prvek (okolnost) přitom může být společný pro více skutků, jako je např. jednání spočívající v porušení smluvní povinnosti, a proto zde z hlediska rozlišení jednotlivých nároků bude podstatné posouzení následků např. ke zmíněnému porušení.“ 12. Podstatu skutku (skutkového děje) lze spatřovat před