28 Cdo 4117/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4117/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2009 Spisová značka:28 Cdo 4117/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.4117.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -III.ÚS 282/10prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto02.15.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4117/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, o dovolání dovolatelů : 1) H. M. T. D., 2) J. T. C., 3) I. A. G. – L., 4) E. S. M. J., 5) J. Z. F. M. J., 6) A. M. D. J., 7) M. M., 8) R. M., 9) A. – M. J. M., 10) A. M., 11) A. A. S., 12) C. E. S. – K., 13) J. S. – M., 14) Z. S., 15) A. S., 16) T. S., 17) P. M. S., 18) Ch. S., a 19) J. – M. S., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 9. 6. 2009, sp. zn. 20 Co 758/2008 (žalobců – shora uvedených dovolatelů, zastoupených advokátem, proti žalovaným : A) T. H., a. s. (v konkurzu), a B) R. D., zastoupeným advokátem, a JUDr. M. P., advokátem, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 1514/2000, o určení vlastnictví k nemovitostem, takto : I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 27. 12. 2000, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě z 5. 5. 2008, č. j. 6 C 1514/2000-278. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby bylo soudem určeno, že A. L. S. byl do své smrti 10. 3. 1982 vlastníkem budovy čp. 91, pozemku parc. č. 17/1, budovy čp. 92, pozemku parc. č. 17/2 a pozemku parc. č. 130 v katastrálním území V. n. D., zapsaných na listech vlastnictví č. 191 a č. 798 u Katastrálního úřadu ve Z. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalované akciové společnosti T. H. 17.841,50 Kč a žalovanému R. D. 10.750,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, a to na úhradu nákladů řízení. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 9. 6. 2009, sp. zn. 20 Co 758/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Znojmě z 5. 5. 2008, č. j. 6 C 1414/2000-275, potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalované akciové společnosti T. H. (v konkurzu) 15.257,- Kč na úhradu nákladů odvolacího řízení a žalovanému R. D. 21.805,- Kč na úhradu nákladů odvolacího řízení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců nemůže obstát. Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo občanské soudní řízení o určení vlastnického práva právního předchůdce žalobců A. L. S. k nemovitostem (a to ke dni jeho úmrtí), vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 1516/2000. V souvislosti s tímto řízením rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR z 10. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2158/2007, kterým bylo rozhodováno o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 23. 1. 2007, sp. zn. 20 Co 273/2006, i rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, č. j. 6 C 1516/2000-475, Ústavní soud ČR. Ve svém usnesení především vyslovil právní názor, že žalobci žalobou o určení vlastnického práva nemohou obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Odvolací soud měl za to, že i pro toto soudní řízení (sp. zn. 6 C 1514/2000 Okresního soudu ve Znojmě) vyplývá ze závěrů Ústavního soudu ČR, že tu není u žalobců dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jakož i nedůvodnost námitek žalobců, že v této právní věci jsou přiznávány restitučním předpisům bez dalšího konfiskační účinky a je tak porušována mezinárodně zaručená ochrana vlastnického práva, když toto právo není upřednostňováno před právními předpisy restitučními. Odvolací soud poukazoval i na své předchozí právní závěry, vyjádřené v jeho rozhodnutí z 22. 4. 2008, sp. zn. 20 Co 690/2007, že i v této restituční věci, týkající se nemovitostí, podléhajících revizi první pozemkové reformy, je třeba mít na zřeteli, že tu bylo v pravomoci státu, aby s přihlédnutím k cíli, který byl vydáním restitučních předpisů sledován (tj. zmírnění některých majetkových křivd), vymezil okruh vztahů, do kterých lze zpětně zasahovat s tím, že ostatní je ponecháno ve stavu, v jakém právní vztahy byly v době přijetí restitučních norem. Vzhledem k námitkám žalobců, že v pozemkové knize pro katastrální území V. n. D. nebyla ani zapsána poznámka, že majetek A. L. S. podléhá revizi první pozemkové reformy, dále že již rozhodnutím S. p.o ú. v P. ze 6. 4. 1925 (potvrzeného rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 29. 1. 1948) byly nemovitosti, o něž jde i v tomto řízení, vyloučeny ze záboru na základě ustanovení § 3 písm. a) záborového zákona č. 215/1919 Sb. a že tedy stát nemohl nemovitosti nabýt v daném případě v rámci revize první pozemkové reformy, a proto, podle názoru žalobců, k převodu vlastnického práva na stát nemohlo dojít, takže stát drží tyto nemovitosti bez právního důvodu, odvolací soud poukazoval i na to, že ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) upravovalo postup restituentů i v případech, kdy stát drží majetek restituentů bez právního důvodu a nestal se vlastníkem těchto nemovitostí. Protože tedy soud prvního stupně při zamítnutí žaloby žalobců správně poukazoval na to, že žalobci měli v daném případě postupovat podle restitučních předpisů, odvolací soud (vzhledem i k dalším shora jím uváděných okolnostem) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a na ustanovení vyhlášky č. 484/2006 Sb. (ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb.). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 30. 6. 2009 advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců bylo podáno u Okresního soudu ve Znojmě v pondělí 31. 8. 2009, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (s přihlížením i k ustanovení § 57 odst. 2 občanského soudního řádu). Žalobci měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu), neboť jejich dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu řešilo zásadní právní otázku v této právní věci v rozporu s hmotným právem. Dovolatelé především poukazovali na skutkový stav této právní věci, v níž jsou žalobci právními nástupci A. Z. L. S. (který zemřel 10. 3. 1982), jenž byl před válkou (1939-1945) knihovním i faktickým vlastníkem nemovitostí, o něž jde v tomto řízení; tyto nemovitosti byly za války německými okupačními orgány zkonfiskovány a byly převedeny na říšskoněmecké státní občany W. a L. A. A. Z. L. S. se však po válce domohl podle dekretu č. 5/1945 Sb. a zákona č. 128/1946 Sb. u soudu vyslovení neplatnosti konfiskace i trhové smlouvy o převodu nemovitostí na W. a L. A. Česko-slovenskými správními orgány mu však nebylo umožněno ujmout se znovu držby těchto nemovitostí. Pokusy o konfiskaci nemovitosti podle poválečných dekretů prezidenta republiky skončily pro stát neúspěšně a proces revize pozemkové reformy v rámci druhé pozemkové reformy nebyl dokončen až do stádia vyvlastnění. A. Z. L. S. tedy až do své smrti (10. 3. 1982) nepozbyl vlastnictví k nemovitostem, uváděným nyní v žalobě žalobců, a jejich vlastnictví stát nenabyl. Když soudy v ČR odmítly i projednat dědictví po A. Z. L. S. s tím, že žádný zájem nemovitý majetek v ČR ke dni své smrti nezanechal, podali žalobci u Okresního soudu ve Znojmě (pod sp. zn. 6 C 1514/2000) tuto žalobu o určení, že uvedený zůstavitel byl ke dni své smrti (10. 3. 1982) vlastníkem nemovitostí v katastrálním území V. n. D., okres Z., o něž jde nyní v tomto řízení. Podle názoru dovolatelů bylo nutno vyřešit v tomto soudním řízení jednak právní otázku, zda tu žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení (ve smyslu práva na spravedlivý proces, zaručený Listinou základních práv a svobod), když tu nemají jiný procesní prostředek ochrany svých majetkových práv a toto jimi navrhované určení vlastnickéh