28 Cdo 4362/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4362/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 3. 2012 Spisová značka:28 Cdo 4362/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4362.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 120 odst. 3 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 213 odst. 2 o. s. ř. § 120 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4362/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. T., zastoupeného JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Renoirova 624, proti žalované České pojišťovně, a. s., IČ 45272956, sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o zaplacení částky 420 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 105/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, č. j. 69 Co 367/2008 – 142, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, č. j. 69 Co 367/2008 – 142, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :A. Předchozí průběh řízení Žalobce se žalobou ze dne 29. 8. 2005 podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 420 000,- Kč s příslušenstvím. Vznik bezdůvodného obohacení odůvodnil tím, že plnil žalované, protože ta plněním ve výši 420 000,- Kč podmiňovala výmaz zástavního práva, ačkoliv žalované již zaplatil částku, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 30. 11. 2007, č. j. 21 C 105/2006 – 69, žalobě v plné výši vyhověl. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce byl s žalovanou ode dne 3. 10. 1997 v právním vztahu založeném smlouvou o obchodním zastoupení. Dne 29. 6. 2000 účastníci uzavřeli kupní smlouvu o převodu vlastnictví jednotky v obci Praha v k. ú. Libuš (dále jen „byt“) a zřízení zástavního práva (dále jen „kupní smlouva“). Kupní cena byla stanovena na 485 125,- Kč; první část kupní ceny ve výši 200 000,- Kč měla být zaplacena do jednoho měsíce od podpisu kupní smlouvy, zbytek kupní ceny ve výši 280 125,- Kč se žalobce zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12 926,- Kč. V čl. III. kupní smlouvy bylo ujednáno, že způsob placení kupní ceny včetně úroků je platný pouze po dobu trvání výkonu činnosti jednatele. V případě zániku této činnosti se kupující zavázal uhradit prodávajícímu rozdíl mezi splacenou části kupní ceny a pořizovací cenou; v článku II. bodě 2) kupní smlouvy byla kupní cena vypočtena jako 60% z pořizovací ceny; pořizovací cena tedy činila 800 208,- Kč. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobce na jaře roku 2003 několikrát neúspěšně žádal žalovanou o výmaz zástavního práva, nicméně následně dne 29. 8. 2003 uzavřel s žalovanou dohodu o zaplacení závazku s uznáním dluhu obsahující v čl. II. uznání dluhu v částce 320 083 Kč s příslušenstvím; v čl. I. bodě 4) je pak mimo jiné uvedeno, že (žalobce) ukončil činnost jednatele pro společnost Česká spořitelna, a. s. dne 30. 4. 2001. Soud prvního stupně dále zjistil, že dle potvrzení vydaného žalovanou dne 15. 5. 2003 žalobce dne 31. 7. 2002 zaplatil za koupi bytu 480 125 Kč a že žalovaná na základě této platby dne 31. 10. 2003 vydala potvrzení o zániku zástavního práva. Dle soudu prvního stupně žalovaná neprokázala, že by žalobci doručila platně výpověď, a to s tím důsledkem, že závazek uvedený v čl. III. dohody ze dne 29. 6. 2000 a v čl. II. dohody o zaplacení závazku s uznáním dluhu ze dne 29. 8. 2003 (tj. doplatit rozdíl mezi pořizovací a kupní cenou) nevznikl. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že dohoda o zaplacení závazku s uznáním dluhu ze dne 29. 8. 2003 (včetně čl. II. o uznání dluhu) byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, neboť manželka žalobce se jako podnikatelka dostala do finančních potíží, které byly řešitelné prodejem bytu realizovatelném pouze v případě zrušení zástavního práva váznoucím na bytu. Následně soud prvního stupně uzavřel, že dohoda ze dne 29. 8. 2003 je neplatná. K odvolání žalované Městský soudu v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2008, č. j. 69 Co 367/2008 – 90, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení 420 000,- Kč s příslušenstvím v plném rozsahu zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná doručení výpovědi prokázala a pracovní vztah tak skončil ke dni 30. 4. 2001. Odvolací soud dále uvedl, že žalobce nebyl schopen doložit, že by v období od 30. 4. 2001 uzavřel pro žalovanou nějakou pojistnou smlouvu. Dle odvolacího soudu dohoda o zaplacení závazku s uznáním dluhu ze dne 29. 8. 2003 nebyla uzavřena ani v tísni, ani za nápadně nevýhodných podmínek. Dále dovodil, že tíseň a nápadně nevýhodné podmínky nezakládají neplatnost smlouvy, ale pouze právo účastníka od takové smlouvy odstoupit, k čemuž však v daném případě nedošlo. Odvolací soud uzavřel, že dluh, který žalobce dne 29. 8. 2003 uznal, v době uznání existoval. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2653/2010, rozsudek odvolacího soudu zrušil. Dle dovolacího soudu dospěl odvolací soud k opačnému skutkovému závěru než soud prvního stupně, aniž by však zopakoval provedené důkazy, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále dovolací soud uvedl, že odvolací soud pominul důkaz založený ve spise (ceník pošty), který úzce souvisel s věrohodností údajů zapsaných v knize odeslané pošty, a v jehož světle se část argumentace odvolacího soudu ukazuje jako nelogická. Dle dovolacího soudu samotná skutečnost, že účastník uzavře smlouvu (dohodu) v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, nečiní smlouvu neplatnou, ale zakládá takovémuto účastníkovi pouze právo od smlouvy odstoupit. S ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl doposud řádně zjištěn skutkový stav, označil dovolací soud řešení otázky, zda dohoda o zaplacení závazku s uznáním dluhu ze dne 29. 8. 2003 je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, za předčasné. Městský soudu v Praze rozsudkem ze dne ze dne 6. 4. 2011, č. j. 69 Co 367/2008 – 142 rozsudek soudu prvního stupně opětovně změnil tak, že žalobu na zaplacení 420 000,- Kč s příslušenstvím v plném rozsahu zamítl. Odvolací soud zopakoval výslech svědků J. V. a svědkyně J. K. Dále odvolací soud provedl důkaz knihou odeslané pošty, z níž zjistil, že žalobci byla dne 26. 1. 2001 odeslána doporučená zásilka v ceně 19,40 Kč. Z ceníku České pošty, s. p. (dále jen „Česká pošta“) odvolací soud zjistil, že cena doporučeného psaní do 20 g činila v rozhodné době 14,40 Kč, z dopisu České pošty pak odvolací soud zjistil, že cena za doplňkovou službu dodejka činila v rozhodné době 5 Kč. Ačkoliv v knize nebyla zásilka specifikována, již z časové návaznosti lze dle odvolacího soudu dovodit, že jejím obsahem byla skutečně výpověď. Argumentaci žalobce, že mezi účastníky probíhal častý poštovní styk, považoval odvolací soud za účelovou a uvedl, že žalobce ani neuvedl, jaké jiné doporučené psaní mu v rozhodné době mělo být zasláno. Částka uvedená v knize odeslané pošty (19,40 Kč) dle odvolacího soudu koresponduje s částkami účtovanými Českou poštou (14,40 Kč + 5 Kč). Jako nedůvodné posoudil odvolací soud i námitky žalobce, že údaje v knize odeslané pošty byly přepisovány, neboť z daného zápisu je zřejmé, že zásilka byla adresována žalobci. Na základě těchto skutečností odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že smlouva ze dne 3. 10. 1997 byla skončena na základě výpovědi zaslané žalobci dne 26. 1. 2001. Skutečnost, že smlouva ze dne 3. 10. 1997 byla ukončena, a tedy i doručení výpovědi koncem ledna roku 2001, žalobce výslovně potvrdil i v dohodě o zaplacení závazku s uznáním dluhu ze dne 29. 8. 2003. K námitce žalobce, že tato dohoda byla uzavřena v tísní za nápadně nevýhodných podmínek, odvolací soud uvedl, že tyto skutečnosti zakládají pouze právo účastníka od dohody odstoupit; žalobce však netvrdil, že by takový úkon učinil. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že dohoda o zaplacení závazku s uznáním dluhu ze dne 29. 8. 2003 se příčí dobrým mravům, k čemuž dále uvedl, že za situace, kdy smlouva o výhradním obchodním zastoupení byla ukončena, nelze přisvědčit, že žalovaný si výmaz zástavního práva jakkoliv vynutil podpisem dohody o uznání dluhu a zaplacení závazku. Odvolací soud uzavřel, že z výslechů svědků, jakož ani účastnické výpovědi žalobce, nevyplynuly žádné rozhodné skutečnosti. Výpověď žalobce sice koresponduje s jeho žalobními tvrzeními, nicméně s ohledem na jeho zainteresovanost na věci ne