28 Cdo 449/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 449/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 5. 2012 Spisová značka:28 Cdo 449/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.449.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Dotčené předpisy:§ 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. § 4 předpisu č. 56/2001Sb. § 326 odst. 1 o. s. ř. § 66 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. § 415 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 6. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.7.2012I.ÚS 2906/12JUDr. Vojen Güttlerzrušeno16.7.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 449/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Agentury MM Praha, s. r. o., IČO 27145123, sídlem Řitka, Sportovní 122, zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Hostivice, Chýně, Západní 449, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, za vedlejšího účastenství na straně žalované JUDr. Jana Grosama, IČO 61380717, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 6, sídlem Praha 6, Bělohorská 270/17, zastoupeného JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem Praha 6, Tychonova 3, o zaplacení částky 698 003 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 169/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2011, č. j. 55 Co 305/2011-133, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Žalobkyně (dále také „dovolatelka“) řádně zastoupená advokátem podala dne 9. 1. 2012 včasné dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2011, č. j. 55 Co 305/2011-133, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 3. 2011, č. j. 21 C 169/2009. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatelka v dovolání především namítá, že a) vedlejší účastník neměl oprávnění zahrnout do soupisu movitých věcí vozidla, která dle záznamu v registru motorových vozidel patřila nikoliv povinnému, ale dovolatelce, především pak vozidlo, které bylo opatřeno ochrannou známkou H. V., k jejímuž užití má licenci toliko dovolatelka, resp. měl povinnost tato vozidla po předložení technických průkazů ze soupisu vyřadit, b) vedlejší účastník postupoval při vyřazování předmětných vozidel ze soupisu liknavě, c) vedlejší účastník nebyl oprávněn zakázat provozování předmětných vozidel, d) vedlejší účastník porušil obecnou prevenční povinnost. Žalovaná ani vedlejší účastník se k dovolání dovolatelky nevyjádřili. 1. K námitce ad a) týkající se oprávnění vedlejšího účastníka zahrnout předmětná vozidla do soupisu (resp. jeho povinnosti předmětná vozidla ze soupisu vyřadit) Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „exekuční řád), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 326 odst. 1 věty první o. s. ř. soud v bytě (sídle, místu podnikání) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být prodány, a to v takovém rozsahu, aby výtěžek prodeje sepsaných věcí postačil k uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného spolu s náklady výkonu rozhodnutí. Podle § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen zákon č. 56/2001 Sb.) registr silničních vozidel je evidencí silničních motorových vozidel, přípojných vozidel a provozovatelů těchto vozidel (odstavec 1 věta první). Do registru silničních vozidel se zapisuje vlastník (název, sídlo a identifikační číslo osoby (dále jen "identifikační číslo"), jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele; jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého nebo povoleného pobytu, popřípadě adresa místa pobytu při udělení azylu, jde-li o fyzickou osobu) [odstavec 4 písm. a)]. Podle § 2 písm. e) vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel technický průkaz silničního motorového vozidla a přípojného vozidla je doklad, kterým se osvědčují schválení technické způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích, údaje o vlastníkovi a provozovateli vozidla, údaje o provedených technických změnách na vozidle a změnách v registru silničních vozidel, údaje o provedených pravidelných technických prohlídkách vozidla, pokud této technické prohlídce podléhá. Tento průkaz je veřejnou listinou. Vlastní provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých věcí začíná soupisem věcí povinného, které mohou být zpeněženy. Soupis může být proveden v bytě, sídle, místě podnikání, jakož i všude jinde (na každém jiném místě), kde má povinný umístěny své věci. Při soupisu ani později v rámci exekučního řízení nelze řešit skutkově složité spory vyžadující dokazování a vždy náležitě posoudit, zda ta která konkrétní věc skutečně patří povinnému. Nesepíší se proto jen věci, jež nepochybně nepatří povinnému a jež by proto následně musely být ze soupisu vyloučeny (především věci, jež byly na místo soupisu přineseny osobami, které jsou u povinného jen na návštěvě), věci, které jsou nepochybně vyloučeny z výkonu rozhodnutí (exekuce) (srov. § 321 a § 322 o. s. ř.), popřípadě věci, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být sepsány (srov. § 326 odst. 4 druhá věta o. s. ř. v rozhodném znění, tedy ve znění do 30. 6. 2009). Naproti tomu je pro zahrnutí věci do soupisu bez významu tvrzení povinného nebo třetí osoby, že povinný není vlastníkem této věci, stejně jako existence pochybností o vlastnictví věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 901/2010 postavený na obdobném skutkovém základě, dále pak POLEDNE, P. in DRÁPAL, L., BUREŠ, J. et al. Občanský soudní řád II. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 2449 an., nebo DRÁPAL, L. in DRÁPAL, L., BUREŠ, J. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004. s. 485 an.). Pro posuzovanou věc je tedy rozhodující, zda bylo možno vyloučit, že silniční motorová vozidla, u nichž byla jako vlastník v registru silničních vozidel (v technickém průkazu) uvedena jiná osoba než povinný (tj. dovolatelka), ve skutečnosti patřila povinnému. Povahou technické průkazu se již Nejvyšší soud zabýval, přičemž dovodil, že ze zákona č. 56/2001 Sb. neplyne povinnost správního orgánu ověřovat pravdivost údajů uvedených v řádně vyplněné a podepsané přihlášce a že technický průkaz je sice veřejnou listinou, která osvědčuje určité skutečnosti předpokládané zákonem č. 56/2001 Sb., nelze ho však považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1426/2004 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1411/2005). Jinak řečeno, změna vlastníka v technickém průkazu, přičemž nic jiného nemůže platit ani pro změnu v registru silničních vozidel, toliko osvědčuje již nastalou právní skutečnost (zcizení motorového vozidla), její účinky však nejsou konstitutivní a na samotný převod vlastnictví proto tato změna nemůže mít vliv. Zákon ostatně předpokládá, že záznam v registru silničních vozidel po určitou dobu nemusí odpovídat skutečnosti (srov. ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., dle kterého žádost o zápis změn údajů zapisovaných do registru silničních vozidel jsou osoby uvedené v § 11 povinny podat do 10 pracovních dnů od vzniku skutečnosti, která zakládá změnu zapisovaného údaje.), přičemž lze souhlasit i se soudy nižších stupňů, že v praxi není lhůta pro změnu údajů v registru silničních vozidel (a tedy ani v technickém průkazu) předvídaná zákonem mnohdy respektována. Údaj týkající se vlastnictví automobilu uvedený v technickém průkazu (v registru silničních vozidel) tak sice zpravidla může být důležitou indicií osvědčující vlastnictví automobilu, nelze však souhlasit s názorem dovolatelky, že exekutor může do soupisu movitých věcí pojmout toliko vozidlo, jež dle tohoto záznamu patří povinnému (protože nemusí být nepochybné, že toto vozidlo ve skutečnosti nepatří povinnému). Nelze ostatně přehlédnout, že závěr zastávaný dovolatelkou by byl v praxi velmi snadno zneužitelný a umožňoval by povinným (např. za pomocí fiktivních převodů) vyhýbat se exekuci vedené na jejich majetek. Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že jedno z vozidel zařazených do soupisu bylo opatřeno rekla