28 Cdo 4576/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4576/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 5. 2010 Spisová značka:28 Cdo 4576/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4576.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydání věci Dotčené předpisy:§ 4 odst. 2, § 6 odst. 1 písm. k předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 6. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.30.2010II.ÚS 2210/10JUDr. et PhDr. Stanislav Balík Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4576/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: 1. Ing. M. K., 2. A. K., 3. A. S., 4. M. Č., 5. L. K., a 6. J. M., zastoupených JUDr. Josefem Provazníkem, advokátem, 151 01 Praha 5, Lidická 28, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Co 462/2008, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 7 C 48/92 (žalobců Ing. M. K., A. K., A. S., M. Č., L. K. a J. M., zastoupených JUDr. Josefem Provazníkem, advokátem, proti žalovaným: A/ O. S., a B/ V. S., o vydání nemovitostí), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 7 C 48/92, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Náchodě z 22. 5. 2003, čj. 7 C 48/92. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby žalovaným O. S. a V. S. bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 241b (postaveného na pozemku parc. č. 151) a pozemku parc č. 551 (o výměře 284 m2) v katastrálním území N. M. nad M., zapsaných na listu vlastnictví č. 2022 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu v Náchodě, a to žalobci Ing. M. K. z osmi ideálních dvanáctin, žalobkyni J. M. z jedné ideální dvanáctiny, žalobkyni A. K. z jedné ideální šestnáctiny, žalobkyni A. S. z jedné ideální šestnáctiny, žalobkyni M. Č.z jedné ideální šestnáctiny a žalobkyni L. K. z jedné ideální šestnáctiny. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcům bylo uloženo, aby zaplatili na účet Okresního soudu v Náchodě na úhradu jím placených nákladů tohoto řízení každý ze žalobců 3.444,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Co 462/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Náchodě z 22. 5. 2003, čj. 7 C 48/92-652 (ve spojení s usnesením Okresního soudu v Náchodě z 21. 1. 2005, čj. 7 C 48/92-717) změněn jen ve výroku o nákladech řízení, placených v tomto řízení ze státních prostředků, a to tak, že České republice nebylo právo na náhradu těchto nákladů řízení přiznáno. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovanému O. S. na úhradu nákladů odvolacího řízení žalobce Ing. M. K. 1.031,- Kč, žalobkyně A. K., žalobkyně A. S., žalobkyně M. Č. a žalobkyně L. K. po částkách 97,- Kč a žalobkyně J. M. 129,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanou V. S., nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobcům bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Náchodě na náhradu placených nákladů řízení tyto částky: Ing. M. K. 9.400,- Kč, A. K., A. S., M. Č. a L. K. po částkách 881,50 Kč a žalobkyně J. M. 1.175,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně neshledal odvolání žalobců důvodným a ve věci samé jej podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu potvrdil; změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení státu před soudem prvního stupně. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně vzal správně za prokázáno, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, byly právním předchůdcům žalobců znárodněny v rozporu s tehdy platnými předpisy (ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích), když „znárodnění bývalé firmy K. proběhlo podle zákona č. 114/1948 Sb. a vyhlášky č. 204/1949 Sb., přičemž ale uvedená firma neměla v rozhodném období více než 50 zaměstnanců“; proto soud prvního stupně posoudil žalobce jako oprávněné osoby podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Žalované však soud prvního stupně neposoudil jako povinné osoby podle zákona č. 87/1991 Sb., když totiž neshledal za prokázané, že by žalovaní nabyli předmětné nemovitosti od státu kupní smlouvou z 11. 1. 1977 v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění, jak to má na zřeteli ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., protože podle výsledků revizních znaleckých posudků znalce Zdeňka Nováka i Ústavu soudního inženýrství v Brně nebyla původní dohodnutá cena 45.452,- Kč (stanovená v roce 1976 znalcem Vítězslavem Janovským) nižší než by to odpovídalo tehdy platným cenovým předpisům (vyhlášce č. 43/1969 Sb.). Odvolací soud poukazoval i na to, že podle závěru soudu prvního stupně „nevyšlo najevo ani to, že by žalovaní při nabytí nemovitostí byli protiprávně zvýhodněni za situace, když v převáděném rodinném domku bydlel otec žalované V. S. (jako zaměstnanec podniku J.) a společně s ním bydleli oba žalovaní (se svými dětmi) a nabídku koupě domku dostali tedy jako jeho uživatelé“. Odvolací soud pak obsáhle poukazoval na dosavadní průběh tohoto řízení, v němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodoval svým předchozím rozsudkem z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Co 390/2003, potvrzujícím zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně; dovolání proti uvedenému pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením dovolacího soudu z 31. 1. 2007 (28 Cdo 824/2005 Nejvyššího soudu ČR) odmítnuto. Rozhodoval i Ústavní soud ČR nálezem ze 16. 10. 2008, I.ÚS 1012/07, jímž bylo rozhodnutí odvolacího soudu i dovolacího soudu zrušeno. V dalším řízení odvolací soud se opětovně zabýval tím, zda byla cena nemovitostí v době uzavření kupní smlouvy z 11. 1. 1977 stanovena v souladu s tehdy platnými právními předpisy; zároveň odvolací soud odstranil pochybení (vytýkané v nálezu Ústavního soudu ČR), kterého se soud prvního stupně dopustil (když došlo k tomu, že při provádění posudku znaleckým ústavem a při získávání podkladů pro tento posudek nebyli žalobci při prohlídce nemovitosti připuštěni k přítomnosti do domu, jenž byl předmětem prohlídky); po opakovaném místním ohledání byl pak vypracován další doplněk znaleckého posudku, a to znaleckým ústavem Vysokého učení technického v Brně. Ani po tomto dalším místním šetření za účasti pověřeného pracovníka znaleckého ústavu a všech účastníků řízení, kteří o to projevili zájem, nebyl zjištěn skutkový stav jinak než v době předchozího rozhodnutí; odvolací soud proto měl za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo při původním oceňování nemovitostí v roce 1976 k pochybení při oceňování nemovitostí. Nebyly také v tomto dalším řízení zjištěny skutečnosti dokládající, že by žalovaní byli při koupi nemovitosti osobami protiprávně zvýhodněnými. Odvolací soud při svém výsledném závěru měl za to, že „v případě vyhovění žalobě žalobců v této právní věci by se předchozí křivdy, vzniklé žalobcům, napravovaly způsobením křivd dalších“, a to vůči žalovaným. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 5. 8. 2009 a dovolání ze strany žalobců bylo dne 2. 10. 2009 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Náchodě, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 23. 6. 2009 (sp. zn. 20 Co 462/2008 Krajského soudu v Hradci Králové) i rozsudek soudu prvního stupně z 22. 5. 2003 (čj. 7 C 48/92-652 Okresního soudu v Náchodě) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatelé nadále trvají na tom, že žalovaní nabyli předmětné nemovitosti v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, a to protože ke smlouvě z 11. 1. 1977, kterou žalovaní nabyli nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, nebyl dán souhlas k tomu oprávněným orgánem podle § 16 odst. 2, věta druhá, vyhlášk