28 Cdo 4703/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4703/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 5. 2010 Spisová značka:28 Cdo 4703/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4703.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Myslivost Náhradní pozemek Pozemkový fond Vydání věci Zemědělská půda Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 14, 16 odst. 3,2 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        28 Cdo 4703/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Praha 10, Kodaňská 1441/46, územní pracoviště Ústí nad Labem, 400 01 Ústí nad Labem, Mírové náměstí č. 36, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 27. 12. 2006, sp. zn. 12 Co 244/2004, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 115/2002 (žalobkyně J. J., zastoupené JUDr. Jaroslavem Vrchlavským, advokátem, 301 00 Plzeň, Pražská 5, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o náhradu /487.288,- Kč/ za znehodnocení nemovitosti, za účasti vedlejšího účastníka řízení /na straně žalované/ Pozemkového fondu ČR, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u soudu 1. 2. 2002, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Lounech z 23. 2. 2004, čj. 9 C 115/2002-143. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo uloženo žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových zaplatit žalobkyni 427.288,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 23. 7. 2001 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované a vedlejšímu účastníku řízení Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradu nákladů řízení 45.147,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvoláních žalované a vedlejšího účastníka řízení proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 27. 12. 2006, sp. zn. 12 Co 244/2004. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Lounech z 23. 2. 2004, čj. 9 C 115/2002-143, potvrzen. Žalované a vedlejšímu účastníku řízení bylo uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 49.047,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, ale neshledal tato odvolání důvodnými. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně provedl náležité a úplné dokazování a vyvodil z nich správné skutkové závěry. Podle názoru odvolacího soudu nepochybil soud prvního stupně ani při právním posouzení věci a proto byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím osudem shledán správným. Odvolací soud poukazoval na to, že v této právní věci jde o náhradu za znehodnocení (§ 14 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.) budovy mlýna čp. 33 na pozemku parc. č. 49 (o výměře 1505 m2) v katastrálním území B. u L., zapsaných na listu vlastnictví č. 355 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu v Lounech. Tyto nemovitosti byly žalobkyni vydány na základě rozhodnutí Okresního úřadu – pozemkového úřadu v Lounech z 12. 9. 2000, čj. 549/2000-R/430/91/Ver. Ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. byly tyto nemovitosti ve vlastnictví státu a byly ve správě Okresního národního výboru v Lounech, když před tím zaniklo Myslivecké sdružení Černčice (jemuž byly nemovitosti předány hospodářskou smlouvou z 22. 8. 1970 do bezplatného trvalého užívání) a v řízení nebylo prokázáno, že by právním nástupcem zaniklého sdružení byl některý další myslivecký spolek či sdružení. Odvolací soud poukazoval dále na to, že v již uvedeném rozhodnutí Pozemkového úřadu v Lounech z 12. 9. 2000, čj. 549/2000-R/430/91/Ver. (které nabylo právní moci 17. 10. 2000) vycházel pozemkový úřad z toho, že povinnou osobou podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. byla Česká republika – Okresní úřad Louny; odvolací soud tu byl toho názoru, že citované rozhodnutí je pro soud i v této projednávané právní věci závazné podle ustanovení § 135 odst. 2, věta druhá, občanského soudního řádu. Odvolací soud tedy (shodně se soudem prvního stupně) dovozoval, že po zániku Okresního úřadu v Lounech je třeba za povinnou osobu považovat stát – Českou republiku, kterou stíhá povinnost i k uspokojení nároku žalobkyně na poskytnutí náhrady za znehodnocenou nemovitost. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že tu nic nebrání uvážit v daném případě možnost finanční náhrady uložené rozhodnutím soudu co do prokázaného znehodnocení žalobkyni již vydané nemovitosti. V otázce včasnosti uplatněného nároku žalobkyně na náhradu za znehodnocení nemovitosti byl odvolací soud toho názoru, že nárok na náhradu za znehodnocení nemovitosti podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. je nárokem, jehož uplatnění závisí na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu o vydání nemovitosti, protože tuto náhradu nelze přiznat osobě, která dosud nenabyla vlastnické právo k vydávané nemovitosti. Lhůta k uplatnění nároku podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. běží tedy ode dne právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu, popřípadě soudu o vydání nemovitosti. Neshledal proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávným a potvrdil jej podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. O nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení § 224 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových dne 10. 8. 2007 a dovolání, podané za žalovanou Českou republiku tímto úřadem, bylo dne 3. 10. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Lounech, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovala, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávného rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatelka vytýkala, že odvolací soud nesprávně posoudil zásadní právní otázku v této právní věci, tj. zda povinnost uspokojit právo žalobkyně na poskytnutí náhrady podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. má žalovaná Česká republika. Dovolatelka zastává názor, že v této právní věci nebyl povinnou osobou stát – Okresní úřad v Lounech, neboť tento úřad nebyl právnickou osobou ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb. a v tomto případě také nebyl Okresní úřad v Lounech příslušný hospodařit se zemědělským majetkem, o nějž jde v tomto řízení; proto tu ve smyslu ustanovení zákona č. 320/2002 Sb. nepřešla povinnost plnit úkoly spojené s odpovědností za závazky související s majetkem zemědělského charakteru na Úřad zastupující stát ve věcech majetkových. Česká republika není tedy v této právní věci účastníkem řízení a chybný závěr soudů obou stupňů o tom, která organizační složka měla a má za stát v tomto sporu vystupovat, je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka je přesvědčena, že vzhledem k tomu, že se tu jedná o zemědělskou půdu, měl být účastníkem řízení v této právní věci Pozemkový fond ČR; již v době podání výzvy žalobkyně k poskytnutí náhrady za znehodnocenou nemovitost v roce 2001 náležela správa k předmětným zemědělským nemovitostem Pozemkovému fondu ČR a tedy byl tento fond pasívně legitimován v daném soudním řízení. Dovolatelka je také přesvědčena, pokud jde o uvedené rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech –okresního pozemkového úřadu z 12. 9. 2000, čj. 549/2000-R/430/91/Ver. (které nabylo právní moci), že tu nebyla u pozemkového úřadu dána pravomoc k rozhodování o povinné osobě ohledně uplatněného nároku oprávněné osoby J. J., čímž pak bylo nesprávně založeno postavení státu jako jedné ze stran soukromoprávního vztahu, jehož obsahem je občanskop